Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 330/2023-19
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 6 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 6 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6 080 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 6 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6 080 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 6 080 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Této částky
se žalobkyně domáhala na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 12 000 Kč, na který žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba,
IČO, se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru
číslo následně dne datum pak právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli doplněk uvedené smlouvy, když na tomto základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 2 728 Kč do datum. Žalobkyně a společnost právnická osoba uzavřely mezi sebou dne
datum smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovaným. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ve výši 15 197 Kč vyzván předžalobní upomínkou.
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1879 a následujících o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že byla zkoumána
na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, lustrace v příslušných evidencích
a úvěrové historie. Uvedené zkoumání úvěruschopnosti však není dostatečné, neboť při řádném zkoumání úvěruschopnosti konkrétní osoby se nelze spoléhat pouze na informace získané
od žadatele o úvěr (žalovaného).
Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z.
o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení nebylo žalobkyní vyjasněno, jak dospěla k žalované částce, ani to nevyplývalo z obsahu soudního spisu, a proto případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nelze určit. Soud na základě uvedeného žalobu v plném rozsahu zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný nemá právo
na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).