Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 150/2023-92

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 414 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 251 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 251 Kč ve výši 15 % ročně od 4. 1. 2023 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 114,05 Kč za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala částky 10 163 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 125,31 Kč za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 10 163 Kč ve výši 15 % ročně od 4. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 251 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 251 Kč ve výši 15 % ročně od 4. 1. 2023 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 114,05 Kč za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala částky 10 163 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 125,31 Kč za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 10 163 Kč ve výši 15 % ročně od 4. 1. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 1. 2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 19 414 spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 19 414 Kč za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023 ve výši 239,36 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 414 Kč ve výši 15 % ročně od 4. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 15. 2. 2022 úvěrovou smlouvu označenou ID klienta číslo, ID žádosti číslo (dále také jako„ Smlouva“), v rámci které žalobkyně téhož dne poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků, s nimiž se žalovaná při podpisu seznámila. Žalovaná pak měla poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách spolu s poplatky a úroky, kdy celkově se žalovaná zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit žalobkyni částku 20 640 Kč, skládající se z jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 495 Kč a úroku ve výši 5 145 Kč. Splatnost jednotlivých splátek pak vyplývala ze splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí Smlouvy. Žalovaná však splátky žalobkyni nesplácela řádně a včas. Celková pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle žalobkyně činí 19 414 Kč, kdy dle tvrzení žalobkyně jí žalovaná dluží dosud neuhrazenou jistinu ve výši 13 748 Kč, dále poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, smluvní pokutu celkem ve výši 1 500 Kč, úroky ve výši 2 940 Kč a částku ve výši 1 030 Kč jako účelně vynaložené náklady související s vymáháním dluhu. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje i zákonný kapitalizovaný úrok z prodlení vyčíslený částkou 239,36 Kč, a to za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím registrů NRKI, ISIR, CRIBIS a dále prostřednictvím registru příjmení. Dále žalobkyně uvedla, že podrobila klienta důslednému credit scoringu, posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, kdy žalovaná při žádosti o poskytnutí úvěru uvedla jako svůj příjem částku 23 000 Kč, k příjmu ostatních členů domácnosti uvedla žadatelka celkovou částku 100 000 Kč a ke svým výdajům uvedla 7 000 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti tedy vycházela z tvrzeného příjmu žalované a příjmů členů její domácnosti, dále ze splátek, která žalovaná v té době hradila dalším věřitelům ve výši 9 720 Kč, z minimálních výdajů na bydlení ve výši 7 208 Kč, z životního minima členů domácnosti ve výši 6 750 Kč, přičemž přihlédla k výši pravidelné měsíční splátky ve výši 1 409 Kč, kdy na základě těchto skutečností žalované úvěr schválila.

2. Žalovaná se k žalobě obsáhle vyjádřila ve svých podáních ze dne 21. 3. 2023, 4. 4. 2023, 4. 5. 2023 a 29. 5. 2023, kde uvedla, že skutečně uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které měla splatit celkovou částku 22 015 Kč, nicméně že se v důsledku ztráty zaměstnání v červnu 2022 dostala do finanční tísně. Nadto v době čerpání úvěru trpěla duševní chorobou, a to patologickým hráčstvím online hazardních her, přičemž zapůjčené peníze užívala žalovaná zejména za účelem své hráčské vášně. Po hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici se ze své závislosti vyléčila, nicméně má za to, že smlouva, kterou s žalobkyní uzavřela, je absolutně neplatná, když žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, tj. s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalovaná měla dále za to, že i veškeré poplatky a RPSN sjednané ve smlouvě byly neúměrně vysoké, kdy v době uzavření úvěru dosahovaly dle statistiky ČNB RPSN 8,4 %, nicméně ve smlouvě byla stanovena výše RPSN 49,1 %, což je téměř šestinásobně vyšší roční procentní sazba nákladů, a lze se tedy domnívat, že tyto náklady byly sjednány v rozporu s dobrými mravy, jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu. Žalovaná tedy navrhla, aby jí byla uložena povinnost vrátit žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení, tj. původní jistinu, poníženou o veškeré platby, které v průběhu trvání úvěru žalobkyni uhradila, s tím, že jelikož žalovaná sama tyto platby neeviduje, má za nesporné, že žalobkyni uhradila v mezidobí částky, které žalobkyně specifikovala ve své žalobě, tj. dne 15. 3. 2022 částku 1 Kč, dne 19. 4. 2022 částku 1 Kč, dne 16. 5. částku 4 338 Kč a dne 13. 6. 2022 částku 1 409 Kč, tj. celkem částku 5 749 Kč.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě (a později souhlas zopakovala), žalovaná souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve svém podání ze dne 21. 3. 2023.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Z úvěrové smlouvy označené ID klienta číslo ID žádosti číslo, kterou uzavřeli žalobkyně a žalovaná dne 15. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalované na její bankovní účet č. bankovní účet úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná pak měla poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách za stanovených podmínek.

