Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 238/2023-57
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 89 911 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 785,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 42 123,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 051 Kč ve výši 9 % ročně od 22. 9. 2018 do 31. 10. 2019 ve výši 8 691,15 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 84 591,96 Kč ve výši 9 % ročně od 1. 11. 2019 do 25. 11. 2019
ve výši 528,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 870,60 Kč ve výši 9 % ročně od 26. 11. 2019 do 19. 2. 2020 ve výši 1 760,22 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 80 653,35 Kč ve výši 9 % ročně od 20. 2. 2020 do 17. 3.2020 ve výši 544,41 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 78 154,98 Kč ve výši 9 % ročně od 18. 3. 2020 do 17. 4. 2020
ve výši 605,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 76 397,34 Kč ve výši 9 % ročně
od 18. 4. 2020 do 19. 5. 2020 ve výši 611,18 Kč a zákonný úrok prodlení z částky
73 488,02 Kč ve výši 9 % ročně od 20. 5. 2020 do 19. 6. 2020 ve výši 569,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 73 240,04 Kč ve výši 9 % ročně od 20. 6. 2020 do 22. 7. 2020
ve výši 604,23 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 70 523,81 Kč ve výši 9 % ročně
od 23. 7. 2020 do 21. 8. 2020 ve výši 528,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky
67 400,04 Kč ve výši 9 % ročně od 22. 8. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 404,40 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 66 067,02 Kč ve výši 9 % ročně od 15. 9. 2020 do 19. 10. 2020
ve výši 578,09 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 65 309,84 Kč ve výši 9 % ročně
od 20. 10. 2020 do 25. 11. 2020 ve výši 604,12 Kč a zákonný úrok prodlení z částky
63 968,28 Kč ve výši 9 % ročně od 26. 11. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 367,82 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 63 332,85 Kč ve výši 9 % ročně od 19. 12. 2020 do 18. 1. 2021
ve výši 490,83 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 62 306,55 Kč ve výši 9 % ročně
od 19. 1. 2021 do 18. 2. 2021 ve výši 482,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky
60 172,14 Kč ve výši 9 % ročně od 19. 2. 2021 do 15. 3. 2021 ve výši 376,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 59 239,82 Kč ve výši 9 % ročně od 16. 3. 2021 do 20. 4. 2021
ve výši 533,16 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 59 117,43 Kč ve výši 9 % ročně
od 21. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 413,82 Kč a zákonný úrok prodlení z částky
58 179,98 Kč ve výši 9 % ročně od 19. 5. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši 916,33 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 55 908,65 Kč ve výši 9 % ročně od 21. 7. 2021 do zaplacení,
ohledně pohledávky ve výši 34 002 Kč,
a úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 22. 9. 2018 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru
ve výši 102,09 % p.a. z částky 67 445,06 Kč od 22. 9. 2018 do 21. 8. 2020 ve výši
126 854 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 65 802,99 Kč
od 22. 8. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 4 243,44 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši
102,09 % p.a. z částky 64 469,97 Kč od 15. 9. 2020 do 19. 10. 2020 ve výši 6 063,05 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 63 712,79 Kč od 20. 10. 2020
do 25. 11. 2020 ve výši 6 334,40 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 62 371,23 Kč od 26. 11. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 3 854,57 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 61 735,80 Kč od 19. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši
5 142,28 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 60 709,50 Kč
od 19. 1. 2021 do 18. 2. 2021 ve výši 5 057,03 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši
102,09 % p.a. z částky 58 575,09 Kč od 19. 2. 2021 do 15. 3. 2021 ve výši 3 934,75 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 57 642,77 Kč od 16. 3. 2021
do 20. 4. 2021 ve výši 5 576,04 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 57 520,38 Kč od 21. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 4 327,68 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 56 582,93 Kč od 19. 5. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši
9 578,52 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 54 311,60 Kč
od 21. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu
