Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 316/2023-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 3 680 Kč, neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, a smluvní pokuty v částce 4 000 Kč za období od datum do datum.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 697 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 1 287,67 Kč.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 412 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje co do nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 3 680 Kč, neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, a smluvní pokuty v částce 4 000 Kč za období od [datum] do [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 697 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 1 287,67 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 412 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum se společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách. Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření bonity žalovaného mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval, čímž byla uzavřena smlouva o úvěru číslo právní předchůdce žalobkyně vyplatil částku ve výši 20 000 Kč na účet sdělený žalovaným. Úvěr měl být spolu s příslušenstvím splacen nejpozději do datum. Žalovaný ovšem z titulu úvěrové smlouvy ničeho neuhradil, a to ani přes písemné upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný dlužnou částku ani poté neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum. Žalobkyně proto požaduje zaplatit jistinu 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 1 287,67 Kč, kapitalizovaný úrok v částce 3 780 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 697 Kč, smluvní pokutu v částce 4 000 Kč a náhradu nákladů řízení.
2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 7 780 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 780 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Výrokem I. tohoto rozsudku soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil podle ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně, ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že žalovaný jakožto klient uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem smlouvu o úvěru, když v rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, tedy odeslal částku 1 Kč z bankovního účtu č. bankovní účet. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný měl podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku spolu s úrokem do 30 dnů od jejího poskytnutí.
6. Z bankovního výpisu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum na bankovní účet č. bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 20 000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení s dílčí smlouvou soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
8. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum spolu s podacím archem ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni.
9. Z dopisu žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanému rovněž sdělovala postoupení pohledávky. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Pro případ, že by žalovaný dluh nezaplatil, ho žalobkyně upozornila na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, a to v částce 46 Kč za odchozí dopis, v částce 64 Kč za odchozí dopis (doporučeně), v částce 72 Kč za odchozí telefonický hovor a v částce 217 Kč za osobní návštěvu.
10. Z dopisu ze dne datum spolu s podacím archem ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 27 880 Kč před podáním žaloby.
11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému na jím sdělený bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný měl podle textu smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku spolu s úrokem 3 680 Kč do 30 dnů od poskytnutí, tj. do datum. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil v termínu podle smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne datum. K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne datum. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil.
12. Věc byla soudem posuzována podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Přičemž dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, právnická osoba GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu
v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Žalobkyně v žalobě neuvedla, že by původní věřitel před poskytnutím částky
20 000 Kč zkoumal úvěruschopnost žalovaného (s výjimkou nahlížení do registrů - insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací). V doplnění žalobního návrhu následně sdělil, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Žalobkyně tak neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je tak pro neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle ust. § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.
18. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou žalovaný dosud nesplatil, a to ani částečně. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně pouze to, co mu bylo na základě neplatné smlouvy plněno. Pohledávka z tohoto právního důvodu byla podle ust. § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Soud proto výrokem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil obdržené peněžní prostředky, tedy vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Zároveň soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, a to až do úplného zaplacení. Úroky z prodlení soud přiznal ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve výši požadované žalobkyní. Soud též přiznal žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky v plné výši 697 Kč, představující doložené náklady na upomínání (1x dopis, 3x osobní návštěva), neboť se jedná o účelně vynaložené náklady.
20. Ve zbývajícím rozsahu, tj. úroků z prodlení ve výši specifikované ve výroku III. tohoto rozsudku soud žalobu zamítl, neboť byly odvislé od podmínek neplatné úvěrové smlouvy.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 146 odst. písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , když řízení bylo zčásti zastaveno, a podle ust. § 142 odst. 1 a o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení co do jistiny zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 412 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
22. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
23. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úrokem z prodlení i náhradou nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku), a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy i ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou okolnostem případu.
24. Pro úplnost soud podotýká, že žalobkyně nemá právo na vrácení ani části zaplaceného soudního poplatku, neboť ten byl zaplacen v částce 960 Kč (srov. ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.