5. Z úvěrových podmínek, jež jsou součástí smlouvy o úvěru, soud zjistil, že žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr uhradit žalobkyni částku 20 640 Kč, skládající se z jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 495 Kč a úroku ve výši 5 145 Kč. Z úvěrových podmínek dále vyplývá, že žalobkyně měla nárok na uhrazení poplatků spojených s upomínáním, v případě, že dojde ke zpoždění s hrazením splátek (zjištěno z úvěrové smlouvy, části„ náklady úvěru“ a„ sankce“).

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (historie účtu) a výzvy ke splacení ze dne 22. 8. 2022 bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru došlo 7. 10. 2022. Z výpisu se podávají i jednotlivé splátky dluhu žalované, včetně jejich zápočtů žalobkyní na dlužnou částku žalované. Dále se z těchto výpisů podává, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 5 749 Kč. Přičemž, jak vyplývá z výpisu, ze splátky ve výši 4 338 Kč ze dne 16.5.2022, bylo 495 Kč započteno na poplatek za poskytnutí úvěru, 199 Kč na poplatek za expresní výplatu a 49 Kč na poplatek za SMS servis.

7. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právní žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databází, z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný. Žalobkyně vůbec nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované a spolehla se na šetření ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně nikterak neověřila tvrzení o příjmech žalované, ani její tvrzení o příjmu domácnosti žalované, což považuje soud za nedostatečné tím spíše, že se u tvrzeného příjmu domácnosti jednalo o značně vysokou částku 100 000 Kč. Žalobkyně dále zcela rezignovala jakýmkoliv způsobem zkoumat výdaje žalované, které se jeví přinejmenším jako příliš nízké (když žalobkyně při posouzení počítala pouze s náklady na bydlení žalované, a to ještě v minimální výši 7 208 Kč), avšak neprověřila další možné výdaje žalované. Pokud byly v tabulce výpočtu příjmení žalované, kteroužto předkládala doklad o zjišťování schopnosti žalované hradit splátky, uváděny výdaje domácnosti, byla uvedena částka 10 000 Kč. Následně však byla v tabulce škrtnuta. Informace podávané žalovanou působily dle soudu nevěrohodně, když příjem domácnosti měl býti 100 000 Kč (a s jejím příjmem 123 000 Kč), přitom výdaje domácnosti měly býti 10 000 Kč. Nadto, což soud považuje za podstatné, u žalované v době poskytnutí úvěru již existovaly další dluhy či závazky, na které dle zjištění žalobkyně žalovaná měsíčně vynakládala částku 9 720 Kč. Jednalo se přitom o vícero úvěrů (revolving, kontokorent, osobní úvěr), na které žalovaná vynakládala téměř polovinu svého příjmu. Navíc ze zjištění žalobkyně při ověřování bonity žalované se podává, že žalované bylo v období dubna 2021 až února 2022 finančními institucemi odmítnuto 11 žádostí o spotřební, či osobní úvěr. Nad zjištěnými skutečnostmi se žalobkyně nikterak nepozastavila a úvěr žalované přesto poskytla.

16. Žalobkyně se tak vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. ). Soud souhlasí s tím, že nelze vždy požadovat 100 % míru obezřetnosti při poskytování úvěru a je nutno vždy při posuzování náležité odborné péče vynaložené věřitelem při zkoumání úvěruschopnosti přihlížet ke specifikům daného konkrétního případu. Zde však právě specifika daného případu, tvrzení žalované a zjištění žalobkyně, měly vést žalobkyni k vyjasnění a ověření majetkové situace žalované. To žalobkyně neučinila a nedostála tak svým povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobila neplatnost smlouvy.

17. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropském unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo Soudní dvůr shledal, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit pouze zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 9 251 Kč (15 000 Kč – 5 749 Kč) jako bezdůvodné obohacení, které jí na úkor žalobkyně vzniklo (§ 2991 o.z.).

18. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády ( o. z., ), a to kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznané částky 9 251 Kč za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023, tj. do podání žaloby kapitalizovaný částkou 114,05 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 251 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala v žalobě částku ve výši 19 414 Kč s příslušenstvím a bylo jí přiznáno 9 251 Kč s příslušenstvím, tedy úspěch žalobkyně v řízení dosáhl 47,6 % a neúspěch žalobkyně dosáhl 52,4 %, posuzuje soud úspěch účastníků v řízení jako prakticky totožný, rozhodl proto ve výroku III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Povinnost k plnění žalované stanovil soud v přiměřených měsíčních splátkách ( věta prvá za středníkem ), jejichž výši a podmínky splatnosti určil. Vycházel přitom z doloženého tvrzení žalované, že doposud po ztrátě zaměstnání v důsledku její závislosti, se jí nepodařilo získat nové zaměstnání a je vedena na úřadu práce jako nezaměstnaná. Umožnění platby pod ztrátou výhody splátek znamená, že nebude-li ze strany žalované uhrazena byť jen jediná splátka v plné výši nebo bude-li uhrazena opožděně, stává se celý zbývající dluh splatným.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnost uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.