Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 275/2023-54
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 248 574,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 248 574,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 248 574,38 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 172,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 409,89 Kč, úroku ve výši 10,78 % ročně z částky 248 574,38 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 248 574,38 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 878 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 248 574,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 248 574,38 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 172,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 409,89 Kč, úroku ve výši 10,78 % ročně z částky 248 574,38 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 248 574,38 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 878 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 248 574,38 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 172,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 409,89 Kč, úrokem ve výši 10,78 % ročně z částky 248 574,38 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 248 574,38 Kč od datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba příjmení příjmení anonymizováno and právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru PRESTO Půjčka číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 280 850 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 10,78 % ročně a s poplatky v měsíčních splátkách po 4 379 Kč. Před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to zejména podle údajů poskytnutých žalovaným (žalovaný prohlásil, že jím uvedené informace jsou úplné a pravdivé), žalovaného lustrovala též v databázi příjmení. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila úvěr za zesplatněný ke dni datum a po žalovaném požadovala zaplacení zbylé částky 262 156,86 Kč spolu s úrokem ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Dne datum požádal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 280 850 Kč, a to v části 254 350 Kč na úhradu stávajících (celkem čtyř) úvěrů, v části 25 000 Kč bez prokazování účelu a v části 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Tuto částku by žalovaný vrátil spolu s úrokem ve výši 10,78 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč v měsíčních splátkách po 4 379 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy z datum, č. l. 21 - 23, obecných obchodních podmínek, uloženo v systému CEPR, sazebníku odměn za poskytování bankovních služeb, uloženo v systému CEPR a vysvětlující informace pro získání odměny za řádné splácení na č. l. 21 spisu). V souvislosti s touto žádostí žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním domě či bytě, je jedinou osobou v domácnosti s příjmem, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, a to v rámci pracovního poměru na dobu neurčitou. Nebyl ve výpovědní ani zkušební době. Jako měsíční příjem uvedl 29 985 Kč, výši měsíčních údajů uvedl částkou 6 500 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení. Výši splátek uvedl částkou 10 218 Kč (zjištěno z doplnění žádosti poskytnutí spotřebitelského úvěru z datum, č. l. 47). Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala existující závazky žalovaného prostřednictvím lustrace v databázi SOLUS. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr celkem 6 závazků, z nichž hradil splátky, a to v celkové výši 292 025 Kč a s celkovou výší splátek 9 828 Kč, dále měl existující kontokorentní úvěr (zjištěno z lustrace v databázi SOLUS č. l. 43 - 46). Právní předchůdkyně žalobkyně dále zkoumala majetkovou situaci žalovaného z výpisu z účtu žalovaného. V prosinci 2019 měl žalovaný příjmy ve výši 26 004 Kč, výdaje však dosahovaly výše 87 163,70 Kč. V měsíci lednu 2020 měl žalovaný příjmy 17 693 Kč, výdaje dosahovaly výše 73 026,46 Kč, konečný zůstatek účtu dosahoval výše - 7 851,80 Kč. V měsíci únoru 2020 dosahovaly příjmy žalovaného 31 820 Kč (z toho 4 500 Kč od jméno příjmení), výdaje dosahovaly výše 42 644 Kč, konečný zůstatek účtu dosahoval výše - 18 676,24 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného, uloženo v systému ISAS). Žádost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně schválila dne datum (zjištěno z akceptace návrhu č. l. 14), téhož dne žalovanému poskytla požadovanou částku (zjištěno z výpisu z úvěru č. l. 40). Žalovaný částku nehradil řádně a včas, proto žalobkyně požadovala dne datum úhradu celé dlužné částky (zjištěno z oznámení o okamžité splatnosti úvěru z datum, č. l. 25). Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávky podepsané dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyní v postavení postupníka (zjištěno z dohody o úhradě úplaty z datum, č. l. 11 - 13, z prohlášení o okamžiku postoupení z datum, č. l. 15 - 16, prohlášení k příloze č. 1 č. l. 19 - 20, seznamu postoupených pohledávek č. l. 24 a 26, ze smlouvy o postoupení pohledávek, uloženo v systému CEPR a výpisu z obchodního rejstříku na č. l. 27 spisu), což bylo žalovanému oznámeno dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky č. l. 28). Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum (zjištěno z předžalobní upomínky č. l. 29 - 30). Dopis byl odeslán žalovanému téhož dne (zjištěno z podacího lístku č. l. 17), připraven k vyzvednutí dne datum (zjištěno ze sledování zásilky, dostupné online na https://www.postaonline.cz/trackandtrace/-/zasilka/cislo?parcelNumbers).
