Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 289/2023-39
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 628,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 968 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 036,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 004,27 Kč od datum do datum a z částky 9 036,27 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 078,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 410,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 624,35 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 968 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 036,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 004,27 Kč od [datum] do [datum] a z částky 9 036,27 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 078,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 410,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 624,35 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 975,52 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum Smlouvu o úvěru číslo se společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě uzavřené smlouvy obdržel žalovaný hotovost ve výši 40 000 Kč v den uzavření smlouvy, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal uhradit společně s jistinou i příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 34 368 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 74 368 Kč. Žalovaný se zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 312 Kč, přičemž poslední splátku měl uhradit dne datum. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 17 032 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni datum. Ode dne datum je tak žalovaný v prodlení. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 32 004,27 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 1 078,5 Kč, na kapitalizovaném úroku 26 410,23 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 265 Kč a na smluvní pokutě 2 624,35 Kč. Žalobkyně dále nárokuje zákonný úrok z prodlení z jistiny od datum do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 312 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit úrok ve výši 3 851 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 3 717 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti v místě bydliště ve výši 7 200 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 74 368 Kč Součástí smlouvy o úvěru byly i smluvní podmínky. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 15 %, RPSN činilo 272,44 %. Strany sjednaly hotovostní režim plnění. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 032 Kč/viz smlouva o úvěru na č. l. 14 spisu, výpis z obchodního rejstříku v systému ISAS, informace o úvěru a přehled splátek na č. l. 15 spisu, výpis úkonů na č. l. 16 spisu/. Žalovaný dne datum rovněž podepsal žádost o úvěru, v níž je uvedeno, že je zaměstnaný od datum, pobírá měsíční mzdu ve výši 20 377 Kč, další měsíční příjem měl z nemocenské ve výši 4 233 Kč, celkové měsíční příjmy tak činily 24 610 Kč. Měsíční výdaje na bydlení a energie činily 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady činily 6 750 Kč, dále měsíční splátky stávajících půjček činily 3 320 Kč, celkem tedy 13 070 Kč. Žalovanému zbýval použitelný příjem ve výši 11 540 Kč Tyto skutečnosti doložil dle žádosti výplatními páskami za období květen, červen a červenec roku 2021 a pracovní smlouvou uzavřenou na dobu určitou od datum do datum se společností právnická osoba Dále uvedl, že má střední vzdělání, bydlí v nájmu, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost. /viz žádost o úvěr na č. l. 17 spisu, pracovní smlouva na č. l. 30 spisu, výplatní pásky na č. l. 31, 32 spisu, nájemní smlouva na č. l. 32, 33 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala dne datum s žalobkyní dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne datum /viz Smlouva o postoupení pohledávek v systému ISAS, výpis z OR v systému ISAS, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 19 spisu/. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Naposledy byla žalovanému dne datum odeslána předžalobní výzva, dle které měl pohledávku uhradit nejpozději do datum /viz výzvy a předžalobní výzva na č. l. 20-22 spisu, podací lístky na č. l. 23, 24 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh cokoliv dalšího uhradil.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se chtěl zavázat, že tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud však nedospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum v hotovosti částku ve výši 40 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z předložených listin, které měly osvědčovat majetkové poměry žalovaného, vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy o úvěru čistá mzda žalovaného v květnu, červnu a červenci roku 2021 činila cca 23 000 Kč. V řízení sice žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů, žalobkyně ale nijak neprokázala, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení a energie činí 3 000 Kč, dále na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 750 Kč a na splátky dalších půjček 3 320 Kč přičemž právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného. Žalobkyně sice soudu předložila nájemní smlouvu žalovaného ze dne datum, z této smlouvy však není patrno, jaká byla výše nájmu, když žalobkyně předložila soudu pouze první a poslední stranu smlouvy. Soudem bylo také zjištěno nahlédnutím do systému ISAS, že v době uzavření smlouvy byla proti žalovanému u zdejšího soudu vedena exekuce. Z důkazů, které byly soudu předloženy, nemohl soud uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když vycházela z nedostatečných informací ohledně výdajů žalovaného. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).
16. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu, které se konalo dne datum, s tím, že svou účast omluvila. Soud tak nemohl žalobkyni při jednání poučit o povinnosti doplnění tvrzení, označení a předložení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto uzavřel, že žalobkyně ve vztahu k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla důkazní břemeno. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně zaplatil 17 032 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat neuhrazenou jistinu ve výši 22 968 Kč (40 000 Kč – 17 032 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne datum (odeslané dne datum), podle které měl žalovaný dluh ze smlouvy uhradit do datum, žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od datum (výrok I. tohoto rozsudku).
18. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků, smluvní pokuty ani náhrady nákladů mimosoudního vymáhání. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.
20. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.