Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 290/2023-36
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 032,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 032,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 574,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 688,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 695,40 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 501,39 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 032,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 574,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 688,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 695,40 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 501,39 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 032,24 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na částku 16 000 Kč, když finance žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která mu byla poskytnuta, se žalovaný zavázal spolu s částkou ve výši 13 736 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. Tato částka je tvořena součtem úroku ve výši 1 540 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 476 Kč a úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 880 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 5 501,39 Kč, úrok ve výši 194,01 Kč a úhrady související s poskytnutím smlouvy ve výši celkem 3 963,61 Kč. Dne datum postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Ve vyjádření ze dne datum pak žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným a jejich ověřením předloženými doklady.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že tuto dne datum uzavřel původní věřitel s žalovaným. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 540 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 476 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 880 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 29 736 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data podpisu smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět zápůjčky mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Ke smlouvě byl přiložen dokument s informacemi o zpracování osobních údajů, který žalovaný též podepsal, a předpis splátek.
4. Dle žádosti o úvěr ze dne datum byl žalovaný zaměstnán na dobu určitou do datum u právnická osoba s příjmem 22 747 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činily celkem 9 260 Kč, z čehož 3 500 Kč bylo v žádosti o úvěr přiřazeno na bydlení, 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 350 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Další dluhy žalovaného nebyly v žádosti uvedeny. Žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, je svobodný, bez vyživovacích povinností a má ukončené středoškolské vzdělání. V části„ doložení příjmu žadatele“ jsou zaškrtnuta políčka výplatní pásky a pracovní smlouva.
5. Z rozpisu plateb vyplývá, že žalovaný za období od datum do datum uhradil celkem částku ve výši 20 077 Kč Smlouvou uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 12. 4. 2023.
6. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný jako spotřebitel uzavřel s původním věřitelem spotřebitelskou smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 13 736 Kč. Následně žalovaný uhradil celkem částku ve výši 20 077 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně vyzýván.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť původní věřitel žalovanému poskytl zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Pokud žalobkyně tvrdila, že původní věřitel ověřil informace žalovaného týkající se jeho příjmu listinami (pracovní smlouva a výplatní pásky), tyto k důkazu nepředložila; takové ověření přitom bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí políčka v žádosti o úvěr. Ohledně výdajů žalovaného se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalovaného, když v žádosti nejsou ani uvedeny další jeho dluhy, přestože měl stanoveny splátky. Původní věřitel se tedy schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr zcela zjevně nezabýval dostatečně důkladně. Tyto nedostatky žalobkyně neodstranila ani po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud proto uzavírá, že se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
12. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil svou pohledávku za žalovaným a že původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný se dle tvrzení žalobkyně zavázal k úhradě celkové částky ve výši 29 736 Kč, poté měl splácet a nyní má dlužit celkem částku 10 032,24 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní pak vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 20 077 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi původním věřitelem a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně (resp. jejího právního předchůdce) bezdůvodně obohatil, neboť původní věřitel mu plnil bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnil její právní předchůdce. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný již uhradil částku vyšší než jaká mu byla poskytnuta, musela pak být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by náhrada náležela ve věci zcela úspěšnému žalovanému. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádnému z účastníků
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.