Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 90/2023-74
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 109 684 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 991,84 Kč s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 991,84 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 52 189,16 Kč s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 92 139 Kč od datum do datum ve výši 74,86 Kč, 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 81 148,84 Kč od datum do datum ve výši 1 318,67 Kč, 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 71 164,84 Kč od datum do datum ve výši 539,67 Kč, 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 61 180,84 Kč od datum do datum, 9,75000 % ročním úrokem z prodlení z částky 52 189,16 Kč od datum do zaplacení, částky 48 503 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 %, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 79 192,60 Kč od datum do datum ve výši 711,16 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 79 052,50 Kč od datum do datum ve výši 10 648,20 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 69 068,50 Kč od datum do datum ve výši 4 341,68 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 59 084,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 215 654 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 991,84 Kč s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 991,84 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 52 189,16 Kč s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 92 139 Kč od [datum] do [datum] ve výši 74,86 Kč, 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 81 148,84 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 318,67 Kč, 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 71 164,84 Kč od [datum] do [datum] ve výši 539,67 Kč, 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 61 180,84 Kč od [datum] do [datum], 9,75000 % ročním úrokem z prodlení z částky 52 189,16 Kč od [datum] do zaplacení, částky 48 503 Kč, s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 %, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 79 192,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 711,16 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 79 052,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 648,20 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 69 068,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 341,68 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 59 084,50 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 215 654 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 181 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 92 139 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do datum ve výši 74,86 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 81 148 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do datum ve výši 1 318,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 71 164,84 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do datum ve výši 539,67 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 61 180,84 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, dále zaplacení částky 48 503 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 79 192,60 Kč od datum do datum ve výši 711,16 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 79 052,50 Kč od datum do datum ve výši 10 648,20 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 69 068,50 Kč od datum do datum ve výši 4 341,68 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,72 % z částky 59 084,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 215 654 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 18měsíčních splátkách ve výši 9 984 Kč, splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2018 spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 126,73 % ročně. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný celkem 59 905 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného o délce více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u tří splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 90 042,66 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný ještě celkem částku 31 103,16 Kč. Žalovaný tak dluží - částku ve výši 59 084,50 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 48 503 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 215 654 Kč, v nominální úrokové sazbě 84,72 % ročně.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že v současné době nemá finanční prostředky na zaplacení dlužné částky, je veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce a pobírá podporu ve výši 12 000 Kč až 13 000 Kč. Jsou mu prováděny exekuční srážky ve výši 5 000 Kč až 6 000 Kč. Tato svá tvrzení však soudu ani v poskytnuté lhůtě nijak nedoložil.
3. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku Smlouva o úvěru číslo na základě které, žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne datum částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 18měsíčních splátkách po 9 984 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2018 Celkem měl zaplatit částku ve výši 179 712 Kč, tzn. jistinu, úroky, a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 126,73 % ročně, RPSN 126,73 %. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč v případě prodlení žalovaného s každou splátkou o více než 15 dnů. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. V době uzavírání smlouvy o úvěru byl žalovaný zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činil cca 1 887 EUR, byl vdovec, neměl žádnou vyživovací povinnost a výši svých měsíčních výdajů uvedl v částce 5 090 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas ani přes upomínky žalobkyně ze dne datum, datum a datum. Žalobkyně mu dne datum zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě částky 92 139 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 79 192,60 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 10 850,06 Kč a nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Do data zesplatnění uhradil žalovaný částku ve výši 59 905 Kč a zesplatnění částku 31 103,16 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, což žalovaný do dnešního dne neučinil.
5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
11. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
12. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
13. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, z prohlášení žalovaného a z lustrací v registrech dlužníků, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z listin předložených žalovaným, kterými prokazoval své příjmy. Úvěrující vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, neboť vycházela pouze z údajů, které žalovaný sám uvedl (náklady na bydlení včetně inkasa 1 680 Kč, životní minimum 3 410 Kč). Skutečné výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným dokladem. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.
14. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 100 000 Kč a na tento dluh dosud uhradil částku 91 008,16 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí částku 8 991,84 Kč ohledně které, soud žalobě vyhověl. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).
15. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud žalobu zamítl. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku 8 991,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 991,84. Prodlení žalovaného nastalo dne datum, neboť předžalobní upomínka k úhradě dlužné částky byla žalovanému zaslána dne datum, dluh měl uhradit do 15 dnů od odeslání upomínky, tedy do datum. Nárok na zákonné úroky z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 o. z.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.