Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 216/2023-26

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 52 083,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 309,92 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 49 309,92 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 411,12 Kč, 15% úrok z prodlení p.a. z částky 1 411,12 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 706,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 762 Kč a částku 600,50 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 255,08 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 309,92 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 49 309,92 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 411,12 Kč, 15% úrok z prodlení p.a. z částky 1 411,12 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 706,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 762 Kč a částku 600,50 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 255,08 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 52 083,54 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce právnická osoba anonymizována dvě slova uzavřela se žalovanou dne 26. 3. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s limitem 50 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Dle informací poskytnutých Právním předchůdcem žalobkyně se žalovaná zavázala úvěr vč. sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu číslo, se splatností 1. splátky ke dni 17. 5. 2022 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 3 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková žalovanou vyčerpaná částka finančních prostředků je dle informací poskytnutých Právním předchůdcem žalobkyně ve výši 50 721,04 Kč. Žalovaná porušila svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru vč. případného poplatku za sjednané pojištění. Žalovaná Právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku v celkové výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě Odstoupení od úvěrové smlouvy číslo prohlásil ke dni 30. 11. 2022 za splatný. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 58 027,77 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 50 721,04 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 867,78 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 721,04 Kč v sazbě 26,28 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 20.6.2022 do 1.11.2022, tj. do data, ke kterému byl vytvořen seznam postupovaných pohledávek ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2022, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 238,45 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 600,50 Kč. K odůvodnění a výpočtu smluvní pokuty vizte text nároku č. 2, z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalované ve výši 600 Kč. Žalobkyně doplňuje, že poplatky za odeslání písemných upomínek jsou sjednány ve Smlouvě, resp. v Žádosti, a to v čl. V, popř. čl. VI, popř. čl. VII odst. 8 Žádosti, tabulku nazvanou„ Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru“. Poplatky byly sjednány ve výši 600 Kč za odeslanou upomínku v případě vymáhání již zesplatněného závazku a ve výši 100 Kč v případě vymáhání již splatné měsíční splátky. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 762 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na den 30. 11. 2023 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to žádosti žalované, akceptace, platební historie, formuláře, rámcové smlouvy, odstoupení od smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, potvrzení o provedení úplaty, dopisu s návrhem, výpisů úkonů a předžalobní výzvy včetně podacího archu.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 26. 3. 2022 soud zjistil, že právnická osoba anonymizováno, název ulice 1, číslo Paříž, Francie, jako poskytovatel úvěru a věřitel a žalovaná jako klient digitálně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s limitem 50 000 Kč. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že bydlí s druhem u rodičů/dětí, je zaměstnána v mateřské škole obec, její příjem činí 9 500 Kč, příjem domácnosti 20 500 Kč a výdaje 3 000 Kč. Žalovaná nemá žádné jiné finanční závazky. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prověřování úvěryschopnosti žalované. Z platební historie soud zjistil, že žalovaná vyčerpala ve dne 28. 3. 2022 až 29. 4. 2023 celkem částku 49 309,92 Kč (36 102 Kč, 1 777 Kč, 35 Kč, 395 Kč, 146,15 Kč, 5 000 Kč, 500 Kč, 5 305 Kč a 49,77 Kč). Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná dosud uhradila na dluh částku 0 Kč. Dopisem ze dne 25. 10. 2022 má soud za prokázáno, že tímto dopisem věřitel odstoupil od smlouvy pro prodlení žalované se splácením a vyzval ji k úhradě dluhu 58 028 Kč do 30. 11. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 12. 12. 2022 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. Z přílohy soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo dne 26. 3. 2022 k uzavření elektronické smlouvy o revolvingovém úvěru dle a násl. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen ) se sjednaným limitem 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané částky spolu s úroky dle splátek sjednaných ve smlouvě. Tuto povinnost žalovaná nesplnila a netvrdila ani neprokázala, že by ke dni rozhodnutí soudu uhradila na dluh nějakou částku. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalované, když k tomuto nepředložila žádné důkazy. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku jak příjmů, tak výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

8. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení dle a násl. a žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny. Soud dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení činí pouze 49 309,92 Kč, což je částka prokazatelně vyčerpaná žalovanou dle platební historie po odečtení již žalovanou zaplacené částky 0 Kč, a proto zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle Dne 1. 12. 2022, tedy po uplynutí lhůty stanovené v odstoupení od smlouvy ze dne 25. 10. 2022 k dobrovolnému zaplacení dluhu do 30. 11. 2022, což soud současně bere jako termín, do kdy měla žalovaná vrátit bezdůvodné obohacení, se žalovaná dostal do prodlení s úhradou celého dluhu a je od tohoto data povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 411,12 Kč, 15% úrok z prodlení p.a. z částky 1 411,12 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 706,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 762 Kč a částku 600,50 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen jako bezdůvodné obohacení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, ze její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 84 % původně žalované částky s příslušenstvím, neúspěch 16 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 68 % Náklady řízení v celkové výši 15 081 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 158 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 3 260 Kč ze základu 53 921,99 Kč (součet jistiny, poplatků za pojištění, poplatků za výzvy, nákladů za vymáhání s smluvní pokuty) dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 300 Kč dle téže vyhlášky a 21% DPH. 68 % z 15 081 Kč činí 10 255,08 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).