Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 60/2023-57
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 441 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 1 036 Kč, smluvního úroku z úvěru nad 15 % ročně, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 286,52 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 119 Kč se smluvním úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 6 357,39 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 119 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2021 dosáhne 27 205 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce ve výši 6 155,46 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 1 036 Kč, smluvního úroku z úvěru nad 15 % ročně, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 286,52 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 119 Kč se smluvním úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 6 357,39 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 119 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2021 dosáhne 27 205 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce ve výši 6 155,46 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 16. 2. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému po důkladném prověření jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru, neplnil však řádně podmínky smlouvy, žalovaný uhradil pouze 6 splátek.
2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 25. 9. 2023 v nepřítomnosti žalovaného (§101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) za situace, kdy žalovaný, ač řádně vyrozuměn o termínu jednání, se neomluvil a k žalobě se nevyjádřil, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2021 (č.l. 40-42) a předsmluvního formuláře (č.l. 30-32) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč s úrokovou sazbou 110 % ročně, RPSN 186,48%, který se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách po 2 519 Kč měsíčně do 9 měsíců. Z oznámení ze dne 17. 2. 2021 (č.l. 38) bylo zjištěno, že žalovanému byl schválen úvěr ve výši 15 000 Kč. Z dokladu ze dne 16. 2. 2021 (č.l. 12) bylo zjištěno, že žalovanému vyplatila žalobkyně na jeho účet č. bankovní účet částku 15 000 Kč. Z prohlášení klienta ze dne 16. 2. 2021 (č.l. 13-14) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že se seznámil se všemi informacemi o spotřebitelském úvěru. Z výpisu účtu žalovaného u banky právnická osoba ze dne 31. 12. 2020 (č.l. 16-24) bylo zjištěno, že zaměstnavatel vyplatil žalovanému 8. 12. 2020 mzdu ve výši 38 017 Kč. Z výpisu účtu žalovaného u banky právnická osoba ze dne 29. 1. 2021 (č.l. 25-28) bylo zjištěno, že zaměstnavatel vyplatil žalovanému 11. 1. 2021 mzdu ve výši 22 472 Kč. Z výpisu účtu žalovaného u banky právnická osoba ze dne 31. 12. 2020 (č.l. 27-28) bylo zjištěno, že zaměstnavatel vyplatil žalovanému 9. 4. 2020 mzdu ve výši 21 666 Kč. Z listin y označené jako Hodnocení klienta (č.l. 29) bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činí 26 500 Kč, za bydlení hradí měsíčně 2 605 Kč, splátky žalobkyni činí 785 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje činí 8 052 Kč, je zaměstnán u společnosti právnická osoba Ve výpisu ze záznamů z registru SOLUS (č.l. 10-11) nejsou uvedeny žádné splátky žalovaného. Z karty klienta (č.l. 37) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na úvěr 6 splátek po 2 519 Kč od března do srpna 2021. Z výzvy ze dne 18. 10. 2021 (č.l. 34) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 2 splátek za září a říjen 2021. Z výzvy ze dne 18. 11. 2011 (č.l. 33) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 3 splátek za září – listopad 2021. Z dodejky ze dne 8. 3. 2021 (č.l. 35) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu, která mu byla doručena. Z oznámení ze dne 21. 11. 2021 (č.l. 36) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 10 155 Kč.
4. Žalobce ve smyslu ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobkyně vzala zpět co do kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 1 036 Kč, smluvního úroku z úvěru nad 15 % ročně, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 286,52 Kč. Soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen spolu s úrokem 110 % ročně splatit v 9 měsíčních splátkách ve výši 2 519 Kč. Žalovaný však uhradil pouze část jistiny a dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně úvěr zesplatnila.
10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ,
a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi
o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11 , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci žalobkyně projevila pečlivost zejména při zjišťování příjmů, nikoli již výdajů a pohledávek žalovaného. Při porovnání měsíčních příjmů a výdajů žalovaného lze mít podle soudu za to, že žalovaný měl dostatek volných prostředků ke splácení úvěru, nelze ale pominout, že ohledně výdajů vycházela žalobkyně zejména z prohlášení žalovaného obsaženého v předsmluvním formuláři a takové zjišťování je třeba považovat za hraniční. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný byl schopen splácet úvěr, měl vyšší příjem, neměl evidovány žádné jiné platby po splatnosti, soud ale musí upozornit žalobkyni, že napříště již nemůže akceptovat takový zjednodušený způsob zjišťování úvěruschopnosti, který je problematický nejen z hlediska formálního (údaje založené na jednostranném prohlášení dlužníka (viz k tomu rozsudek SDEU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo), ale i obsahovém (není vyloučené, ale zároveň není ani příliš pravděpodobné, že by celkové měsíční výdaje žalovaného činily pouhých 8 052 Kč; viz k obsahovému posuzování úvěruschopnosti soudem rozsudek SDEU 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba v . anonymizováno).
11. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou a vyhověl ji.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 6 155 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 800 Kč, odměna za právní zastoupení 900 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 300 Kč za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), podle ust. § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 ,2 advokátního tarifu (ve výši 1 700 Kč za účast u ústního jednání), 3x režijní paušál po 100 Kč a 1x režijní paušál 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 600 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 826 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 57 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 5 l benzínu na 100km, a výši cestovní náhrady 5,20 Kč za 1km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 400 Kč za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 929,46 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.