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum požádal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 280 850 Kč, a to v části 254 350 Kč na úhradu stávajících (celkem čtyř) úvěrů, v části 25 000 Kč bez prokazování účelu a v části 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Ke svým osobním a majetkovým poměrům, žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním domě či bytě, je jedinou osobou v domácnosti s příjmem, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, a to v rámci pracovního poměru na dobu neurčitou. Nebyl ve výpovědní ani zkušební době. Jako měsíční příjem uvedl 29 985 Kč, výši měsíčních údajů uvedl částkou 6 500 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení. Výši splátek uvedl částkou 10 218 Kč Tyto údaje právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala existující závazky žalovaného prostřednictvím lustrace v databázi SOLUS. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr celkem 6 závazků, z nichž hradil splátky, a to v celkové výši 292 025 Kč a s celkovou výší splátek 9 828 Kč, dále měl existující kontokorentní úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zkoumala majetkovou situaci žalovaného z výpisu z účtu žalovaného. V prosinci 2019 měl žalovaný příjmy ve výši 26 004 Kč, výdaje však dosahovaly výše 87 163,70 Kč. V měsíci lednu 2020 měl žalovaný příjmy 17 693 Kč, výdaje dosahovaly výše 73 026,46 Kč, konečný zůstatek účtu dosahoval výše - 7 851,80 Kč. V měsíci únoru 2020 dosahovaly příjmy žalovaného 31 820 Kč, výdaje dosahovaly výše 42 644 Kč, konečný zůstatek účtu dosahoval výše - 18 676,24 Kč. Žádost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně schválila dne datum, téhož dne žalovanému poskytla požadovanou částku. Žalovaný částku nehradil řádně a včas, proto žalobkyně požadovala dne datum úhradu celé dlužné částky. Žalovanému z poskytnuté částky zbývá uhradit částku 248 574,38 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dne datum. Dopisem ze dne datum, odeslaným téhož dne a připraveným k vyzvednutí dne datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 280 850 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně je tak v řízení aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z údajů zejména z údajů uvedených přímo žalovaným. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalovaného z výpisů z běžného účtu žalovaného. V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Žalovaným tvrzená mzda ve výši přes 29 000 Kč navíc neodpovídá příchozím platbám na účet žalovaného, kdy pouze v měsíci únoru 2020 byla na účet připsána částka přes 30 000 Kč, po odečtení plateb od jméno příjmení (zřejmě příbuzné žalovaného) však příjmy žalovaného činily 27 320 Kč Ani v tomto měsíci, kdy žalovaný dosahoval nejvyšších příjmů, jeho příjmy nedosahovaly výše příjmů jím tvrzených. Především pak žalobkyně měla přihlédnout k dosavadním závazkům žalovaného. Žalovaný žádal o úvěr za účelem refinancování předchozích úvěrů; poskytnutí úvěru samo o sobě by tak nemohlo vést k většímu dluhovému zatížení žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně však měla zkoumat, z jakého důvodu žalovaný žádá o refinancování předchozích úvěrů a zda bude žalovaný schopen po refinancování své závazky hradit. To platí obzvláště v projednávané věci, kdy je zřejmé, že po dobu tří měsíců předcházejících žádost žalovaného o úvěr výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy, a to o více než o 5 839 Kč (tedy o rozdíl mezi žalovaným dosud hrazenými splátkami a novou splátkou úvěru, když navíc žalovaný žádal o refinancování pouze 4 úvěrů z 6 mu dříve poskytnutých). Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet; naopak i podle právní předchůdkyní zjištěných skutečností je zřejmé, že žalovaný své závazky ani po jejich refinancování nebude schopen hradit.
16. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovanému na poskytnutou jistinu zbývá uhradit částku 248 574,38 Kč, o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému dne datum (kdy byla zásilka obsahující výzvu uložena k vyzvednutí žalovaným a dostala se tak do jeho dispozice) k úhradě dluhu. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 11,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, přiznal náhradu poměrné části jí účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 944 Kč a z nákladů spojených s právním zastoupením. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 248 574,38 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , dále jen„ AT“) 9 300 Kč (§ 7 AT). Soud přiznal žalobkyni náhradu odměny za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a účast na jednání soudu dne datum v délce 25 min. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), celkem tedy 4 úkony, celkem 37 200 Kč. Soud naopak žalobkyni nepřiznal náhradu za vyjádření ve věci samé z datum, neboť žalobkyně k tomuto vyjádření nebyla vyzvána. Naopak z přípisu, který byl zástupci žalobkyně zaslán, vyplývá, že soud očekává, že žalobkyně doplní svá tvrzení až na jednání soudu. Tento úkon tak nebyl účelně vynaloženým. Nadto veškerá rozhodná tvrzení měla být již součástí žaloby. Soud dále žalobkyni nepřiznal náhradu za sdělení ze dne datum, neboť nejde o vyjádření ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), ani o podání, které by bylo možno podřadit pod jiný úkon právní služby honorovaný podle § 11 odst. 1 či odst. 2 AT (žalobkyně sděluje, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání). Ke každému z těchto čtyř úkonů náleží též paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 , odst. 4 AT), celkem tedy 1 200 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů na náhrady zmeškaného času stráveného na cestě k soudu a zpět v souvislosti s jednáním soudu konaném dne datum. Žalobkyni náleží náhrada za cenu pohonných hmot, a to při vzdálenosti 84 km, kombinované spotřebě 8 l /100 km a vyhláškové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 41,20 Kč ve výši 276,86 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za opotřebení vozidla ve výši 5,20 Kč/km, celkem tedy ve výši 436,80 Kč. Nakonec v souvislosti s cestou na jednání soudu a zpět náleží žalobkyni náhrada za ztrátu času jejího zástupce při cestě, a to za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. b) , odst. 3 AT), celkem tedy 400 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud žalobkyni též náhradu této daně ve výši 8 298 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně tak činí 57 756 Kč. Při posuzování úspěchu a neúspěchu žalobkyně přihlédl soud též k požadovanému příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 75 %, žalovaný z 25 %, žalobkyni tak náleží poměrná část nákladů řízení ve výši 50 %, tedy ve výši 28 878 Kč Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , místo k plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.