Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 306/2023-32

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 33.567,63 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 7.258,34 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 9.10.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 26.309,29 Kč, úrok ve výši 4.787,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.689,10 Kč a úrok z prodlení od 30.6.2022 do 8.10.2023 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 7.258,34 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 9.10.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 26.309,29 Kč, úrok ve výši 4.787,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.689,10 Kč a úrok z prodlení od 30.6.2022 do 8.10.2023 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 33.567,63 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.787,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.689,10 Kč a se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými v žalobním návrhu. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 24.9.2021 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty., kde se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 50.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky. Při schvalování úvěru žalobce vycházel z údajů poskytnutých klientem. Dále byly kontrolovány všechny dostupné informace v interních a externích databázích. Příjmy žalované žalobce posuzoval na základě potvrzení o výši příjmu. Banka porovnávala příjem žalované s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak banka dostala částku disponibilních zdrojů klienta. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet a to jistinu, úroky a poplatky v souladu se smlouvou. Žalobce svůj závazek splnil a otevřel žalované úvěrový účet a vydal kreditní kartu. Žalovaná svou povinnost nesplnila a poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela. Z toho důvodu žalobce prohlásil úvěr dopisem ze dne 31.1.2022 za okamžitě splatný v celé výši. Před podáním žaloby žalovaná uhradila částku v celkové výši 19.000 Kč. Žalovaná nadále dluží žalobci jistinu 30.769,63 Kč, smluvní úrok ve výši 4.787,93 Kč, smluvní poplatky ve výši 2.798 Kč a úroky z prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 27.9.2023 žalobce uvedl, že vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti klienta o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 20.9.2019. Žalovaná v žádosti uvedla informace o svém rodinném stavu, vzdělání, způsobu bydlení a pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti. Žalobce kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Ověřil příjem žalované na základě potvrzení o výši příjmu vydaného zaměstnavatelem (průměrný čistý příjem za 4 měsíce ve výši 78.323 Kč). Žalobce stanovil disponibilní částku, kdy vycházel z částky životního minima, dále počítal s částkou normativních nákladů na bydlení a dospěl k částce 6.663 Kč. Úvěr žalovaná čerpala prostřednictvím výběrů z bankomatů, příkazů k úhradě přes bankomat a plateb obchodníků v období od září 2019 do září 2021, kdy žalovaná vyčerpala celkem částku 76.810,33 Kč. Za dobu od 15.10.2019 do 16.9.2021 žalovaná uhradila částku v celkové výši 50.551,99 Kč. K jednání soudu se žalobce omluvil.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 20.9.2019 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru s dennímlimitem ve výši 50.000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v pronajatém bytě/domě. Je v pracovním poměru od 20.11.2018 do 20.11.2019, uvedla zaměstnavatele a průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 25.000 Kč. Žalovaná uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti: 50.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 a počet vyživovaných osob 0.

Podle potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 11.4.2019 činil průměrný čistý měsíční příjem žalované za 4 měsíce částku 78.232 Kč.

Podle tabulky žalobce činil deklarovaný příjem žalované 25.000 Kč, který byl ověřen, čistý měsíční příjem domácnosti 50.000 Kč, 0 vyživovací povinnost, podíl klienta na nákladech bydlení 50%, dosavadní interní splátky 4.017 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč.

Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty soud zjistil, že dne 20.9.2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, který je čerpán platebním prostředkem – kreditní kartou na dobu neurčitou. Žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši úvěrového rámce 50.000 Kč. Strany si dohodly úrok ve výši 22,99% ročně, RPSN ve výši 28,09% ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách minimálně 2% z vyčerpaného úvěrového rámce. Celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit činí 57.030,84 Kč.

Z platební historie a tvrzení žalobce žalovaná v období od září 2019 do září 2021 čerpala celkem částku 76.810,33 Kč a za dobu od 15.10.2019 do 16.9.2021 uhradila celkem částku 50.551,99 Kč. Dle tvrzení žalobce před podáním žaloby za dobu od 11.8.2022 do 13.3.2023 žalovaná uhradila celkem částku 19.000 Kč.

V dopise ze dne 1.2.2022 žalobce oznámil žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek žalobce svoji pohledávku zesplatňuje. Její dluh ke dni 1.2.2022 činí 57.355,56 Kč. Současně ji vyzval k zaplacení dluhu nejpozději do 15.2.2022.

Předžalobní upomínkou ze dne 1.7.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 59.079,79 Kč.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala od září 2019 do září 2021 celkem částku 76.810,33 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila (zaplatila ve splátkách za dobu od září 2019 do září 2021 částku 50.551,99 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 1.2.2022 úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 1.2.2022. Následně žalovaná uhradila ještě částku 19.000 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr žalobce prověřil na základě prohlášení žalované a předložení potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. V předložené žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že celkový příjem domácnosti činí 50.000 Kč (žalobce neuvedl, zda a jakým způsobem ověřil tuto skutečnost). Pokud jde o výdaje žalovaná v prohlášení uvedla - ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Žalobce pracoval s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ ve výši 6.663 Kč a v tabulce žalobce uvedl počet zdrojů příjmu 1, svobodná, podíl na nákladech bydlení 50%, dosavadní interní splátky 4.017,19 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. Žalobce počítal s příjmem žalované ve výši 25.000 Kč, když z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem za 4 měsíce činila částka 19.558 Kč. Žalobce nepřihlédl k tomu, že podle žádosti ze dne 20.9.2019 trval pracovní poměr žalované do 20.11.2019. Žalobce počítal s celkovým příjmem domácnosti 50.000 Kč, aniž by tuto skutečnost nějakým způsobem ověřil a tento příjem měl doložen. Žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a ověření příjmu žalované, zápis interních a externích splátek), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce ověřil pouze příjem žalované. U nákladů žalované žalobce však vycházel ze statisticky určené částky, aniž by ověřil, že tento údaj skutečně odpovídá výdajům žalované. Z těchto skutečností je zřejmé, že žalovaná nebyla osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností předložených soudu) by odůvodňovaly schopnost předmětný úvěr poskytnutý ve výši úvěrového rámce 50.000 Kč splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o,z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala celkem částku 76.810,33 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 76.810,33 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná v období od 15.10.5019 do 16.9.2021 zaplatila částku 450.551,99 Kč a v období od 11.8.2022 do 13.3.2023 částku 19.000 Kč, celkem 69.551,99 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 7.258,34 Kč (částka poskytnutá 76.810,33 Kč – částka žalovanou zaplacená 69.551,99 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl. Žalobce dále sdělil, že žalovaná po podání žaloby uhradila dne 26.6.2023 částku 2.600 Kč, dne 12.7.2023, dne 13.9.2023 částku 2.600 Kč, celkem 7.800 Kč. To znamená, že žalovaná nemá povinnost zaplatit částku 7.258,34 Kč, kdy žalovaná v období od 26.6.2023 do 13.9.2023 uhradila celkem 7.800 Kč.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 7.10.2023. Nárok se stal splatným 8.10.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 9.10.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 2.11.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce požadoval zaplacení částky 33.567,63 Kč. Žalobci byla přiznána částka 7.258,35 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 21,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 78,5%. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.