Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 162/2023-37
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 51 804,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni:
-) 26 304,88 Kč,
-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 356,31 Kč,
-) kapitalizovaný úrok ve výši 2 967,07 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení z částky 26 580,28 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, a
-) úrok 22,08 % ročně z částky 26 580,28 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: -) 26 304,88 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 356,31 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 2 967,07 Kč, -) zákonný úrok z prodlení z částky 26 580,28 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, a -) úrok 22,08 % ročně z částky 26 580,28 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni 51 804,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutý úvěr.
2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil.
3. Soud podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:
5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 16. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel poskytnul žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit celkem 59 357 Kč ve splátkách do 78 týdnů. Žalovaný uhradil na daný dluh celkem 4 500 Kč (smlouva o úvěru, tabulka umoření). Ze související karty zákazníka vyplývá, že žalovaný má základní vzdělání, žije s rodiči, pracuje jako OSVČ, jeho příjem je 11 666 Kč a výdaje jsou 4 000 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z živnostenského listu a faktur (karta zákazníka).
6. Původní věřitel pohledávku postoupil ve prospěch žalobkyně, o čemž byl žalovaný postupitelem vyrozuměn (vyrozumění o postoupení pohledávky a podací lístek, postupní smlouva a její příloha). Žalovaný byl následně vyzýván k úhradě dluhu výzvou právního zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a podací lístek).
7. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97, plyne právní názor, že k řádnému s odbornou péčí, náležitému a úplnému přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného stačilo, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce.
8. Žalobkyně prokázala notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022 ).
9. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“).
10. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky.
11. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost spotřebitele posouzena řádně nebyla. Úvodem soud uvádí, že jako nepřípadný hodnotí odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97, neboť jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Pro danou věc je však relevantní ZSÚ, který v § 78 odst. 1 , odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat. I kdyby zákaznická karta měla prokazovat, že předmětné listin y žalovaný předložil, nemůže prokazovat jejich obsah, a tím tedy ani nemůže prokazovat, zda původní věřitel dostál svým povinnostem podle ZSÚ, a to tím spíše, jestliže se žádné z předložených listin nevztahovaly k výdajům žalovaného.
12. Co se týče příjmové stránky, je zde uveden minimální příjem, přičemž soudu nebyly předloženy dokumenty, z nichž by mohl uvedené údaje ověřit. Vykonával-li navíc žalovaný činnost jako OSVČ, rozhodně k řádnému ověření jeho majetkové situace nemohly posloužit pouze faktury za období tří měsíců, neboť jde o velmi krátké období. Věřitel se dále mohl zabývat mj. i obdobím před vznikem živnostenského oprávnění žalovaného. Dále je zřejmé, že jestliže vůbec byly spotřebitelem předloženy nějaké dokumenty k ověření správnosti spotřebitelem uvedených vstupních údajů, vztahovaly se tyto k příjmu spotřebitele. Ohledně výdajů se původní věřitel zcela spolehl na údaje uvedené spotřebitelem. V kartě je pak uvedeno, že celkové náklady činí pouze 4 000 Kč, což se soudu jeví jako velmi nízká částka, a navíc původní věřitel při poskytnutí úvěru tuto částku neověřoval. Za situace, kdy původní věřitel neověřoval výdaje žalovaného (a to např. ani požadavkem na předložení výpisu z účtu, dokladů o pravidelných platbách apod.), má soud za to, že věřitel neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného dostatečným způsobem, tj. nevyžádal si od žalovaného ověřitelným způsobem relevantní doklady o výši jeho plateb za jeho pravidelné výdaje a spolehl se na žalovaným deklarovanou částku.
13. S ohledem na velmi nízký (a řádně nedoložený) příjem žalovaného, poměrně vysokou částku k úhradě a nedostatečné zkoumání výdajové stránky bylo povinností věřitele majetkové poměry žalovaného dále prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalovaného, když se nabízela důvodná pochybnost o reálné schopnosti žalovaného vytvořit si dostatečnou rezervu na splátky úvěru. Špatnou finanční situaci žalovaného ostatně dokládá i fakt, že účelem úvěru bylo řešit právě neočekávané výdaje. Jestliže se však věřitel dostatečně nezabýval především výdajovou stránkou, nemohl ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neměl tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní kladný závěr o reálné schopnosti žalovaného úvěr splatit. Přístup věřitele spočívající v tom, že jeho povinnosti byly splněny, protože žalovaný žádost o úvěr„ nějak“ vyplnil, nelze akceptovat.
14. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
15. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.
16. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 25 500 Kč (byla předána částka 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 4 500 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen podle § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná.
17. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud.
18. Co se týče doby splatnosti, vyšel soud podpůrně z § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to i s ohledem na to, že žalovaná strana si musela být vědoma své povinnosti k plnění vůči svému věřiteli právě alespoň v rozsahu rozdílu poskytnuté a vrácené částky. Takto soudem určená doba splatnosti dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku je proto přiměřená i z hlediska § 1958 odst. 2 o. z (povinnost plnit bez zbytečného odkladu). Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se od výše uvedeného odchýlil, kdy zejména strana žalovaná netvrdila, že by ji její možnosti opravňovaly splácet dluh výlučně formou splátek, dospěl soud k tomu, že není namístě nijak zásadní benevolence vůči straně žalované, a bylo tedy rozhodnuto o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení. Žalobkyni proto nepřísluší uplatněný nárok na úrok z prodlení a žaloba byla co do úroku z prodlení zamítnuta.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť poměr procesního úspěchu převažuje ve prospěch žalovaného, nicméně jemu v řízení žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.