Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 144/2023-86

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 45 096 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 143,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 143,37 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 218,81 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 393,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 393,63 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 168,30 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 143,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 143,37 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 218,81 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 393,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 393,63 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 168,30 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 096 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 50 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 54 292,65 Kč ve 35 měsíčních splátkách po 2 979,79 Kč. Návrh k uzavření smlouvy měl vzejít od žalovaného prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde žalovaný vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři a v rámci dokončení žádosti o půjčku provedl tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Touto verifikační platbou současně odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky se všemi jejich součástmi. Právní předchůdkyně žalobkyně návrh žalovaného k uzavření smlouvy o úvěru akceptovala a úvěr v požadované výši žalovanému poskytla. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřen dodatek k původní smlouvě, dle nějž nově jistina úvěru činila 47 524,29 Kč a žalovaný se úvěr zavázal uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 44 849,20 Kč ve 31 měsíčních splátkách do datum. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas ve sjednaném termínu, čímž se dostal do prodlení a vznikla mu povinnost uhradit v souladu se smlouvou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. V souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, na jejímž základě byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ve výši 53 560 Kč na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem. Žalovaný na dluh uhradil pouze 23 856,63 Kč, dále již ničeho nehradil, přestože byl upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět v části, v níž se po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 464 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 559 Kč. Soud rozhodl usnesením ze dne 11. 10. 2023, č. j. -82, tak, že řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle , , v účinném znění (dále též jen„ “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s  jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila.

3. Z výpisu z obchodního rejstříku byla ověřena právní osobnost žalobkyně.

4. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že v nepodepsaném dokumentu označeném jako Smlouva o úvěru splatném ve splátkách číslo ze dne datum je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný jako klient a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 50 000 Kč na účet č. bankovní účet a závazek klienta tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 54 292,65 Kč do datum. Strany smlouvy se dále dohodly, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. Současně žalovaný potvrzením žádosti o úvěr potvrdil, že se seznámil s textem smlouvy a s obchodními podmínkami, představujícími nedílnou součást smlouvy. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách věřitele a poskytnutím požadovaných údajů a zasláním verifikační platby. Tato verifikační platba byla dle výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na její účet připsána dne datum. V nepodepsané smlouvě o úvěru splatném ve splátkách téhož čísla ze dne datum došlo ke změně částky jistiny úvěru na 47 524,29 Kč a úroku na 44 849,20 Kč; částky měly být žalovaným splaceny do datum.

5. Dle sdělení právnická osoba, byl účet č. bankovní účet (dříve číslo) veden ve prospěch žalovaného, dne datum byla připsána platba ve výši 50 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně. Dle výpisu z účtu byla dne datum z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána platba ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet s poznámkou„ Pujcka od webová adresa c. číslo“.

6. Z upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek. Dále byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dluhu vyzván upomínkami ze dnů datum a datum. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byly realizovány tři cesty terénního pracovníka k žalovanému a dále zaslán obyčejný dopis.

7. Dne datum uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek; dne datum pak byla na základě této rámcové smlouvy uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, kterou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ve výši 53 560 Kč na žalobkyni. Žalovanému toto postoupení právní předchůdkyně žalobkyně oznámila dopisem ze dne datum. Dopisem z téhož dne, podaným dle poštovního podacího archu k poštovní přepravě dne datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu do datum. Žalovaný byl dále opakovaně vyzván k úhradě dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvou ze dne datum, podanou k poštovní přepravě dne datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu do datum.

8. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalovaného částku 50 000 Kč. Následně byl žalovaný opakovaně vyzván, aby mimo jiné uvedenou částku vrátil, přičemž uhradil 23 856,63 Kč.

9. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a tohoto zákona uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle , , v účinném znění (dále též jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané y. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. , dostupný na adrese www.nsoud.cz).

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smluv o úvěru splatném ve splátkách číslo“ ze dnů datum a datum Tyto dokumenty neobsahují podpis žalovaného, není na nich ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani odeslání ověřovací částky z účtu žalovaného bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a jeho vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle.

13. Nadto má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela ani požadavky § 86 odst. 1 ZoSÚ, a řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a také k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě žalobkyně pouze obecně tvrdila, že došlo k ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do veřejných rejstříků a databází. Konkrétní skutečnosti však neuvedla a důkazy k prokázání svých tvrzení nenavrhla. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu, připravila se o možnost být poučena ve smyslu , když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Je proto na místě učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti a neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. I kdyby tedy žalobkyně prokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru v předložené podobě, bylo by nutné tyto smlouvy posoudit jako neplatné dle ustanovení ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Žalobkyně soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně v souladu s ustanovením § 1879 o. z. platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovaným. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč, dle nesporovaných tvrzení žalobkyně uhradil 23 856,63 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající dlužnou částku vrátil, a to přesto, že k tomu byl upomínkami vyzván. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku ve výši 26 143,37 Kč (50 000 Kč – 23 856,63 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle ustanovení o. z. ve výši dle Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně (což je v souladu s  ) z dosud nevrácené částky bezdůvodného obohacení za dobu od 10. 3. 2022 do zaplacení, kdy žalovaný již byl prokazatelně v prodlení. Lhůta k plnění byla žalovanému určena podle ustanovení , neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

15. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu s ohledem na shora učiněné závěry jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto částky nepředstavují bezdůvodné obohacení. Ohledně uplatněných nákladů spojených s uplatněním pohledávky pak soud konstatuje, že nárok na jejich úhradu nevyplývá ani ze zákona, ani z žádného smluvního ujednání mezi účastníky.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 60 070,92 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 29 551,85 Kč, tj. z 49,19 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 30 519,07 Kč, tj. z 50,81 % (neboť za úspěch žalovaného je třeba považovat i částku, pro níž vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť to byla žalobkyně, kdo částečné zastavení řízení ve smyslu zavinil), a náležela by mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 1,62 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly a úspěch účastníků je v zásadě stejný, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.