Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 388/2023-26
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
státní příslušník Bulharska,
bytem adresa, obec a číslo – část obce,
o zaplacení 30 882 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 882 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 100 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 782 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 100 Kč od 17. 11. 2017 do 28. 6. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 782 Kč od 9. 7. 2018 do 28. 6. 2023, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce ve výši 6 645 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 882 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 100 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 782 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 100 Kč od 17. 11. 2017 do 28. 6. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 782 Kč od 9. 7. 2018 do 28. 6. 2023, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce ve výši 6 645 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 882 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dvě smlouvy o zápůjčce.
2. Dne 15. 9. 2016 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. 649523722, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž část zápůjčky ve výši 7 909 Kč byla určena k refinancování předchozí zápůjčky č. 588362501 a zbývající část zápůjčky převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 37 882 Kč skládající se z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 7 758 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 3 875 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 26 249 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 82 882 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 1 382 Kč počínaje dnem 22. 9. 2016, kdy poslední splátka ve výši 1 344 Kč připadne na 16. 11. 2017. Žalovaný své závazky řádně neplnil a uhradil celkem 29 900 Kč, kdy poslední evidovaná platba je ze dne 23. 2. 2017. Dlužná částka tedy činí 15 100 Kč a dále žalobkyně žádá přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 17.11.2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky).
3. Dne 8. 12. 2016 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. 649982147, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, přičemž část zápůjčky ve výši 10 712 Kč byla určena k refinancování předchozí zápůjčky č. 588524363 a zbývající část zápůjčky převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 16 915 Kč skládající se z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 4 011 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 560 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výš 7 344 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 39 915 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 218 Kč počínaje dnem 8. 1. 2017, kdy poslední splátka ve výši 2 209 Kč připadne na den 8. 7. 2018. Žalovaný své závazky řádně neplnil a uhradil celkem 7 218 Kč, kdy poslední evidovaná platba je ze dne 16. 2. 2017. Dlužná částka tedy činí 15 782 Kč a dále žalobkyně žádá přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 9.7.2018 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky).
4. Před uzavřením smluv byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a údaje byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný nehradil pravidelné měsíční splátky, které byly sjednány. Žalobkyně požaduje po žalovaném pouze vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které z první smlouvy činí 15 100 Kč a z druhé smlouvy činí 15 782 Kč.
5. Žalovaný byl k úhradě dluhu marně vyzýván předžalobní upomínkou.
6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
7. Soud ve věci nařídil jednání na 13.11.2023, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno náhradním způsobem v souladu s procesními předpisy. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř. ) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.
8. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 15.9.2016 smlouvu č. 649523722, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému zapůjčit finanční částku ve výši 45 000 Kč, přičemž část zápůjčky ve výši 7 909 Kč byla určena k refinancování předchozí zápůjčky č. 588362501 a zbývající část zápůjčky převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Žalovaný se smlouvu zavázal společně se zapůjčenou částkou uhradit dále poplatek za zápůjčku ve výši 37 882 skládající se z úroku ve výši 7 758 Kč, z poplatku za zpracování a doručení ve výši 3 875 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 26 249 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 82 882 Kč formou pravidelných týdenních splátek ve výši 1 382 Kč v délce 60 týdnů. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá další týdenní splátka je splatná vždy poslední den dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka by byla ve výši 1 344 Kč splatná dne 16.11.2017 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 9. 2016).
9. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný pracuje na pracovní pozici skladníka u zaměstnavatele právnická osoba, IČO s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 393 Kč. Žalovaný dále doložil 3 výplatní pásky včetně pracovní smlouvy, nicméně tyto listin y žalobkyně s žalobou soudu nepředložila a to ani po výzvě soudu (zjištěno ze zákaznické karty).
10. Žalovaný splácel zápůjčku do 23. 2. 2017, kdy žalobkyně eviduje poslední přijatou platbu od žalovaného. Žalovaný tak uhradil celkem 29 900 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Žalovaný byl prostřednictvím předžalobní výzvy vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2019).
11. Dále žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 8.12.2016 smlouvu č. 649982147, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému zapůjčit finanční částku ve výši 23 000 Kč, přičemž část zápůjčky ve výši 10 712 Kč byla určena k refinancování předchozí zápůjčky č. 588524363 a zbývající část zápůjčky převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Žalovaný se smlouvou zavázal společně se zapůjčenou částkou uhradit poplatek za zápůjčku ve výši 16 915 Kč skládající se z úroku ve výši 4 011 Kč, z poplatku za zpracování a doručení ve výši 5 560 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 344 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 39 915 Kč formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 218 Kč v délce 18 měsíců. První splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další měsíční splátka je splatná vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední splátka bude ve výši 2 209 Kč splatná dne 8. 7. 2018 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 12. 2016).
12. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný pracuje na pracovní pozici obsluha vysokozdvižného vozíku u zaměstnavatele právnická osoba, IČO s čistým měsíčním příjmem ve výši 29 006 Kč a dále ostatním příjmem ve výši 8 200 Kč. Žalovaný dále doložil 3 výplatní pásky včetně pracovní smlouvy, nicméně tyto listin y žalobkyně s žalobou soudu nepředložila a to ani po výzvě soudu (zjištěno ze zákaznické karty).
13. Žalovaný splácel zápůjčku do 16. 2. 2017, kdy žalobkyně eviduje poslední přijatou platbu od žalovaného. Žalovaný tak uhradil celkem 7 218 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Žalovaný byl prostřednictvím předžalobní výzvy vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2019).
14. Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dvě smlouvy, na základě kterých žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a ve výši 23 000 Kč. Žalovaný neplnil sjednané smluvní podmínky, když nesplácel prostředky řádně a včas, a proto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně žádá žalobou uhrazení částky z první smlouvy ve výši 15 100 Kč a z druhé smlouvy ve výši 15 782 Kč představující pouze zůstatek nevrácené jistiny pohledávky. Žalobkyně nedoložila důkazy, kterými by prokazovala, že by před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Na úhradu dluhu byl žalovaný upomenut naposledy předžalobní výzvou, na tuto výzvu nereagoval.
15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyně a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu uvedeného zákona a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), a to dle svého obsahu podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti.
19. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 , rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
20. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.
21. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně neuvedla tvrzení a nepředložila důkazy. Jelikož se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud ani poskytnout poučení dle ust. § 118a o.s.ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem.
22. Vzhledem k uvedenému nebyla splněna povinnost věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu nesplacené jistiny.
23. Po provedeném dokazování soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, co do částky nesplacené jistiny, tj. rozdíl mezi výší poskytnutých prostředků a úhrad žalovaného, které ostatně žádala žalobkyně žalobou, proto je žaloba důvodná co do částky 15 100 Kč a částky 15 782 Kč, představující pouze zůstatky nevrácené jistiny pohledávky z jednotlivých smluv. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit tuto částku.
24. Současně soud rozhodl o příslušenství s odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož v daném případě nedošlo k dohodě mezi stranami o době splatnosti, žalovaný je nekontaktní, nebylo možné zjistit jeho„ přiměřené možnosti“ ohledně doby splatnosti, soud tuto dobu stanovil vzhledem k pasivitě žalovaného jednostranně tak, že okamžik, kdy bylo v možnostech žalovaného vrátit jistinu je den podání žaloby, tedy žalovaný se dostala do prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. den následující po podání žaloby s tím, že výše úroku z prodlení je dána dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud takto dobu splatnosti stanovil se zřetelem k spravedlivému uspořádání vztahů na den, kdy žalobkyně po bezvýsledném upomínání žalovaného byla již nucena obrátit se na soud s tím, že žalovaný nereagovala na výzvy žalobkyně ostatně následně ani na výzvy soudu, zákonem danou výhodu dlužníka ohledně eventuálně pozdější doby splatnosti tak pro jeho pasivitu nebylo možné naplnit.
25. Soud přiznal žalobkyni nárok zákonný na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 100 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 782 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení s tím, že ve vztahu k výši úroku je soud vázán návrhem žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1203/2007 , ze dne 28. 5. 2008, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. II ÚS 913/13 ze dne 21.11.2013). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.)
26. Ve zbývající části, tedy zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 100 Kč od 17. 11. 2017 do 28. 6. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 782 Kč od 9. 7. 2018 do 28. 6. 2023, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši 6 645 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 236 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za 5 úkonů právní služby – 2x příprava a převzetí zastoupení, 2 x předžalobní výzva, 1 x sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 500 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu a tomu odpovídající 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu dále jeden úkon právní služby – vyjádření k výzvě soudu ze dne 28.7.2023, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s ust. 11 odst. 3 advokátní tarif (vyjádření, které není vyjádření ve věci samé) po 1 170 Kč podle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 30 882 Kč, dále tomu odpovídajících 1 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše (vyjma soudního poplatku) navýšeno s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o daň z přidané hodnoty ve výši 939 Kč, počítáno z částky 4 470 Kč v sazbě 21 %. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nenáleží náhrada za doplnění žaloby ze dne 17.10.2023, neboť tímto doplněním byla odstraňována neúplnost tvrzení a listin obsažených v žalobě. Odměna právního zástupce za úkony před podáním žaloby včetně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.