Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
114 C 15/2023-103
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 29 384 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.346 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 17.038 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.380 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 16.809,09 Kč od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 16.809,09 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 36.266 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.346 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku. II. Co do částky 17.038 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.380 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 16.809,09 Kč od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 16.809,09 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 36.266 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 6. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 24.179 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuty 8.004 Kč a úroku ve výši 109,95 % p. a. z dlužné jistiny od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 a ve výši 8,25 % p. a. od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky 36.266 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 21. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. 9103034580, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit s úrokem ve výši 109,95 % p. a. v 9 měsíčních splátkách po 3.827 Kč splatných do 17. dne v měsíci od ledna 2021. Součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 469 Kč, když žalovaná při podpisu smlouvy podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Schopnost žalované úvěr splácet byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Žalovaná zaplatila na úvěr dne 31. 3. 2021 částku 7.654 Kč. Porušením smluvních podmínek vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč (4 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), na náhradu nákladů ve výši 4 x 200 Kč a došlo k zesplatnění úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 23. 5. 2021. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění nesplacená jistina a nesplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 20.914,37 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit v den zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou žalobce požadoval ve výši 8.004 Kč. Z nesplacené jistiny požadoval žalobce úrok za poskytnutí úvěru ve výši 109,95 % p. a. z dlužné jistiny od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 a ve výši 8,25 % p. a. od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky 36.266 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobce zaslal.
2. Před vydáním platebního rozkazu vzal žalobce v rámci vyjádření ze dne 15. 6. 2023 žalobu zpět co částky 2.799 Kč s úrokem z prodlení a co do úroku ve výši 74,95 % p. a. z částky 16.809,09 Kč od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021. Usnesením čj. 114 C 15/2023 -54 ze dne 20. 6. 2023, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2023, bylo řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno. Předmětem řízení zůstalo zaplacení částky 21.380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 5. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 8.004 Kč, úroku ve výši 35 % ročně z částky 16.809,09 Kč od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 16.809,09 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 36.266 Kč.
3. Vydaný platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
4. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení, jak byly ověřovány údaje žalované ohledně aktuálních příjmů a výdajů žalované, popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti, a k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení. Žalobce byl zároveň poučen, že jinak nebude mít soud za prokázáno, že byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované, bude věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.
5. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 4. 10. 2023, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že čistý měsíční příjem žalované činil 13.200 Kč, celkové měsíční výdaje žalované činily 6.463 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činily 5.737 Kč.
6. K jednání dne 21. 11. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání doručeno postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 23. 10. 2023, proto soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žalovaná se tak k žalobě nevyjádřila.
7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru ze dne 21. 12. 2020, včetně oznámení o schválení úvěru, dodatku číslo přílohy číslo předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře, prohlášení klienta a dokladů ohledně pojištění schopnosti splácet úvěr, hodnocením klienta, výpisy záznamů z registrů, výpisy z účtu žalovaného z 8. 1. 2020 a 7. 2. 2020, kopií občanského průkazu žalované, potvrzením o provedené platbě dne 13. 11. 2020 a 13. 8. 2020, výpisem z běžného účtu žalované ze dne 22. 1. 2020, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, upomínkami žalobce ze dne 17. 2. 2021, 22. 3. 2021, 19. 4. 2021, 18. 5. 2021, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 23. 5. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2023, včetně podacího archu.
8. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 21. 12. 2020 byla účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru a je k ní připojen formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, který byl žalované dne 22. 12. 2020 převeden bezhotovostně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se sjednaným úrokem a poplatkem za pojištění v měsíčních splátkách po 3.827 Kč splatných do 17. dne v měsíci od ledna 2021.
9. Dle žalobce žalovaná úvěr řádně nesplácela a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, zaplatila pouze 31. 3. 2021 částku 7.654 Kč. Žalobce opakovaně písemně vyzýval žalovanou k úhradě dlužných splátek a následně dopisem ze dne 23. 5. 2021, který byl žalované adresován na doručovací adresu dle smlouvy, úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení celkové částky 24.179 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení.
10. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalované v registrech s negativním výsledkem. Žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalované vedeného u jméno příjmení příjmení ze dne 20. 1. 2020, tj. z doby téměř rok předcházející době uzavření úvěru. Dle tohoto výpisu již v té době byla žalovaná na začátku i na konci období na účtu v mínusu v řádu tisíců korun, její příjem od příjmení obec dne 13. 1. 2020 byl 14.345 Kč. Podle potvrzení o provedené platbě příjmy žalované od zaměstnavatele byly 13. 8. 2020 ve výši 8.769 Kč a 13. 11. 2020 ve výši 12.644 Kč. Příjmy za ostatní měsíce nebyly dokládány a je otázkou, proč byly potvrzovány pouze příjmy za uvedené měsíce. Výdaje žalované nebyly dokládány žádným způsobem.
11. Dle § 86 odst. 1 , 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2020 částku 20.000 Kč, která byla převedena žalované na účet. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení předložil pouze shora uvedené doklady. Dle předložených dokladů nebyl příjem žalované v měsících předcházejících uzavření smlouvy o úvěru řádně doložen, v měsících, za které byl příjem potvrzen, šlo o nízký příjem (nejvyšší doložená částka v lednu 2020 je 14.345 Kč, poté jsou částky menší). Finanční hospodaření žalované bylo již v lednu 2020 problematické, když na účtu byla v mínusovém zůstatku. Žalobce vyšel z toho, že měsíční náklady žalované jsou 6.463 Kč, aniž by se zabýval, zda takové náklady jsou reálné. Žádným způsobem nebyly prověřovány výdaje žalované, popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti, resp. nebylo ani zjišťováno, jaké osoby s ní ve společné domácnosti žijí.
14. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalované co do příjmů, které byly zjišťovány pouze za některé měsíce, a co do výdajů, které nebyly ověřovány žádným způsobem. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotné žalované, natož osob žijících s ním ve společné domácnosti. To, že ověřování úvěruschopnosti žalované proběhlo pouze účelově, se pak projevilo tím, že žalovaná neuhradila již prvou splátku úvěru. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.
15. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 21. 12. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
16. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí byla žalobci u jednání dne 21. 11. 2023 tato skutečnost soudem předestřena. Žalobce žádal o poskytnutí lhůty k případnému dohledání dalších důkazů, které nebyly nijak konkretizovány. Tato lhůta nebyla žalobci poskytnuta, neboť žalobce byl již dříve soudem písemně vyzýván k doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované a k označení důkazů k těmto tvrzením. Žalobci bylo známo, že prověřování úvěruschopnosti žalované bude soudem zkoumáno. K této otázce se žalobce písemně vyjádřil a měl možnost se vyjádřit i v rámci jednání dne 21. 11. 2023. Soud s ohledem na ekonomičnost řízení neshledal pro odročení jednání důvody.
17. Protože žalobce poskytl žalované částku 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná dle žalobce zaplatila částku 7.654 Kč a v tomto rozsahu bezdůvodné obohacení zaniklo již před podáním žaloby. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že by zaplatila více. Z částky 20.000 Kč tak zbývá zaplatit 12.346 Kč (20.000 – 7.654 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 6 měsíců od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12.3469 Kč ve výše uvedené lhůtě.
18. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 doposud v prodlení, proto co do částky 17.038 Kč a požadovaného úroku a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.
19. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalované, která měla ve věci větší úspěch než neúspěch, náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobce domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.