Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 51/2023-30

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 35 029 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se do částky 7 529 Kč se zákonným úrokem z této částky a úrokem ve výši 28,17% ročně z částky 30 000 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od 26.1.2023 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 005 Kč.

Odůvodnění:

I. Žaloba se do částky 7 529 Kč se zákonným úrokem z této částky a úrokem ve výši 28,17% ročně z částky 30 000 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od 26.1.2023 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 005 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 10. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě poskytla 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč bylo použito na provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17%. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, dne 25. 1. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila, nesplacenou jistinu dle žalobkyně tvoří částka 27 248 Kč, dlužný úrok 2 047 Kč, dluh na jistině 2 752 Kč. Žalobkyně se také domáhá nákladů za odeslání 3 upomínek ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a částky 1 185 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, z účasti na něm se omluvil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 10. 2022 (č.l. 16-18) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho částka 2 500 Kč byla uhrazena zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč s datem poslední splátky 20. 11. 2024, úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 44,5% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. IV.2, za každý jednotlivý případ prodlení 499 Kč a dále ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z y označené jako čestné prohlášení„ Závazky spotřebitele“ a„ Výdaje spotřebitele“ (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své měsíční výdaje: na bydlení 12 000 Kč, splátky úvěrů 4 900 Kč; mzdu 31 000 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 14-15) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z y označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ (č.l. 33) soud zjistil že žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, vycházela z celkových příjmů domácnosti ve výši 52 000 Kč a výdajů ve výši 16 900 Kč. Z y označené jako„ Bonita smlouvy“ (č.l. 20 -21) bylo zjištěno, že žalovaný dne 11. 10. 2022 žalobkyni uhradil 1 Kč, žádnou splátku ve výši 1 600 Kč v období od 20. 11. 2022 do 25. 1. 2023 (které měly být původně hrazeny od 20. 11. 2022 do 20. 11. 2024) neuhradil. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 22) bylo zjištěno, že žalovaný na účet žalobkyně dne 11. 10. 2022 uhradil 1 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 23) bylo zjištěno, že na účet žalovaného žalobkyně dne 12. 10. 2022 uhradila 27 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 24) bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet žalobkyně dne 12. 10. 2022 uhradila 2 500 Kč. Z emailu ze dne 11. 10. 2022 (č.l. 25) soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že byla schválena jeho žádost o úvěr. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 1. 2023 (č.l. 26) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě 32 047 Kč. Z podacího lístku (č.l. 26 p.v.) bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně dne 25. 1. 2023 odeslal žalovanému zásilku. Z výpisu centrální evidence exekucí z 10. 10. 2022 (č.l. 29) bylo zjištěno, že proti žalovanému není žádná exekuce vedena. Z výplatních pásek z 4. 4. 2022, 3. 5. 2022 a 2. 6. 2022 (č.l. 30 – 32) bylo zjištěno, že žalovaný měl čistý měsíční příjem v roce 2022 za březen 29 771 Kč, duben 70 004 Kč, květen 15 932 Kč. Z nájemní smlouvy (č.l. 33 p.v.) bylo zjištěno, že žalovaný užívá od 26. 6. 2020 byt 2+1 v obec s nájemným ve výši 9 574 Kč a zálohami na služby 1 426 Kč.

4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 11. 10. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 27 500 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 12 500 Kč, jehož součástí byla provize ve výši 2 500 Kč a úrok ve výši 28,17 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 44,5%. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce březen - květen 2022 zjistila z výplatních pásek, výdaje žalovaného zjistila z prohlášení žalovaného a nájemní smlouvy. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost dále z evidence exekucí.

5. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. V projednávané věci bylo tvrzeno a bylo doloženo, že žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, příjmy zjistila. Výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky) žalobkyně zjišťovala také, pouze však z nájemní smlouvy a výpisu evidence exekucí. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného zcela dostatečně, zajistila si minimální, nikoli však všechny nutné podklady pro posouzení jeho závazků. Zásadní ale v projednávané věci je, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně obsahově. Údaje o příjmech žalovaného byly starší více než 4 měsíce (poslední mzda z května, smlouva uzavřena až v říjnu). Navíc poslední prokázaný příjem žalovaného činil pouze necelých 16 000 Kč a byl tak násobně nižší než příjmy předcházející. Tímto propadem se žalobkyně nezabývala vůbec a aktuální příjmy před poskytnutím úvěru, které by poskytly ucelenější a reálný obraz úvěruschopnosti žalovaného, nijak nezjistila. I tímto obsahovým aspektem posuzování úvěruschopnosti se musel soud zabývat z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka (viz rozsudek ESD ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky a související poplatky, ani smluvní pokuty a paušalizované náklady na upomínání.

13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 27 500 Kč poskytnutém žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný žádné úhrady neprovedl, dluží tak žalobkyni celou jistinu ve výši 27 500 Kč. Žalobkyně se celkově domáhala částky 35 029 Kč, soud proto žalobu do částky 7 529 Kč (nároky pod body 2 – 5 žaloby: úroky z úvěru, paušalizované náklady na upomínání a smluvní pokuty) s příslušenstvím a s úrokem z úvěru z částky 30 000 Kč zamítl. V části, v níž se žalobkyně domáhala částky 27 500 Kč (jistina) se zákonným úrokem z prodlení, žalobě vyhověl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), když žalobkyni neúspěšné z 22% přiznal náhradu nákladů sníženou na 56%. Účelně vynaložené náklady řízení před snížením činí 3 580 Kč, podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 402 Kč, podle , advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu výzvy k plnění (3 x 500 Kč) paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 378 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.