Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 95/2023-36
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 31.655,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4.129 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4.129 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 27.526,40 Kč, úrok z prodlení z částky 20.957,18 Kč od 21.6.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % p.a. a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 54,09 Kč, 44,34 Kč, 34,41 Kč, 23,41 Kč, 12,77 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4.129 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4.129 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 27.526,40 Kč, úrok z prodlení z částky 20.957,18 Kč od 21.6.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % p.a. a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 54,09 Kč, 44,34 Kč, 34,41 Kč, 23,41 Kč, 12,77 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 31.655,40 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I a II tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ze dne 23. 9. 2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26.999 Kč na zakoupení žalovaným vybraného zboží. Žalovaný se zavázal úvěr s úroky ve výši 35,84 % ročně a dohodnutými poplatky hradit v 48 splátkách po 1.102 Kč měsíčně. Protože žalovaný poskytnutý úvěr řádně nehradil, byl úvěr zesplatněn. Poté, 22.6.2022, účastníci uzavřeli dohodu o úhradě a uznání dluhu, avšak ani tuto dohodu žalovaný neplnil, proto se žalobkyně domáhá dosud nesplacené jistiny a splátek do zesplatnění ve výši 25.736,18 Kč, poplatků za upomínky a oznámení o zesplatnění ve výši 650 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve vši 548,50 kč a 5.370,72 Kč a úroků z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, z registrů SOLUS a NRKI, ze kterých zjistila, že žalovaný hradí splátky úvěrů ve výši 5.849 Kč, z registru rizikových subjektů, insolvenčního rejstříku, z interní databáze právnická osoba, z registru neplatných dokladů. Lustrací nezjistila o žalovaném žádnou negativní informaci.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z úvěrové smlouvy a z potvrzení bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka s žalovaným jako spotřebitelem uzavřeli dne 23. 9. 2019 smlouvu č. anonymizováno o poskytnutí úvěru ve výši 26.999 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku ve výši 38,54 % ročně splácet v měsíčních splátkách ve výši 1.102 Kč měsíčně. Zároveň se žalovaný zavázal hradit smlouvou specifikované poplatky a smluvní pokuty. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že má čistý příjem ve výši 14.000 Kč, nemá vyživovací povinnosti, nehradí splátky úvěrů, za bydlení ve vlastním bytě platí 3.000 Kč měsíčně, jinak má nulové další výdaje, příjem domácnosti činí 28.000 Kč. Částka 26.999 Kč byla žalobkyní vyplacena v souladu se smlouvou o úvěru.
4. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že nebylo zjišťováno, zda má žalovaný záznamy v Centrální evidenci exekucí. V insolvenčním rejstříku, v interní databázi a v registru SOLUS a NRKI neměl negativní záznam.
5. Z výzev a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně listinou doručenou žalovanému dne 6.6.2022 oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě částky 26.172,18 Kč do 20. 6. 2022.
6. Listinou ze dne 22.6.2022 žalovaný uznal vůči žalobkyni dluh z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ve výši 26.172,18 Kč a zavázal se ho splácet.
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
15. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.
16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“
19. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
20. Také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
21. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala příjmy žalovaného, ani jeho výdaje na bydlení. Jestliže věděla, že žalovaný jí v rozporu s jejímu zjištěními nesdělil existenci povinnosti splácet úvěr částkou 5.849 Kč, pak jednak bylo zjevné, že by si měla ověřit i jeho další tvrzení, ale zejména bylo zjevné, že jí poskytnutý úvěr nebude schopen splácet. Žalobkyně tvrdí, že využívá i statistické modely k pravděpodobnosti budoucího nesplacení úvěru, ale aby byl statistický model využitelný, musí být k dispozici alespoň základní a objektivní data o žadateli o úvěru. Jestliže příjmy žadatele nejsou ověřovány vůbec, nelze uzavřít, že by podmínky § 86 ZosÚ byly naplněny. Rezignovat na ověření příjmů a zjišťování výdajů nelze ani u úvěrů v částce do 30.000 Kč, neboť takový přístup by znamenal popření smyslu předpisů na ochranu spotřebitele.
22. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.
23. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ je s ohledem na výše uvedené smlouva o úvěru neplatná.
24. Smlouvou o úvěru a listinami k ověřování úvěruschopnosti, byla nad rámec nesplacené jistiny vyvrácena domněnka existence a výše dluhu vzniklá uznáním dluhu.
25. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
27. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 4.129 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
28. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1968 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem doručeným dne 6.6.2022 Lhůta 14 dnů k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí úvěru. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.
30. Lhůta k plnění byly stanovena dle § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.