Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 118/2023-136
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 96 416,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 52 314,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V části požadující zaplatit částku 31 601,61 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 11 040,68 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 59 729,61 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 631,35 Kč od 1. 4. 2022 do 21. 6. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 61 813,61 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, částku 112,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 441,01 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 14 199,58 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 428,04 Kč od 1. 4. 2022 do 21. 6. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 16 214,58 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, částku 567,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 341,29 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 16 588,80 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 485,42 Kč od 1. 4. 2022 do 21. 6. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 18 388,80 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá
III. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 52 314,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. V části požadující zaplatit částku 31 601,61 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 11 040,68 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 59 729,61 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 631,35 Kč od 1. 4. 2022 do 21. 6. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 61 813,61 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, částku 112,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 441,01 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 14 199,58 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 428,04 Kč od 1. 4. 2022 do 21. 6. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 16 214,58 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, částku 567,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 341,29 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 16 588,80 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 485,42 Kč od 1. 4. 2022 do 21. 6. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 18 388,80 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá</b> <b>III. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 6. 2022, doplněnou ze dne 7. 3. 2023 a ze dne 1. 9. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 96 416,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 19. 5. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná celkem vyčerpala částku 65 936,69 Kč, na úvěr uhradila celkem 30 212 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 59 729,61 Kč, poplatků ve výši 114 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 11 040,68 Kč a zákonného úroku v kapitalizované výši 1 631,35 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 22. 6. 2022 do zaplacení.
Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 10. 7. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná celkem vyčerpala částku 19 721,41 Kč, na úvěr uhradila celkem 16 102 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 14 199,58 Kč, poplatků ve výši 215 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 2 441,01 Kč a zákonného úroku v kapitalizované výši 428,04 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 22. 6. 2022 do zaplacení.
Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 10. 11. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná celkem vyčerpala částku 30 791 Kč, na úvěr uhradila celkem 17 821 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 16 588,80 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 2 341,29 Kč a zákonného úroku v kapitalizované výši 485,42 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 22. 6. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 10. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 18,49 % ročně prostřednictvím 11 měsíčních splátek ve výši 1 279 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnána s příjmem 16 500 Kč měsíčně, bydlela u rodičů.
6. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že splácení úvěru a výši dlužné částky. Žalovaná celkem vyčerpala částku 30 791 Kč, uhradila celkem 17 821 Kč.
7. Z úvěrové karty se podává, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem 16 500 Kč, bydlela u rodičů, měsíční výdaje domácnosti činily 0 Kč. Lustrace databází ISIR, CEE, SOLUS, MVCR a NRKI byla s negativním výsledkem.
8. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaná neměla žádný splátkový kontrakt ani kreditní kartu. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí.
9. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 10. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnána s příjmem 16 000 Kč měsíčně, bydlela u rodičů.
10. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že splácení úvěru a výši dlužné částky. Žalovaná celkem vyčerpala částku 19 721,41 Kč, uhradila celkem 16 102 Kč.
11. Z úvěrové karty se podává, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem 16 000 Kč, bydlela u rodičů, měsíční výdaje domácnosti činily 8 000 Kč. Lustrace databází ISIR, CEE, MVCR a NRKI byla s negativním výsledkem.
12. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaná měla 1 kreditní kartu. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí.
13. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 28,88 % ročně prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1 674 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnána s příjmem 17 000 Kč měsíčně, bydlela u rodičů.
14. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že splácení úvěru a výši dlužné částky. Žalovaná celkem vyčerpala částku 65 936,69 Kč, uhradila celkem 30 212 Kč.
15. Z úvěrové karty se podává, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem 17 000 Kč, bydlela u rodičů, měsíční výdaje domácnosti činily 10 500 Kč. Lustrace databází ISIR, CEE, MVCR a NRKI byla s negativním výsledkem.
16. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaná měla 3 kreditní karty a 1 existující kontrakt, na který hradila 499 Kč měsíčně. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí.
17. Z výzev ke splacení celého úvěru ze dne 17. 3. 2022 (včetně poštovních podacích archů ze dne 17. 3. 2022) bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní upomenuta k úhradě dlužných částek.
18. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 12. 4. 2022 (včetně poštovního podacího archu ze dne 13. 4. 2022) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných částek před podáním žaloby.
19. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).
20. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
27. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
29. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
30. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela tři smlouvy o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve formě úvěrového rámce. Žalovaná úvěry čerpala a zavázala se je uhradit spolu se smluvními úroky a dalšími poplatky prostřednictvím měsíčních splátek v dohodnuté výši. Žalovaná na úvěry částečně plnila.
31. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
32. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
33. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
34. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
35. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smluv o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že žalobkyně při posuzovaní majetkové situace žalované vycházela z lustrace databází ISIR, CEE, SOLUS, MVCR a NRKI a z údajů sdělených žalovanou. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalované ani žádné doklady o výdajích žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.
36. Jelikož soud shledal smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné, představují částky 30 791 Kč, 19 721,44 Kč a 65 936,69 Kč (částky vyčerpané žalovanou) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně a tabulek umoření žalovaná uhradila na úvěry celkem 64 135 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit 52 314,13 Kč (viz výrok I). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.
37. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuvedla žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.
38. Ve zbývající části, tedy co do jistin ve zbývající výši, smluvních pokut, nákladů na vymáhání, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II).
39. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud neuložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.