od 22. 9. 2018 dosáhne částky 234 648 Kč,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 785,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 42 123,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 051 Kč ve výši 9 % ročně od 22. 9. 2018 do 31. 10. 2019 ve výši 8 691,15 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 84 591,96 Kč ve výši 9 % ročně od 1. 11. 2019 do 25. 11. 2019 ve výši 528,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 870,60 Kč ve výši 9 % ročně od 26. 11. 2019 do 19. 2. 2020 ve výši 1 760,22 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 80 653,35 Kč ve výši 9 % ročně od 20. 2. 2020 do 17. 3.2020 ve výši 544,41 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 78 154,98 Kč ve výši 9 % ročně od 18. 3. 2020 do 17. 4. 2020 ve výši 605,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 76 397,34 Kč ve výši 9 % ročně od 18. 4. 2020 do 19. 5. 2020 ve výši 611,18 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 73 488,02 Kč ve výši 9 % ročně od 20. 5. 2020 do 19. 6. 2020 ve výši 569,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 73 240,04 Kč ve výši 9 % ročně od 20. 6. 2020 do 22. 7. 2020 ve výši 604,23 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 70 523,81 Kč ve výši 9 % ročně od 23. 7. 2020 do 21. 8. 2020 ve výši 528,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 67 400,04 Kč ve výši 9 % ročně od 22. 8. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 404,40 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 66 067,02 Kč ve výši 9 % ročně od 15. 9. 2020 do 19. 10. 2020 ve výši 578,09 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 65 309,84 Kč ve výši 9 % ročně od 20. 10. 2020 do 25. 11. 2020 ve výši 604,12 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 63 968,28 Kč ve výši 9 % ročně od 26. 11. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 367,82 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 63 332,85 Kč ve výši 9 % ročně od 19. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 490,83 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 62 306,55 Kč ve výši 9 % ročně od 19. 1. 2021 do 18. 2. 2021 ve výši 482,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 172,14 Kč ve výši 9 % ročně od 19. 2. 2021 do 15. 3. 2021 ve výši 376,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 59 239,82 Kč ve výši 9 % ročně od 16. 3. 2021 do 20. 4. 2021 ve výši 533,16 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 59 117,43 Kč ve výši 9 % ročně od 21. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 413,82 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 58 179,98 Kč ve výši 9 % ročně od 19. 5. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši 916,33 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 55 908,65 Kč ve výši 9 % ročně od 21. 7. 2021 do zaplacení, ohledně pohledávky ve výši 34 002 Kč, a úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 22. 9. 2018 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 67 445,06 Kč od 22. 9. 2018 do 21. 8. 2020 ve výši 126 854 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 65 802,99 Kč od 22. 8. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 4 243,44 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 64 469,97 Kč od 15. 9. 2020 do 19. 10. 2020 ve výši 6 063,05 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 63 712,79 Kč od 20. 10. 2020 do 25. 11. 2020 ve výši 6 334,40 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 62 371,23 Kč od 26. 11. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 3 854,57 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 61 735,80 Kč od 19. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 5 142,28 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 60 709,50 Kč od 19. 1. 2021 do 18. 2. 2021 ve výši 5 057,03 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 58 575,09 Kč od 19. 2. 2021 do 15. 3. 2021 ve výši 3 934,75 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 57 642,77 Kč od 16. 3. 2021 do 20. 4. 2021 ve výši 5 576,04 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 57 520,38 Kč od 21. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 4 327,68 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 56 582,93 Kč od 19. 5. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši 9 578,52 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,09 % p.a. z částky 54 311,60 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 9. 2018 dosáhne částky 234 648 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí
89 911 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 1. 2. 2018 (dále jen„ smlouva“) na jejímž základě byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž k vyplacení tohoto úvěru došlo dne 2. 2. 2018. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku
a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,39 %,
ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně nehradil dle smlouvy řádně a včas, když poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 14. 6. 2018, tedy uhradil celkových 26 072 Kč, a žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené částky,
