Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 240/2023-51

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14 744,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, podle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 6 044,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 132,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 750,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 404,54 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 404,54 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, podle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 6 044,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 132,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 750,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 404,54 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 404,54 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí 14 744,26 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 22. 2. 2019 uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, na základě níž žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 10 973 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 221 Kč. Žalovaná doplnila, že před poskytnutím těchto finančních prostředků a uzavření předmětné smlouvy byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména pak bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením této smlouvy, byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je pak potvrzena i v samotné smlouvě, ve které přímo nad podpisem žalované je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že tyto informace byly ověřeny a vyhodnoceny tak, že žalovaná je schopna splatit celkovou dlužnou částku. Z této zákaznické karty se pak podává, že právnická osoba ověřil před uzavřením předmětné smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek a současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako dělnice s měsíčním příjmem 7 548 Kč a ostatní příjmy 1 910 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku i jiné společnosti, z čehož vyplývá, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaná však neplnila podmínky předmětné smlouvy, uhradila na ní pouze částku 2 300 Kč a tato pohledávka za ni pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaná byla vyrozuměna, avšak dlužnou částku včetně úroků a úroků z prodlení neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 22. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřena se společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce ve výši 11 000 Kč, které jí byly poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 10 973 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 221 Kč. Ze zákaznické karty žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná pracovala jako dělnice, uvedla v této kartě pravidelný měsíční příjem ve výši 9 458 Kč, dále uvedla interní splátky 3 000 Kč a jako odhadované měsíční výdaje 1 500 Kč. V části ověřené dokumenty pak je uvedena pracovní smlouva do 30. 4. 2019 s tím, že byly předloženy výplatní pásky za měsíce prosinec 2018 a leden 2019 a výpis z bankovního účtu, aniž by tytoy byly doloženy. Z tabulky umoření k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 18. 3. 2019 částku 1 300 Kč a dne 10. 4. 2019 částku 1 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto vyrozuměna s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyrozuměna k úhradě dlužné částky.

4. Žalobkyně dále předložila uznávací prohlášení žalované ze dne 14. 11. 2020, z nějž bylo zjištěno, že žalovaná uznala, že dluží na pohledávce vzniklé ze smluv číslo číslo vůči společnosti právnická osoba celkovou částku 59 376,22 Kč, aniž by bylo specifikováno, jakou částku dluží z té které smlouvy, a zavázala se jí uhradit v 12 měsíčních splátkách po 2 000 Kč. V této souvislosti pak již ve vztahu k žalobci žalovaná předložila informace ke své současné finanční a majetkové situaci ke dni 23. 10. 2021 včetně dokladů o příjmech a platbách elektřiny.

5. Podle o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39).

11. I přes to, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla dovozena z údajů jím uvedených v žádosti o úvěr ze dne 22. 2. 2019 a její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat

o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl žalovaný v žádosti o úvěr a na jejichž základě byl právní předchůdkyní žalobkyně dovozen názor, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona

o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nedostála. Jediným důkazem, který by měl prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného je právě předmětná žádost o úvěr ze dne 22. 2. 2019, níž je uvedeno, že příjem žadatelky byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Tytoy však soudu nebyly předloženy, a to ani po poučení soudem podle a odst. 3 o povinnosti tvrdit a prokazovat a podle a zákona

o spotřebitelském úvěru, o povinnosti zjistit poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, potažmo tedy neúspěchu ve věci. Žalobkyní předložené uznávací prohlášení žalované z 14. 11. 2020 nemůže vzhledem k jeho neurčitosti ve vztahu k oběma smlouvám, kterých se toto uznání týkalo, obstát tak, aby naplnilo uznání dluhu, jak na něj pamatuje ustanovení o. z., stejně jako na posouzení úvěruschopnosti žalované nemůže mít vliv žádost o poskytnutí informací ay prokazující příjem žalované a platby za elektřinu v roce 2021, tedy dva roky po uzavření předmětné smlouvy. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. -97, v němž se k posouzení úvěruschopnosti uvádí, že stačilo, žey, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. K tomuto musí soud odkázat na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v  na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo ve shora uvedeném ustanovení by tedy dle soudu tato dokumentace měla žalobkyní být nejen uchována, ale rovněž soudu předložena jako důkaz, na jehož základě by měl soud přinejmenším za prokázané, že informace tvrzené žalovaným byly alespoň nějakým způsobem prověřovány. Žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by právní předchůdkyní žalobkyně byla dodržena odborná péče, když žalobkyně nemá k dispozici ani základní dokumenty, které příjem uvedený žalovaným dokládají, tedy soud se domnívá, že dle předložené dokumentace a tvrzení žalobkyně nedošlo k prověření, natož aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalovaného a tím se žalobkyně dopustila porušení povinnosti stanovené zákona o spotřebitelského úvěru. Důsledkem poskytnutí úvěru v rozporu s tímto ustanovením shledal soud neplatnost smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaného uzavřené ke dni 22. 2. 2019.

12. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 11 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 22. 2. 2019 a žalovaný na ní uhradil celkem 2 300 Kč, takže z této částky zbývá uhradit 8 700 Kč. Za situace, kdy zápůjčka byla žalované poskytnuta v rozporu s ustanovením § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož byla uvedená smlouva shledána za neplatnou, vznikl žalobkyni pouze zvláštní nárok ve smyslu citovaných ustanovení na vrácení pouze poskytnuté jistiny, tedy právě částky 8 700 Kč. Pokud se tedy žalobkyně domáhala úhrady částky 14 744,24 Kč, soud kromě uložené povinnosti v prvém výroku odůvodnění zaplatit ze strany žalované žalobkyni částku 8 700 Kč, ve výroku II. zamítl žalobu ohledně zbývajících 6 044,24 Kč. Pokud se pak jedná o žalobkyní požadované úroky a úroky z prodlení, zde soud odkazuje na účel § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele peněžních prostředků, kterým nedostatečně posoudil jeho úvěruschopnost a zapříčinil tak neplatnost této smlouvy, když tento postih má být soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ). S ohledem na tyto závěry byla proto žaloba zamítnuta rovněž ohledně smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení, a to jak v kapitalizované, tak v procentuální podobě. Soud ještě poznamenává, že postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni bylo v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následující a žalovaná o něm byla řádně vyrozuměna.

13. Částku ve výši 8 700 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když s odkazem na soud závěrem konstatuje, že v případě úhrady jistiny neshledal důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění s vědomím ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaná se ke konanému jednání nedostavila a ke svým finančním možnostem, resp. možnostem úhrady přiznané jistiny, se nikterak nevyjádřila.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel u stanovení s tím, že účastníci měli úspěch je částečný, žalobkyně sice ve vztahu k řízení vyšší než žalovaná, nicméně soud zde přihlédl k poměrně vysoké výši kapitalizovaných úroků z prodlení a kapitalizovaného úroku, které přesahují výši zbývající jistiny, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit, a soud proto o těchto nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.