Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 97/2023-57
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 60 284 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá v bodě 1. petitu částky 3 272,11 Kč, v bodě 2. petitu smluvní pokuty ve výši 17 262,72 Kč a v bodě 3. petitu úroku z úvěru přesahujícího výši 15 % ročně, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 39 749,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 34 354,31 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 34 354,31 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 107 827 Kč.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 22 432,33 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá v bodě 1. petitu částky 3 272,11 Kč, v bodě 2. petitu smluvní pokuty ve výši 17 262,72 Kč a v bodě 3. petitu úroku z úvěru přesahujícího výši 15 % ročně, zastavuje. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 39 749,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 34 354,31 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 34 354,31 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 107 827 Kč. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 22 432,33 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 3. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované po důkladném prověření její úvěruschopnosti (z dokladů a databází SOLUS a NRKI) úvěr ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve 36 měsíčních splátkách po 2 845 Kč, neplnila však řádně podmínky smlouvy, žalovaná uhradila 11 splátek.
2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 2. 10. 2023 v nepřítomnosti žalovaného (§101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) za situace, kdy žalovaný, ač řádně vyrozuměn o termínu jednání, se neomluvil a k žalobě se nevyjádřil, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 11. 2020 (č.l. 7-9), dodatku ze dne 4. 11. (č.l. 26 - 27) a předsmluvního formuláře (č.l. 17-19) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 44 000 Kč s úrokovou sazbou 54,19 % ročně, RPSN 69,9%, který se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách po 2 845 Kč měsíčně do 36 měsíců. Z oznámení ze dne 5. 11. 2020 (č.l. 10) bylo zjištěno, že žalované byl schválen úvěr ve výši 44 000 Kč. Z informace o pojištění (č.l. 12 – 15), přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru (č.l. 28) a přihlášky do pojištění (č.l. 30-31) bylo zjištěno, že v rámci úvěru bylo uzavřeno pojištění schopnosti splácet úvěr pro žalovanou s pojistným 349 Kč měsíčně. Z dokladu ze dne 4. 11. 2020 (č.l. 36) bylo zjištěno, že žalované vyplatila žalobkyně na jeho účet č. bankovní účet částku 44 000 Kč. Z prohlášení klienta ze dne 3. 11. 2020 (č.l. 37 – 38) soud zjistil, že žalovaná uvedla, že se seznámila se všemi informacemi o spotřebitelském úvěru. Z výpisu právnická osoba (č.l. 39 - 41) bylo zjištěno, že na účet žalované bylo dne 22. 11. 2019 vloženo jméno příjmení 15 000 Kč, 14. 7. 2020 byla společností právnická osoba vyplacena částka 18 769 Kč, dne 13. 8. 2020 částka 21 036 Kč, dne 10. 9. 2020 částka 21 365 Kč a dne 12. 10. 2020 částka 19 085 Kč. Z listin y označené jako Hodnocení klienta (č.l. 42) bylo zjištěno, že měsíční příjem žalované činí 20 490 Kč, za bydlení hradí měsíčně 2 605 Kč, splátky žalobkyni 3 339 Kč a celkové výdaje činí 9 686 Kč, je zaměstnán u společnosti právnická osoba Ve výpisu ze záznamů z registru SOLUS (č.l. 34-35) nejsou uvedeny žádné splátky žalované. Z karty klienta (č.l. 16) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na úvěr částku 39 830 Kč. Z výzvy ze dne 17. 2. 2022 (č.l. 22) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě 2 splátek za leden a únor 2022. Z výzvy ze dne 21. 3. 2022 (č.l. 20) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě 2 splátek za únor a březen 2022. Z výzvy ze dne 19. 4. 2022 (č.l. 21) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě 3 splátek za únor, březen a duben 2022. Z oznámení ze dne 24. 4. 2022 (č.l. 24) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši 43 022 Kč.
4. Žalobce ve smyslu ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobkyně vzala zpět co do kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 3 272,11 Kč, smluvního úroku z úvěru nad 15 % ročně, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 17 262,72 Kč. Soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalované úvěr ve výši 44 000 Kč s tím, že žalovaná byl povinen spolu s úrokem 54,19 % ročně, RPSN 69,9%, splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 845 Kč. Žalovaná však uhradila pouze část jistiny a dostala se tak do prodlení, proto žalobkyně úvěr zesplatnila.
10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ,
a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi
o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11 , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci žalobkyně projevila pečlivost zejména při zjišťování příjmů, nikoli již výdajů a pohledávek žalovaného. Při porovnání měsíčních příjmů a výdajů žalovaného lze mít podle soudu za to, že žalovaný měl dostatek volných prostředků ke splácení úvěru, nelze ale pominout, že ohledně výdajů vycházela žalobkyně zejména z prohlášení žalovaného obsaženého v předsmluvním formuláři a takové zjišťování je třeba považovat za hraniční. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaná byla schopna splácet úvěr, měla vyšší příjem, neměla evidovány žádné jiné platby po splatnosti, soud ale musí upozornit žalobkyni, že napříště již nemůže akceptovat takový zjednodušený způsob zjišťování úvěruschopnosti, který je problematický nejen z hlediska formálního (údaje založené na jednostranném prohlášení dlužníka (viz k tomu rozsudek SDEU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo), ale i obsahovém (viz k obsahovému posuzování úvěruschopnosti soudem rozsudek SDEU 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba v . anonymizováno).
11. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou a vyhověl ji.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 22 856,53 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 3 105 Kč, odměna ve výši 10 620 Kč za právní zastoupení podle ust. § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 ,2 advokátního tarifu (za 4 úkony po 3 540 Kč za: převzetí věci, výzvy, žalobu a účast u ústního jednání), 4x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 413 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 57 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 5 l benzínu na 100 km, a výši cestovní náhrady 5,20 Kč za 1km;) a náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu (odměna a náhrada času sníženy na polovinu s ohledem na účast právního zástupce u dvou jednáních dne 2. 10. 2023). Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 3 354,33 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.