tj. 84 453,95 Kč, jež představovala novou jistinu úvěru, když žalobkyně do jistiny započítala
i rostoucí úrok za poskytnutí úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 30 142, 35 Kč, a poslední částka byla uhrazena ke dni 20. 7. 2021, přičemž celkem bylo žalovaným uhrazeno 56 214, 35 Kč. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, přičemž na základě těchto informací dopěla k tomu, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), a dále byl žalovaný prověřen prostřednictvím
tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka)
a na základě tohoto bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru a aby došlo k vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále žalobkyní prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl uveden jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba s.r.o., nemá vůči žádné osobě vyživovací povinnost, dosáhl základního vzdělání a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 18 000 Kč (přičemž tuto částku tvoří příjem ze zaměstnání) a jeho měsíční výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdaje na splátky ve výši 1 000 Kč a na dopravu 100 Kč, přičemž žalobkyně počítala se životním minimem, které musí být žalovanému ponecháno ve výši 3 410 Kč, z čehož vyplývá,
že použitelným měsíčním příjmem na splátky je 9 490 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 1. 2. 2018 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč, přičemž tento
se žalovaný zavázal uhradit spolu zápůjční úrokovou sazbou ve výši 166,39 %, přičemž dlužnou částku (celkových 195 540 Kč) se zavázal uhradit ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč, a tento mu byl vyplacen bezhotovostně dne 2. 2. 2018. Strany se dohodly, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se octil v prodlení o délce 30 dnů, přičemž souhrn těchto pokut, které je žalobkyně oprávněna požadovat činí maximálně 2 999 Kč za kalendářní rok. Strany si dále ujednaly, že žalobkyně má vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, když výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení s její úhradou o délce
15 dnů, částku 200 Kč. Ze smlouvy dále vyplynulo, že v případě, že žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru (dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru) v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z karty klienta, na níž jsou zaznamenány platby žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil sice uhradil 30 splátek, avšak tyto byly v celkové výši v celkové výši 56 214,35 Kč, přičemž platba ze dne 20. 7. 2021 byla poslední splátkou žalovaného a od té doby žalovaný neuhradil ničeho. Dne 17. 8. 2018 a dne 17. 9. 2018 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, neboť se dostal do prodlení s určitými splátkami. Oznámením ze dne 20. 9. 2018 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 86 051 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celkových 89 911 Kč s příslušenstvím. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil.
4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, z hodnocení klienta ze dne 1. 2. 2018 bylo zjištěno, že pravidelným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání právnická osoba je 18 000 Kč, přičemž nežije s partnerkou ve společné domácnosti, má ukončené základní vzdělání a žije ve státní/obecní formě bydlení. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí, splátky na úvěry/půjčky činí dalších 1 000 Kč, náklady na dopravu jsou ve výši 100 Kč
a žalobkyně počítala s životním minimem, které mu musí zbýt, a to ve výši 3 410 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyplynulo, že zde nemá žalovaný žádného záznamu, žalovaný žalobkyni doložil potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, z něhož vyplývá,
že za poslední 3 kalendářní měsíce od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2017 činil jeho čistý průměrný měsíční příjem 19 922 Kč a za měsíc prosinec 2012 se jednalo o 16 907 Kč, přičemž k tomu údaji předložil i výplatní pásku. Z výpisu z NRKI vyplynulo, že tzv. CBS skóre žalovaného je 252, a s ohledem
na toto skóre se žalovaný řadí do kategorie I. a to klientů, kteří mají skóre v rozmezí číslo, což jsou nízké body do interní Score Card, představují vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.
5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon
o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel
a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo žalobkyní provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba
pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele
či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).
