Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
210 C 163/2023-47
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 15 755,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 805,96Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 489 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a co do částky 755,62 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 805,96Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 489 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a co do částky 755,62 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 15 000 Kč, s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení), částky 265 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši 755,62 Kč, s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova s. r. o., uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, s tím, že žalovaná uvedenou částku, navýšenou o 6 589 Kč, vrátí právní předchůdkyni žalobkyně do dne datum, tedy do jednoho měsíce. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, doposud neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla dne datum postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Žalobkyně nyní žádá po žalované dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 12 489 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 805,96 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokutu ve výši 755,62 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
1. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum číslo mezi právnická osoba a žalovanou ve spojení s předsmluvními informacemi a žádostí o úvěr bylo shledáno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splatit formou jedné splátky dne datum ve výši 21 589 Kč. Z úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení úvěru. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ještě před podáním žaloby. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na dluh vůči žalobkyni, či jejího právního předchůdce cokoliv zaplatila.
2. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
3. Podle § 86 odst. 1 . zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
4. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
5. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinna splnit bez zbytečného odkladu. Podle
§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinna posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitele.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US číslo ze dne datum se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1 . zákona číslo obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance s.a. versus jméno příjmení a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
9. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE číslo podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
10. Z rozsudku SDEU ze dne datum ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne datum CA Consumer Finance, C číslo a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinna posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne datum tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
11. V souzeném případě soud po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jeho běžných potřeb, když v řízení nebylo prokázáno, že by poskytovatelka jakkoliv úvěry schopnost žalované zjišťovala. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a ) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 zsu v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
12. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je absolutně neplatná, avšak smlouva o úvěru prokazuje, že při jejím uzavření byla žalované vyplacena hotovostní částka 15 000 Kč, přičemž žalovaná nezaplatila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci ničeho. Žalované se proto dostalo na základě této neplatné smlouvy na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč.
13. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy.
14. Za daného stavu soud proto podle § 2991 odst. 1,2 o. z. uložil žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta.
15. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, které žalobkyně odvozuje ze smlouvy o úvěru, včetně obchodních podmínek, tak pro jejich přiznání zde není pro neplatnost smlouvy právní důvod. V této výši nevznikla žalobkyni ani majetková újma v příčinné souvislosti s prodlením žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, když soud má za to, že následné upomínání dopisem při neúspěšných předchozích upomínkách o zaplacení (výzvy v rámci oznámení o postoupení pohledávky), nebyly k vymožení pohledávky účelné. Nárok na smluvní pokutu byl zamítnut pro neprokázání platného sjednání smluvní pokuty mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně.
16. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum prokazuje, že žalovaná byla vyzvána k bezodkladnému zaplacení dlužné částky dne datum. Soud však nemohl přiznat zákonný úrok z prodlení za dobu dřívější nežli požaduje žalobkyně v žalobě, proto byl zákonný úrok z prodlení přiznán ode dne datum, jak žalobou požadovala žalobkyně.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch v řízení byl nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. příjmení představuje zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
18. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek v průběhu řízení doměřil (a žalobkyně soudní poplatek před vyhlášením rozsudku uhradila).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce nebo soudního výkonu rozhodnutí.