Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 135/2023-33
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 87 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87 500 Kč ode dne datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 500 Kč ode dne datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 033 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87 500 Kč ode dne [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 500 Kč ode dne [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 033 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet v den uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně, respektive formou textové zprávy SMS. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve lhůtě splatnosti do datum. Žalovaný se rovněž pro případ prodlení se splacením jakékoli splátky zavázal žalobkyni uhradit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splacením úvěru, když dne datum žalobkyni úvěr nesplatil, celkem byl v prodlení s úhradou 5 splátek. Pokud by soud nárok neuznal, požadovala žalobkyně posouzení žalované částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum, žalovaný však do dne podání návrhu ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč s datem splatnosti datum. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1% za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v celkem 5 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč. V anonymizována dvě slova si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku 50 000 Kč na účet č. bankovní účet, k tomuto dni byl majitelem účtu žalovaný. Z evidence anonymizováno, konkrétně výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný byl v živnostenském rejstříku zapsán jako podnikatel od datum do datum s předmětem podnikání anonymizována dvě slova a dále anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno, plátcem daně z přidané hodnoty nebyl. V seznamu zúčastněných osob byl zapsán jméno příjmení, datum narození. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný v předmětném období uzavíral více smluv o spotřebitelském úvěru, své dluhy řádně a včas nehradil.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne datum žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit jistinu spolu se sjednaným poplatkem a smluvní pokutou v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svůj závazek nehradil řádně a včas. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum žalovaný byl v živnostenském rejstříku zapsán jako podnikatel od datum do datum s předmětem podnikání anonymizováno 11 slov. V době uzavření předmětné smlouvy uzavíral další smlouvy o spotřebitelském úvěru s jinými poskytovateli a své závazky řádně neplnil.
7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena ve skutečnosti smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.). Pro rozhodnutí v projednávané věci je stěžejní posouzení, že se nejedná o vztah mezi podnikateli. Žalovaný byl sice v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu, držitelem živnostenského oprávnění, nicméně ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný žádal úvěr v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti, jelikož účelově nebyl úvěr omezen a prosté prohlášení o podnikatelských potřebách neobstojí. Žalovaný měl podnikat v oboru anonymizována dvě slova, avšak nikdy nebyl plátcem DPH, ačkoliv nákup a prodej zboží tvoří v těchto typech anonymizováno živností velký podíl na celkovém obratu obchodního závodu, z čehož plynula po překonání jednoho milionu Kč povinná registrace k DPH. Nadto měl žalovaný k provozování živnosti takzvaného odpovědného zástupce, který zároveň figuroval jako osoba zúčastněná. Z těchto důvodů má soud o jeho samostatné výdělečné činnosti pochybnosti a naopak je toho názoru, že se ve skutečnosti jednalo o činnost závislou, což umocňuje i skutečnost, že podnikatelskou činnost ukončil žalovaný ke dni datum, tedy v relativně krátké době od uzavření předmětné smlouvy a v období hromadného exodusu živností plynoucího z automatického založení datových schránek, kterou žalovaný v průběhu rozkazního řízení zneplatnil. Soud proto dospěl k závěru, že podnikatelský úvěr byl uzavřen stranami účelně, jednalo se ve skutečnosti o zastřený spotřebitelský úvěr, přičemž i žalobci mělo být zřejmé, že žalovaný by řádným zkoumáním úvěruschopnosti jako spotřebitel neprošel. Soudu je z úřední činnosti totiž známo, že v rozhodném období si žalovaný pořídil několik vyloženě spotřebitelských úvěrů a nedostával svým ostatním závazkům a ani tyto úvěry řádně nesplácel. Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr, přičemž na daný závazkový vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva je neplatná ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal nebo nevyhodnotil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se vyhnula zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tím, že úvěr uzavřela jako podnikatelský, aniž by tato skutečnost byla řádně odůvodněna, resp. úvěr byl označen jako bezúčelový, ačkoliv měl-li být podnikatelským, určitě měl i svůj skutečný a konkrétní účel. Navíc ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 37 500 Kč, tj. 75 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady a soud se proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy, jelikož se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání takové odměny úvěrujícího je zcela nemravné.
10. Soud proto posoudil práva a povinnosti mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., neboť se žalovanému dostalo plnění z neplatného právního jednání. V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč, kdy žalovaný neuhradil na tuto částku ničeho, ačkoliv ji zjevně na svůj účet obdržel. Jelikož žalovaný svůj závazek řádně a včas neuhradil, ocitl se v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 občanského zákoníku, čímž mu vznikla povinnost hradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou pouze v části žalované jistiny, a proto ji v této části vyhověl a současně zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. První výzva k úhradě byla žalovanému dle podacího lístku odeslána dne datum.
11. Naproti tomu co do částky 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a tím i veškerých jejích ustanovení nemohl na sjednaný poplatek ani sankce za prodlení vzniknout nárok. Rovněž soud zamítl žalobu v části nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 87 500 Kč od datum do datum, neboť v té době ještě nebyl nárok na vydání bezdůvodného obohacení splatný a žalovaný tak nemohl být v prodlení ani z částí jistiny, natož i s celým poplatkem (výrok II. tohoto rozsudku).
12. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2, kdy procesně částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žalobkyně měla ve věci úspěch odpovídající přiznané částce 50 000 Kč na jistině (57,1 %) oproti úspěchu žalovaného odpovídající částce 37 500 Kč na jistině (42,9 %). Náklady řízení ve výši 21 359,60 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 500 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 17 859,60 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 13 860 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), dále je nutno připočíst částku 900 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), a konečně částku 3 099,60 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Rozdíl na úspěchu činí po přepočtu 14,2 % ve prospěch žalobkyně, soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů po zaokrouhlení na celé koruny ve výši 3 033 Kč.
13. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.