11. I přes to, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokladů
a informací získaných od žalovaného a dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti jakož i dalších zdrojů a na základě těchto dovodila, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona
o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nedostála. Soud žalobkyni poučil § 118a odst. 1 a odst. 3 o povinnosti tvrdit a prokazovat a podle § 86 a § 87 zákona
o spotřebitelském úvěru, o povinnosti zjistit poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, potažmo tedy neúspěchu ve věci. Zároveň byla žalobkyně poučena o ediční povinnosti stanovené přímo v samotném zákoně
o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2 na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty
a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně sice doložila, že zkoumala příjmovou stránku žalovaného, avšak pouhé zkoumání příjmů dle soudu nepostačuje pro to, aby na základě toho mohlo být dovozeno, že žalovaný je úvěruschopný. Mimo příjmů musí být rovněž zkoumány výdaje žalovaného, které sice zkoumány byly, avšak pouze povrchově, když k těmto údajům nejsou evidovány žádné dokumenty, jako tomu bylo u příjmů. Soud konstatuje, že nelze vycházet pouze ze subjektivních tvrzení žadatele o úvěr, který se vždy snaží svou majetkovou situaci vykreslit v lepším světle za účelem získání úvěru. Taktomu bylo i v tomto případě, kdy žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč a dalších 1 000 Kč připadne na splátky jeho úvěrů/půjček. V dnešní době není možné, aby náklady na bydlení jedné osoby, nežijící s nikým ve společné domácnosti činily pouhých 1 000 Kč, když tato částka nepostačí ani úhradu poplatků (energie, voda, plyn…), natož na nájem od obce (i za předpokladu, že by žalovaný žil v jím vlastněné nemovitosti jsou takové výdaje nereálné. Dále se žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, že hradí další splátky na půjčku/úvěr ve výši 1 000 Kč, aniž by si tyto informace dále ověřovala. Žalobkyně sice„ počítala“ s rezervou ve výši 1 000 Kč a životním minimem 3 410 Kč, avšak tyto výdaje by stěží mohly pokrýt náklady na bydlení vůbec, k čemuž by jistě došla i žalobkyně při bližším zkoumání skutečností předestřených žalovaným. Žádné okolnosti tedy nenasvědčují tomu, že by žalobkyní byla dodržena odborná péče, když žalobkyně nemá k dispozici ani základní dokumenty, které výdaje uvedené žalovaným dokládají, tedy soud se domnívá, že dle předložené dokumentace a tvrzení žalobkyně nedošlo k prověření, natož aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalovaného a tím se žalobkyně dopustila porušení povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelského úvěru. Důsledkem poskytnutí úvěru v rozporu s tímto ustanovením shledal soud neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalobkyní
a žalovaného uzavřené ke dni 1. 2. 2018.
12. Za situace, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 zákona
o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho byla smlouva shledána absolutně neplatnou, je spotřebitel, v tomto případě žalovaný, povinen vrátit poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 téhož zákona.
13. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 1. 2. 2018 nazvané jako smlouva o úvěru číslo žalovaný na tuto částku uhradil celkem 56 214,35 Kč. Za situace, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož byla uvedená smlouva shledána neplatnou, je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy 13 785,65 Kč. Částka, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni je rozdílem mezi poskytnutou jistinou (70 000 Kč) a částkou, která na tuto jistinu byla v případě neplatné smlouvy uhrazena (56 214,35 Kč). V této části soud považuje žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Avšak ohledně zbývající části, tj. 42 123,35 Kč (požadované jistiny), a to včetně veškerého příslušenství a dalších nároků uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku, ji jako nedůvodnou zamítl, neboť žalovaný je povinen pouze k úhradě nesplacené jistiny. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).
14. Částku ve výši 13 785,65 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. soud závěrem konstatuje, že v případě úhrady jistiny neshledal důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění s vědomím ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný se ke konanému jednání nedostavil a ke svým finančním možnostem, resp. možnostem úhrady přiznané jistiny, se nikterak nevyjádřil.
15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 15,3 % a žalovaný co do 84,7 %, takže žalovanému vznikl nárok na úhradu rozdílu mezi těmito náklady tedy na 69,4 % svých nákladů. I přes procesní úspěšnost žalovaného soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný v řízení neučinil žádné úkony, a proto mu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.
obec 13. listopadu 2023
JUDr. Pavla Potužníková v. r.
samosoudkyně