Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 202/2023-100

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 28 197,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 430,06 Kč

-) se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 430,06 Kč ve výši 11,75 % ročně

od 12. 3. 2022 do zaplacení,

-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 077,78 Kč,

-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 999,07 Kč,

-) s úrokem z částky 18 430,06 Kč ve výši 11,75 % ročně od 11. 6. 2022

do zaplacení,

-) s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč,

-) jakož i částku 9 767,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 430,06 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 430,06 Kč ve výši 11,75 % ročně od 12. 3. 2022 do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 077,78 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 999,07 Kč, -) s úrokem z částky 18 430,06 Kč ve výši 11,75 % ročně od 11. 6. 2022 do zaplacení, -) s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, -) jakož i částku 9 767,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 197,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne 11. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, které měly být žalovaným splaceny spolu s poplatkem ve výši 29 811 Kč, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách, kdy poslední splatnost poslední splátky připadla na den 11. 3. 2022. Žalovaný však dle žalobkyně uhradil pouze částku v celkové výši 20 000 Kč, žalobkyně se tak po žalovaném dožaduje zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 430,06 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 13 977,78 Kč, poplatků za upomínání žalovaného v celkové výši 3 100 Kč (souhrnně označeno žalobcem jako kapitalizovaný úrok ve výši 17 077,78 Kč), smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou splátek ve výši 9 767,93 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 999,07 Kč, úroku 11,75 % ročně z částky 18 430,06 Kč od 11.6.2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny i smluvní pokuty. Dne 5. 6. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 29. 5. 2023, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Na výzvu soudu ze dne 25. 9. 2023 k doplnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2023 uvedla, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného, když ověřoval pravdivost tvrzení žalovaného obsažených v zákaznické kartě ohledně příjmů a výdajů, a to na základě dvou výplatních pásek, které však žalobkyni nebyly právním předchůdcem předány.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 11. 9. 2020 ke sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal mu úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 29 811 Kč

v 78 pravidelných týdenních splátkách. Část tohoto úvěru ve výši 9 201 Kč byla použita k refinancování dříve uzavřené zápůjčky žalovaného u právního předchůdce žalobkyně, úrok

ze smlouvy činí 88 % ročně, RPSN činí 15 283 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo

a Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 9. 2020). Dne 11. 9. 2020 vyplnil žalovaný spolu se zástupkyní právního předchůdce žalobkyně jméno příjmení zákaznickou kartu

– žádost o úvěr, v níž žalovaný uvedl, že požaduje úvěr ve výši 20 000 Kč s měsíční splatností na 24 měsíců na refinancování, přičemž bydlí jako spolubydlící, má partnerku, pracuje na plný pracovní úvazek popelář pro právnická osoba, což mělo být ověřeno z výplatních pásek, jeho čistý měsíční příjem činí 12 322 Kč, jeho ostatní příjmy činí 8 000 Kč, další měsíční čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, celkem tedy 30 322 Kč, splátky žalovaného u právního předchůdce žalobkyně činí 1 602 Kč, celkové odhadované měsíční výdaje činí celkem 3 000 Kč, žalovaný nemá bankovní účet na své jméno, nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 9. 2020). Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 20 000 Kč (žalovaný netvrdil opak). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 19. 12. 2022 mezi společností právnická osoba,

IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka

na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 seznamu postupovaných pohledávek, položky 15), což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne 20. 12. 2022 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022). Žalobkyně dne 15. 2. 2023 vyhotovila výzvu, kterou žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 51 105,21 Kč nejpozději

do 28. 2. 2023 (Výzva žalobkyně ze dne 15. 2. 2023 adresovaná žalovanému). Dne 3. 4. 2023 vyhotovil právní zástupce žalobkyně oznámení o předání věci do advokátní kanceláře adresované žalovanému s výzvou k uhrazení dlužné částky nejpozději do 20. 4. 2023 (oznámení o předání věci do advokátní kanceláře ze dne 3. 4. 2023). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 5. 6. 2023 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023

a podací arch ze dne 5. 6. 2023), na kterou žalovaný žalobkyni přesto neuhradil ničeho (žalovaný netvrdil opak).

4. Ze zbylých provedených listinných důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění rozhodná pro projednávanou věci.

Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 9 201 Kč byla započtena na dříve sjednanou zápůjčku žalovaného

u právního předchůdce žalobkyně a zbylé finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s poplatkem ve výši 29 811 Kč vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na den 11. 3. 2022. Zápůjční úrok ze smlouvy činí 88 % ročně, RPSN činí 15 283 %. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámil právní předchůdce žalobkyně žalovanému. Žalovaný žalobkyni zbylou dlužnou částku neuhradil ani přes opakované výzvy a zaslanou předžalobní upomínku.

6. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je

to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,

a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům,

jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. , může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle ust. , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

15. Podle ust. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ust. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními

a dospěl k tomuto právnímu závěru:

17. Soud se v prvé řadě v řízení zabýval aktivní legitimací žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022, čímž je její aktivní legitimace dána. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru. V souladu s  měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

18. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak ačkoli je v zákaznické kartě uvedeno, že příjmy žalovaného byly ověřeny z výplatních pásek, žalobkyně k tomuto svému tvrzení na výzvu soudu ničeho nedoložila. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil s takto objektivně nedoloženými tvrzeními žalovaného za situace,

kdy sjednaný úvěr byl dle smlouvy použit k refinancování jiné (dříve poskytnuté) zápůjčky. Výsledné hodnocení takto nepodložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného pak nemůže vést k přesvědčivému závěru o tom, že v době uzavírání úvěru nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně v tomto případě poskytl žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

19. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 88 % ročně, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle č. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v září 2020 u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila 7,93 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost

se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná úroková sazba výrazně převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu a za situace, kdy měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků a výši poplatků za sjednání a vedení zákaznického účtu vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši poplatku považovat

za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou

v  , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného úroku a poplatků, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

21. V souladu s  je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého

je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem,

tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, avšak žalovaný mu vrátil pouze částku ve výši 20 000 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení zbylé části poskytnutých finančních prostředků v částce 4 000 Kč.

23. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu,

že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

24. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaného poplatku, smluvní pokuty a požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.