Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 165/2023-45
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 188 662,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 80 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 80 800 Kč za období od 20. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 107 862,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 14 672,92 Kč, kapitalizovaného úroku 18 308,26 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 61 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 23 135,71 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 84 135,71 Kč od 15. 12. 2022 do 19. 1. 2023 a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 335,71 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 80 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 80 800 Kč za období od 20. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 107 862,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 14 672,92 Kč, kapitalizovaného úroku 18 308,26 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 61 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 23 135,71 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 84 135,71 Kč od 15. 12. 2022 do 19. 1. 2023 a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 335,71 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobou ze dne datum se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 140 830,69 Kč s kapitalizovaným úrokem 11 993,41 Kč, s úrokem ve výši 24,24% ročně z částky 61 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 638,15 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 61 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 47 832 Kč s kapitalizovaným úrokem 6 314,85 Kč, s úrokem ve výši 25,26% ročně z částky 23 135,71 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 034,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 135,71 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (nárok 2).
2 Svůj návrh (nárok 1) odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem právnická osoba dvě smlouvy o zápůjčce, když dne 25. 2. 2020 byla uzavřena smlouva číslo na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 61 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 85 442 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 68 518 Kč (při sjednané úrokové sazbě 24,24% ročně), z částky za zpracování, a další péči o zákazníka ve výši 13 528 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 6 102 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 25. 2. 2022. Žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho.
3 Dále byla (nárok 2) dne 20. 11. 2019 mezi žalovanou a původním věřitelem smlouva číslo na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta zápůjčka 27 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 29 709 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 15 864 Kč (při sjednané úrokové sazbě 25,26% ročně), z částky za zpracování, a další péči o zákazníka ve výši 10 749 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v týdenní výši 2 363 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 20. 11. 2021. Žalovaná nesplnil své závazky řádně a včas, když poslední splátka byla z jjí strany uhrazena 12. 2. 2020 a na svůj dluh uhradila celkem částku 7 200 Kč.
4 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
5 Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalované.
6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:
7 Dle smlouvy o zápůjčce číslo byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 25. 2. 2020. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 61 000 Kč. Žalovaná zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 85 442 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 68 518 Kč (při sjednané úrokové sazbě 24,24% ročně), z částky za zpracování, a další péči o zákazníka ve výši 13 528 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 6 102 Kč, kdy poslední splátka činila 6 096 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 26 750 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 36 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 8 000 Kč bez bližšího určení, splátky předešlých úvěrů pak ve výši 5 600 Kč.
8 Dle smlouvy o zápůjčce číslo byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 17. 11. 2019. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky 27 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 29 709 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 15 864 Kč (při sjednané úrokové sazbě 25,26% ročně), z částky za zpracování, a další péči o zákazníka ve výši 10 749 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v týdenní výši 2 363 Kč, kdy poslední splátka činila 2 360 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 10 500 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 26 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 5 000 Kč bez bližšího určení, splátky předešlých úvěrů pak ve výši 3 200 Kč.
9 K výzvě soudu dané při ústním jednání doplnila žalobkyně důkazní návrh ohledně tvrzení o prověření schopnosti žalované splácet předmětné úvěry, kdy soud z těchto důkazů učinil následující skutkové závěry: Dle pracovní smlouvy z 15. 10. 2019 uzavřené se zaměstnavatelem právnická osoba byla žalovaná zaměstnána jako agenturní pracovník v montáži s hodinovou mzdou 94 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2019. Dle pracovní smlouvy z 2. 1. 2020 byla pak žalovaná u stejného zaměstnavatele zaměstnána na dobu neurčitou za shodných podmínek. Dle potvrzení o příjmu vystaveného stejným zaměstnavatelem dne 11. 2. 2020 dosahovala žalovaná v období předešlých 3 měsíců čistého měsíčního výdělku 26 750 Kč. Dle pracovní smlouvy z 2. 9. 2019 byla žalovaná zaměstnána v jako operátorka u zaměstnavatele právnická osoba na dobu určitou do 29. 2. 2020, dle mzdového výměru činila pak hodinová mzda 110 Kč. Dle potvrzení o zajištění ubytování z 25. 2. 2020 měla žalovaná zajištěno ubytování v anonymizována tři slova obec, potvrzení neuvádí výši úplaty za ubytování.
10 Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovanou z obou uvedených úvěrových smluv.
Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalovanému oznámeno přípisem z 16. 12. 2022, přičemž jeho odeslání na adresu žalovaného označenou jím v předmětných smlouvách je vykázáno podacím lístkem poštovní zásilky z 13. 1. 2022.
11 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
12 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb. , jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
16 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Z listin předložených k výzvě soud žalobkyní (viz výše) nelze mít za prokázané, že by ke dni uzavření smlouvy z 20. 11. 2019 byl zjištěn příjem žalované. Doložena sice byly 2 pracovní smlouvy u dvou zaměstnavatelů, tyto však uvádí toliko hodinovou mzdu a ohledně reálné výše výdělků nebylo zjištěno ničeho. Jedna z pracovních smluv byla nadto uzavřena na dobu určitou do 29. 2. 2020, tedy pracovní poměr měl skončit krátce po sjednání úvěru. U úvěrové smlouvy z 25. 2. 2020 pak lze konstatovat, že bylo předloženo potvrzení o výši příjmu z jednoho pracovního poměru. U druhého platí i v tomto případě, že nebyla doložena výše příjmu a nadto měl pracovní poměr skončit uplynutím doby krátce po sjednání úvěru. Lze tak shrnout, že objektivně doložená výše příjmů se diametrálně liší od výše příjmu deklarované v zákaznických kartách. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 5 000 Kč, resp. 8 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Pokud byl doložen doklad o zajištění ubytování, nevyplývá z něj výše nákladů na toto ubytování. Žádné další listin y, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalovaného, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.
18 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb. ) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.
19 Tím, že žalované byla vyplacena celková částka 88 000 Kč na základě neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, uhradila na svůj dluh před podáním žaloby částku 7 200 Kč, je nadále povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 80 800 Kč.
20 Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019).
21 Žalovaná byla vyzván k plnění přípisem odeslaným na adresu jejího trvalého pobytu dne 13. 1. 2032. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalované třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 18. 1. 2023 Žalovaná tak je měla splnit svůj dluh 19. 1. 2023 a ode dne následujícího je v v prodlení.
22 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 80 800 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 80 800 Kč za období od 20. 1. 2023 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23 Ve věci byla převážně procesně úspěšná žalovaná, které v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce.