Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 161/2023-32
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 21 291,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části požadující zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 16 476,47 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 14 513,52 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 6 777,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 777,81 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 380 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. V části požadující zaplatit částku 10 133,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 14. 5. 2022 do zaplacení náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.
IV. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části požadující zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 16 476,47 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 14 513,52 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 6 777,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 777,81 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 380 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>III. V části požadující zaplatit částku 10 133,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 14. 5. 2022 do zaplacení náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25. 8. 2023, doplněnou ze dne 11. 10. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 21 291,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou dne 13. 11. 2020 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 23 318 Kč prostřednictvím pravidelných týdenních splátek v dohodnuté výši nejpozději do 13. 5. 2022. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 13 620 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 14 513,52 Kč, poplatků v celkové výši 13 327,23 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 777,81 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 3 149,24 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 651 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a smluvní pokuty.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.
4. Podáním ze dne 27. 9. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o úrok v kapitalizované výši 16 476,47 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 513,52 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 777,81 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně ze smluvní pokuty od 26. 8. 2023 do zaplacení. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil (výrok I. rozsudku).
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 13. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 14 506 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 972 Kč prostřednictvím 78 týdenních splátek ve výši 530 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácení byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž bude žalovaná v prodlení.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 a jejích příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 15. 12. 2022 a ze dne 20. 12. 2022 (včetně poštovního podacího archu ze dne 16. 2. 2023).
8. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 29. 5. 2023 (včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 6. 2023) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
9. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).
10. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
20. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se smluvními úroky a dalšími poplatky prostřednictvím 78 týdenních splátek v dohodnuté výši. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 13 620 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek.
21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
23. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
25. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady o příjmech žalované ani žádné doklady o výdajích žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.
26. Jelikož soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 18 000 Kč (částka poskytnutá žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila na úvěr celkem 13 620 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit celkem 4 380 Kč (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.
27. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuvedla žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.
28. Ve zbývající části, tedy co do jistiny ve zbývající výši, nákladů uplatnění pohledávky a zákonných úroků z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok III).
29. O náhradě nákladů řízení (viz výrok IV) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud neuložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.