Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 258/2023-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 816,68 Kč s příslušenstvím
takto:
ROZSUDEK:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do
-) částky 13 536,68 Kč
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 456,5 Kč
-) kapitalizovaného úroku ve výši 1 606,9 Kč
-) zákonného úroku z prodlení z částky 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně
-) úroku 23,19 % ročně z částky 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>ROZSUDEK:</b> I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do -) částky 13 536,68 Kč -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 456,5 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 1 606,9 Kč -) zákonného úroku z prodlení z částky 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně -) úroku 23,19 % ročně z částky 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 29. 10. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poté, co právní předchůdkyně žalobkyně ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 14 485 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnutou zápůjčku ve výši 9 671 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 314 Kč, celkem 78 týdenními (sedmidenními) splátkami po 340 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 28. 4. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 11. 12. 2020 a celkem uhradil částku 2 720 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 30. 4. 2021 jistina činila částku 10 845,83 Kč a dlužný poplatek částku 11 970,85 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022 O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 14. 12. 2022 činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 33 024,84 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho a nadále zůstala žalobkyni dlužen celkovou částku 22 816,68 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 10 845,83 Kč a dlužného poplatku ve výši 11 970,85 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 606,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 456,50 Kč, úroku ve výši 23,19 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění, dále jen„ o. s. ř. “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne 29. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 485 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru a nákladu právní předchůdkyně žalobkyně na komfortní a flexibilní splácení), a to v 78 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po předposlední činila 340 Kč a poslední činila 305 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 28. 4. 2022. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 26 485 Kč. Výše úrokové sazby činila 88 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou dne 29. 10. 2020 a smluvními podmínkami). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného především porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, má učňovské vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a pracuje na plný úvazek jako údržbář ve právnická osoba, a.s. Žalovaný doložil k žádosti o úvěr pracovní smlouvu a výplatní pásky a uvedl, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 16 077 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti, ani úvěr z kreditní karty, a dále uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 12 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 10. 2020). Žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 2 720 Kč, z toho dne 4. 11. 2020 částku ve výši 1 020 Kč a dne 11. 12. 2020 částku ve výši 1 700 Kč, dále neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 odeslaným dne 13. 1. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a poštovním podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023).
7. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023, odeslaným následujícího dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023).
8. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku).
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
10. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádosti o spotřebitelský úvěr a zákaznické karty ze dne 29. 10. 2020 učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, mimo jiné již výše uvedené, že žalovaný pracuje na plný úvazek jako údržbář ve právnická osoba, a.s., tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). příjmení měsíční příjem žalovaného měl činit 16 077 Kč, což mělo být ověřeno výplatními páskami (nebyly doloženy). K výdajům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, nepředložila.
12. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.
13. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021 -149). Je nutné uvést, že již v poměrech zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené
jeho možnostem.
17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování
nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy
v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající
se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl
do databáze podle § 88 odst. 1.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,
jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
23. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
24. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 9 280 Kč (zapůjčených 12 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 2 720 Kč), dle § 2991 odst. 1 o. z. také vrátit.
25. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
26. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Soud ale zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 . Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť neshledal důvod pro její prodloužení.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.