Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 283/2023-62
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 27 473 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 017 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 017 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 92,16 Kč od 24. 4. 2023 do 9. 5. 2023, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 13 456 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 456 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, a dále co do zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení od 24. 4. 2023 do 9. 5. 2023 ve výši 88,49 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 017 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 017 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 92,16 Kč od 24. 4. 2023 do 9. 5. 2023, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 13 456 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 456 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, a dále co do zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení od 24. 4. 2023 do 9. 5. 2023 ve výši 88,49 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 10. 5. 2023 domáhala zaplacení částky 27 473 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 180,65 Kč od 24. 4. 2023 do 9. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 473 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení. K tomu uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 1. 7. 2022 úvěrovou smlouvu označenou ID klienta číslo, ID žádosti číslo (dále také jako„ Smlouva“), v rámci které žalobkyně téhož dne poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků, s nimiž se žalovaná při podpisu seznámila. Žalovaná pak měla poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách spolu s poplatky a úroky, kdy celkově se žalovaná zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit žalobkyni částku 27 520 Kč, skládající se z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku ve výši 660 Kč a úroku. Splatnost jednotlivých splátek pak vyplývala ze splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí Smlouvy. Žalovaná však splátky žalobkyni nesplácela řádně a včas, když žalobkyni uhradila dne 1. 8. 2022 částku ve výši 1 Kč, dne 2. 9. 2022 částku ve výši 4 000 Kč, dne 6. 10. 2022 částku ve výši 1 981 Kč a dne 7. 11. 2022 částku ve výši 1 Kč, tedy celkem zaplatila žalovaná na svůj dluh částku 5 983 Kč. Dále žalovaná žalobkyni již neuhradila ničeho. Celková pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle žalobkyně činí 27 473 Kč, kdy dle tvrzení žalobkyně jí žalovaná dluží dosud neuhrazenou jistinu ve výši 18 151 Kč, dále poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, dále poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 1980 Kč, úroky ve výši 3 920 Kč, smluvní pokutu celkem ve výši 1 500 Kč, a konečně také částku ve výši 1 330 Kč jako účelně vynaložené náklady související s vymáháním dluhu. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje i zákonný kapitalizovaný úrok z prodlení vyčíslený částkou 180,65 Kč, a to za období od 24. 4. 2023 do 9. 5. 2023. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím registrů NRKI a CRIBIS, prostřednictvím registru příjmení, v centrální evidenci exekucí i insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně uvedla, že podrobila klienta důslednému credit scoringu, posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku a dále, že provedla i přezkum podstatných ukazatelů, jakými jsou věk, rodinný stav a splátky u jiných společností na základě čehož žalované úvěr schválila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Součástí výzvy byla též doložka, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyjádřila tak, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se i přes řádné doručení výzvy nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z úvěrové smlouvy označené ID klienta číslo, ID žádosti číslo, kterou uzavřeli žalobkyně a žalovaná dne 1. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalované na její bankovní účet č. bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná pak měla poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách za stanovených podmínek.
5. Z úvěrových podmínek, jež jsou součástí smlouvy o úvěru, soud zjistil, že žalovaná se zavázal za poskytnutý úvěr uhradit žalobkyni částku 27 520 Kč, skládající se z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku ve výši 660 Kč a úroku. Z úvěrových podmínek dále vyplývá, že žalobkyně má nárok na uhrazení poplatků spojených s upomínáním, v případě, že dojde ke zpoždění s hrazením splátek. V rámci úvěrových podmínek byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě zpoždění se zaplacením splátky a dále byla sjednána jednorázová smluvní pokuta v případě vzniku povinnosti uhradit celý poskytnutý úvěr ve výši 10 % z neuhrazené jistiny a neuhrazeného úroku (zjištěno z úvěrové smlouvy, části„ náklady úvěru“ a„ sankce“). Dále byl v rámci úvěrových podmínek sjednán poplatek za tzv.„ korunový odklad“ ve výši 1980 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy, z části„ parametry a podmínky úvěru“) a poplatek za sms servis a bezplatnou splátku.
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (historie účtu) a výzvy ke splacení ze dne 9. 1. 2023 bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru došlo 24. 2. 2023. Z výpisu se podávají i jednotlivé splátky dluhu žalované, včetně jejich zápočtů žalobkyní na dlužnou částku žalované.
7. Ze shora uvedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 1. 7. 2022 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 a žalovaná se zavázala vzniklý dluh splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, přičemž celkem za poskytnutý úvěr měla žalovaná žalobkyni uhradit částku 27 520 Kč Smluvní strany učinily nedílnou součástí úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná úvěr čerpala, avšak posléze přestala dluh splácet řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 24. 2. 2023, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne, v němž byla rovněž vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 27 343 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 24. 2. 2023). Žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobkyně nadále eviduje dluh v celkové výši 27 473 Kč, který se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 18 151 Kč, dále poplatku za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 1 980 Kč, smluvních pokut celkem ve výši 1 500 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč a v neposlední řadě z částky ve výši 1 330 Kč, kdy tuto částku žalobkyně požaduje jako účelně vynaložené náklady.
8. Zaplacení dlužné částky, vyjma částky 5 983 Kč uvedené shora, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
17. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, na jehož základě žalovaná čerpala finanční prostředky s tím, že uhradila celkem 5 983 Kč. Žalobkyně však dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované. Ta totiž není splněna, pokud poskytovatel úvěru vychází pouze z tvrzení klienta (stvrzených jeho podpisem) tak, jak tomu bylo v daném případě, kdy žalobkyně tvrzení žalované nikterak neověřila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na doplnění údajů do formuláře k hodnocení klienta, aniž jsou tyto údaje ověřeny. Popsaný postup naopak vede pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele (srov. s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2020 č. j. 26 Co 269/2020-67). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném případě by soud na pečlivějším zkoumání trval, a to i s ohledem na skutečnost, že dle zprávy z Nebankovního registru klientských informací zjistila žalobkyně, že žalovaná v době žádosti o úvěr již splácela jiným společnostem měsíčně částku ve výši 16 803 Kč. Navíc dle karty klienta sama žalovaná uváděla splátkové zatížení ve výši 9 000 Kč. I s ohledem k výši požadovaného úvěru, kdy nejde o bagatelní částku a rozporným údajům, měla žalobkyně další údaje uváděné žalovanou ověřit.
18. Porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.), (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa).
19. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak je povinna žalobkyni zaplatit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, dostala se tím do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch (a neúspěch) účastníků ve věci byl téměř totožný, když žalobkyni, která se domáhala zaplacení částky 27 434 Kč s příslušenstvím, byla přiznána částka 14 017 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.