Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 213/2023-59

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 94 346,85 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 649,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 57 697,14 Kč s úrokem v kapitalizované výši 8 836,65 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 7 801,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 358,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 649,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 57 697,14 Kč s úrokem v kapitalizované výši 8 836,65 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 7 801,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 358,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky 94 346,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru Expres půjčka číslo (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 266,71 Kč. Před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím jím uvedených informací, které ověřila oproti předloženému potvrzení o výši příjmů a výpisem z bankovního účtu a dále nahlédla do interních a externích databází. Z důvodu řádného a včasného nesplácení přistoupila žalobkyně ke dni datum k zesplatnění dlužné částky. Žalovaná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 90 521,85 Kč, z poplatku za pojištění ve výši 1 125 Kč a ze sankčních poplatků ve výši 2 700 Kč. Na příslušenství požaduje smluvní úrok v kapitalizované výši 8 836,65 Kč, úrok z prodlení v kapitalizované výši 7 801,47 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 358,50 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), za použití soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

Závěr o skutkovém stavu

3. Žalobkyně a žalovaný si ujednali dne datum Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 22,70 % p. a. a pojištěním ve výši 225 Kč v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 2 491,71 Kč (poslední ve výši 8 018,68 Kč), splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem datum (RPSN 25,74 %) (viz Smlouva na č. l. 12). Dle čl. III Smlouvy byl žalovaný dále povinen hradit sjednané poplatky, mj. poplatek za zaslání každé písemné upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za jednorázové prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. Dle téhož článku může žalobkyně v případě, že se žalovaný octne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky žalobkyně, prohlásit svým rozhodnutím dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, je zaměstnán jako dělník/řemeslník u společnosti právnická osoba s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 27 451 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč a nehradí žádné nezbytné měsíční náklady (viz žádost o úvěr na č. l. 42). Žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného prostřednictvím potvrzení o výši příjmu od společnosti právnická osoba (dále jen„ zaměstnavatel“) (viz potvrzení na č. l. 43, výpis z účtu na č. l. 22 a 44). Žalobkyně vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmu odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, pracovala i s částkou životního minima (viz sdělení žalobkyně na č. l. 40).

4. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum soud zjistil, že konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku 200,57 Kč, žalovanému byla dne datum vyplacena částka 9 920 Kč od zaměstnavatele žalovaného, žalovaný vybral postupně částku ve výši 8 900 Kč a uhradil částku 87,43 Kč za nákup v obchodě příjmení. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum soud zjistil, že žalovanému byla dne datum vyplacena částka 26 014 Kč a dne datum částka 33 380 Kč od zaměstnavatele žalovaného, žalovaný vybral dne datum částku 15 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 14 000 Kč a v průběhu daného období uhradil částku ve výši okolo 5 500 Kč představující platby v obchodech příjmení, anonymizováno, příjmení a anonymizováno (viz výpisy z účtu na č. l. 22 a číslo).

5. Dne datum čerpal žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč (viz výpisy z běžného účtu na č. l. 22 p.v.). Žalovaný uhradil dne datum částku 500,65 Kč, dne datum částku 1 998,71 Kč a 600 Kč, dne datum částku 2 267,63 Kč, dne datum částku 224,13 Kč, dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum pokaždé částku 2 491,71 Kč, dne datum částku 700,10 Kč, dne datum částku 1 797,76 Kč a 600 Kč, dne datum částku 0,44 Kč, dne datum částku 2 500,06 kč a 600 Kč, dne datum částku 149 Kč, dne datum částku 2 343,72 Kč, dne datum částku 2 550,01 Kč, 600 Kč, 2 533,58 Kč, 600 Kč, 2 517,68 Kč, 2 501,25 Kč a 600 Kč, dne datum částku 2 491,71 Kč, dne datum částku 0,57 Kč, dne datum částku 2 502,09 Kč a 600 Kč, dne datum částku 0,31 Kč, dne datum částku 2 517,68 Kč, 600 Kč a 2 497,55 Kč, dne datum částku 45,98 Kč, dne datum částku 2 513,41 Kč, 600 Kč, 2 539,11 Kč a 323,48 Kč; tj. celkem žalovaný zaplatil částku 63 350,29 Kč (viz platební historie na č. l. 49). Následně žalovaný ničeho neuhradil (viz platební historie na č. l. 49). Dopisem ze dne datum, zaslaným dne datum, prohlásila žalobkyně úvěr žalovaného za splatný ke dni datum, kdy celková dlužná částka činí 103 463,37 Kč (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 25, soupis podaných zásilek na č. l. 26). Předžalobní upomínkou ze dne datum, zaslanou dne datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy ve výši 109 964,16 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání dopisu s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka na č. l. 27, podací lístek na č. l. 28); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník).

Právní posouzení věci

6. Podle , , ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

11. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně coby úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně s úrokem ve výši 22,70 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 225 Kč v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 2 491,71 Kč (poslední ve výši 8 018,68 Kč), splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem datum.

13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 27 451 Kč, z výpisu z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením Smlouvy byl prokázán průměrný čistý příjem ve výši 23 105 Kč (26 014 Kč + 33 380 Kč + 9 920 Kč), tedy o něco méně, než bylo žalobkyní uváděno. Jiný pravidelný příjem shledán nebyl. Co se týče tvrzeného příjmu celé domácnosti ve výši 60 000 Kč, tuto částku nemohl soud zohlednit, neboť žalovaný nebyl ženatý a příjem (pravděpodobně rodičů) by na splácení úvěru bez jejich výslovného souhlasu použít nebylo možné. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Žalobkyně výdaje žalovaného jen odhadovala, a to na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení, konkrétní výši výdajů, se kterou počítala při výpočtu disponibilní částky, však neuvedla. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima, které dle činilo 3 200 Kč, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. ). Za zásadní pochybení lze shledat to, že žalobkyně počítala pouze s výší životního minima, aniž by tuto porovnala s výdaji vyplývajícími z výpisu z bankovního účtu, který měla k dispozici. Z uvedeného výpisu jsou totiž patrné výdaje žalovaného na jídlo (platby v obchodních řetězcích příjmení, anonymizována dvě slova atd.), které v součtu sice korespondují s výší životního minima dle cit. nařízení vlády, nadto jsou z něj nicméně patrné také výběry nemalých částek (14 000 Kč, 15 000 Kč), které žalobkyně nijak blíže nezkoumala a se kterými v rámci posuzování úvěruschopnosti nepočítala. Žalobkyně rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. příjmení, NRKI, BRKI). Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.

14. Byť ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § číslo věty první ve spojení s  o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 100 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil žalobkyni celkově 63 350,29 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 36 649,71 Kč (100 000 Kč – 63 350,29 Kč).

16. Z věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 36 649,71 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s  větou první tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 36 649,71 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

Náklady řízení a lhůta k plnění

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalobkyně) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.