Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 216/2023-35
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 898 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 530 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 9 398 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 553,17 Kč
s kapitalizovaným úrokem ve výši 923,94 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 541,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení
s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 214,80 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 530 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 9 398 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 553,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 923,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 541,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 214,80 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí
14 898 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, která byla uzavřena mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“) na jejímž základě byl žalovanému poskytnut žalobkyní jednorázový úvěr
ve výši 8 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v pevné výši 770 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 738 Kč a inkasního poplatku (umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště) ve výši 1 440 Kč, přičemž poskytnuté peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Celková dlužná částka ve výši 14 868 Kč odpovídající součtu shora uvedených položek měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, a to nejpozději do 10. 12. 2021. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně nehradil dle smlouvy řádně a včas, když poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 8. 3. 2021, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené částky,
tj. 14 898 Kč, jež zahrnovala jistinu ve výši 5 214,80 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 326,70 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2 476,88 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 469,74 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 909,88 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž úrok ve výši 923,94 Kč vyčíslený od 11. 12. 2021
do 19. 10. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 553,17 Kč vyčíslený od prodlení do 19. 10. 2022 a dále úrok z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 214,80 Kč od 20. 10. 2022
do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 5 541,50 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 214,80 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 326,70 Kč) od 20. 10. 2022 do zaplacení. V doplnění žaloby ze dne 19. 10. 2023 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření provedla doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od žalovaného vyžádaných a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 10. 10. 2020. V žádosti žalovaný uvedl, že nemá žádný rezidenční úvěr (tj. úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení), je svobodný, nemá vůči žádné osobě vyživovací povinnost, dosáhl základního vzdělání a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 6 507 Kč (přičemž tuto částku tvoří invalidní důchod) a jeho měsíční výdaje na bydlení a energie jsou ve výši 4 860 Kč, z čehož vyplývá, že použitelným měsíčním příjmem na splátky je 1 647 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 10. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč, přičemž tento
se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem v celkové výši 770 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru
ve výši 3 920 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 738 Kč a inkasního poplatku ve výši
1 440 Kč a dále se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 15 %, s tím že žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, a to nejpozději do 10. 12. 2021. Strany se dále dohodly, že splátky budou činěny žalovaným v hotovosti, v místě, které jím bylo uvedeno jako doručovací adresa. Strany si dále ujednaly, že v případě že žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení a dále za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze žalovanému uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Ze smlouvy dále vyplynulo, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Z listu, na němž jsou zaznamenány platby žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 5 splátek v celkové výši 5 470 Kč (a to ve dnech 11. 10. 2020 částku 1 070 Kč, 9. 11. 2020 částku 1 100 Kč, 9. 1. 2021 částku 1 100 Kč, 17. 2. 2021 částku 1 100 Kč a 8. 3. 2021 částku 1 100 Kč), přičemž březnová splátka byla poslední splátkou žalovaného a od té doby žalovaný neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena právě na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením
o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celkových 16 932,10 Kč. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána dne 29. 3. 2023. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil.
4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, ze žádosti
o úvěr ze dne 10. 10. 2020 bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je invalidní důchod ve výši 6 504 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 4 860 Kč, přičemž tyto činí pouze výdaje na bydlení a energie. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr, přičemž si dovolila zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu podle § 209 zákona
č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku .
5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon
o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel
a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením
u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39).
11. I přes to, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z údajů jím uvedených v žádosti o úvěr ze dne 10. 10. 2020 a její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat
o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl žalovaný v žádosti o úvěr a na jejichž základě byl právní předchůdkyní žalobkyně dovozen názor, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona
o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nedostála. Jediným důkazem, který by měl prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného je právě předmětná žádost o úvěr ze dne 10. 10. 2020, v níž je uvedeno, že příjem žadatele byl doložen potvrzením žalovaného o invalidním důchodu. Toto potvrzení však soudu nebylo předloženo, a to ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o povinnosti tvrdit a prokazovat a podle § 86 a § 87 zákona
o spotřebitelském úvěru, o povinnosti zjistit poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, potažmo tedy neúspěchu ve věci. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020
č. j. 5 Co 231/2020 -97, v němž se k posouzení úvěruschopnosti uvádí, že stačilo, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy
o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. K tomuto musí soud odkázat na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně
o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2 na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty
a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo ve shora uvedeném ustanovení by tedy dle soudu tato dokumentace měla žalobkyní být nejen uchována,
ale rovněž soudu předložena jako důkaz, na jehož základě by měl soud přinejmenším za prokázané, že informace tvrzené žalovaným byly alespoň nějakým způsobem prověřovány. Žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by právní předchůdkyní žalobkyně byla dodržena odborná péče, když žalobkyně nemá k dispozici ani základní dokumenty, které příjem uvedený žalovaným dokládají, tedy soud se domnívá, že dle předložené dokumentace a tvrzení žalobkyně nedošlo k prověření, natož aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalovaného
a tím se žalobkyně dopustila porušení povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelského úvěru. Důsledkem poskytnutí úvěru v rozporu s tímto ustanovením shledal soud neplatnost smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaného uzavřené ke dni 10. 10. 2020.
12. Za situace, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 zákona
o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho byla smlouva shledána absolutně neplatnou, je spotřebitel, v tomto případě žalovaný, povinen vrátit poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 téhož zákona.
13. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 10. 10. 2020 nazvané jako smlouva o úvěru
číslo žalovaný na tuto částku uhradil celkem 5 470 Kč. Za situace, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož byla uvedená smlouva shledána neplatnou, je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy 2 530 Kč. Částka, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni je rozdílem mezi poskytnutou jistinou (8 000 Kč) a částkou, která na tuto jistinu byla v případě neplatné smlouvy uhrazena (5 470 Kč). V této části soud považuje žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl, avšak ohledně zbývající části, tj. 9 398 Kč, ji jako nedůvodnou zamítl, neboť žalovaný je povinen pouze k úhradě nesplacené jistiny. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022,
č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262). S ohledem na uvedené byla žaloba ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 553,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 923,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 541,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 214,80 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení zamítnuta jako nedůvodná. Postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni však bylo v souladu s § 1879 o. z. a následujících a žalovaný o něm byl řádně vyrozuměn, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022.
14. Částku ve výši 2 530 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud závěrem konstatuje, že v případě úhrady jistiny neshledal důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění s vědomím ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný se ke konanému jednání nedostavil a ke svým finančním možnostem, resp. možnostem úhrady přiznané jistiny, se nikterak nevyjádřil.
15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 37 % a žalovaný co do 63 %, takže žalovanému vznikl nárok na úhradu rozdílu mezi těmito náklady tedy na 26 % svých nákladů. I přes procesní úspěšnost žalovaného soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný v řízení neučinil žádné úkony, a proto mu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.
Strakonice 30. října 2023
JUDr. Pavla Potužníková v. r.
samosoudkyně