Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 305/2022-52
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 68.575,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57.329 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 17.473,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57.329 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.246,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 56.360,14 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 59.999,01 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.143,83 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11.246,01 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57.329 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 17.473,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57.329 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.246,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 56.360,14 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 59.999,01 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.143,83 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11.246,01 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 12. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 68.575,01 Kč (jistina ve výši 59.999,01 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuta ve výši 8.146 Kč) s příslušenstvím (částečně kapitalizovaný úrok z úvěru a částečně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení) z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 26. 7. 2018, číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60.000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 69.097 Kč a na úvěr uhradil částku 11.768 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně ke dni 14. 3. 2019 k zesplatnění úvěru. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.
2. Na jednání dne 18. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že co se týče posouzení úvěruschopnosti dokládá kartu klienta, v níž jsou uvedeny veškeré informace týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného a dále výpis z NRKI z něhož plyne, že žalovaný neměl žádné úvěry u nebankovních společností. Na výzvu, aby žalobkyně doložila, že ověřovala tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně uvedla, že žádné další důkazy týkající se úvěruschopnosti dokládat nebude.
3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.
4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 26. 7. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním číslo. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20.589 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Bylo ujednáno, že úvěr bude použit na nákup zboží – Apple iPhone 7, s tím, že částka úvěru ve výši 20.589 Kč (první čerpání) bude převedena přímo ve prospěch osoby prodávající předmětné zboží. Dále byly pro případ prodlení se splácením úvěru ujednány smluvní pokuty ve výši 500 Kč za splátku v prodlení a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného. Taktéž byla sjednána úhrada nákladů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně. Dodatkem k úvěrové smlouvě ze dne 30. 7. 2018 byla výše úvěrového rámce zvýšena na částku 60.000 Kč.
6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím jeho občanského průkazu (scan OP žalovaného) a výpisu z jeho bankovního účtu (výpis z běžného účtu u právnická osoba za období od 22. 5. 2018 do 28. 5. 2018). Z listiny nazvané„ Karta klienta“ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 21.000 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný, bydlí ve státním bytě a nemá žádné děti. Jako měsíční výdaje domácnosti žalovaný uvedl 10.000 Kč. Dále je na listině„ Karta klienta“ uvedeno, že žalobkyně prolustrovala žalovaného v externích registrech s kladným výsledkem. Dále je uveden výpočet MLS klienta a MLS domácnosti. U domácnosti žalobkyně odečetla od příjmů žalovaného ve výši 21.000 Kč výdaje ve výši 10.000 Kč, dále buffer domácnosti ve výši 442 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 824 Kč s výsledným zbývajícím příjmení domácnosti ve výši 9.734 Kč. Žalobkyně rovněž soudu doložila výpis z NRKI (na č.l. 34 spisu), z něhož plyne, že žalovaný neměl žádné úvěry u nebankovních společností.
7. První čerpání revolvingového úvěru proběhlo dne 31. 7. 2018, kdy byla zaslána částka 20.589 Kč na účet prodejce zboží – právnická osoba (viz sdělení na č.l. 44 spisu). Následně žalovaný čerpal revolvingový úvěr převodem na svůj bankovní účet, a to dne 31. 7. 2018 částku 39.411 Kč, dne 27. 8. 2018 částku 3.500 Kč, dne 20. 9. 2018 částku 2.780 Kč, dne 24. 10. 2018 částku 2.800 Kč a dne 1. 11. 2018 částku 17 Kč (sdělení právnická osoba ze dne 31. 5. 2023; Výpis čerpání, splátek a úhrad). Celkem tedy žalovaný postupně čerpal z úvěru částku 69.097 Kč.
8. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný žalobkyni na úvěr zaplatil celkem 11.768 Kč.
9. Výzvou ze dne 14. 3. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 68.193,96 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím poštovní přepravy dne 15. 3. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2019, předanou k poštovní přepravě dne 4. 10. 2019, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
16. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spolehla pouze na informace, které ji žalovaný sdělil (viz listina nazvaná„ Karta klienta“) a tyto nijak neověřovala. Ani přes výzvu učiněnou na jednání dne 18. 5. 2023 žalobkyně neprokázala, že by informace sdělené žalovaným (zejména jeho příjmy a výdaje) jakkoliv ověřovala. Žalobkyně sice provedla lustraci žalovaného v NRKI a pravděpodobně i v dalších databázích dlužníků (toto se uvádí v „ Kartě klienta“, avšak výpisy z dalších databází žalobkyně soudu nedoložila), to však není dle výše citované judikatury dostačující. Žalobkyně musí dle výše citované judikatury ověřovat informace, které ji žadatel o úvěr sdělil, a to zejména informace o jeho příjmech a výdajích.
18. Soud vzhledem k uvedenému uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neověřovala žalovaným tvrzené údaje o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. V projednávané věci žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, když neověřovala tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného. Žalobkyně si tedy nemohla věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním číslo ze dne 26. 7. 2018 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 občanského zákoníku). Žalovaný postupně čerpal z úvěru částku 69.097 Kč. Naopak žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 11.768 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 57.329 Kč (69.097 Kč – 11.768 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 57.329 Kč spolu s částečně kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Bezdůvodné obohacení se stává splatným na základě výzvy. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat výzvu ze dne 14. 3. 2019, zaslanou žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 15. 3. 2019. Ve výzvě ze dne 14. 3. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 28. 3. 2019. Žalovaný je tedy od 29. 3. 2019 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení od 29. 3. 2019 do zaplacení. Za období od 29. 3. 2019 do 12. 5. 2022 byl žalobkyni úrok z prodlení přiznán v kapitalizované podobě ve výši 17.473,17 Kč (úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57.329 Kč za období od 29. 3. 2019 do 12. 5. 2022). Dále byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57.329 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení. Žalovaný v řízení netvrdil, že by snad doba k vrácení jistiny do 28. 3. 2019 nebyla přiměřená jeho možnostem, proto soud vycházel z toho, že vrácení jistiny úvěru v době do 28. 3. 2019 je přiměřené možnostem žalovaného.
20. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním číslo ze dne 26. 7. 2018 je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na úrok, na smluvní pokuty, ani na ujednanou náhradu nákladů v souvislosti s prodlením.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že žalovaný byl ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.