Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 204/2023-34

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 21 408,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 379 Kč se zákonným úrokem ve výši 11. 75% ročně z částky 17 379 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 551,6 Kč to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit částku 2 316,16, se zákonným úrokem od datum z částky 2 316,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 282,01 Kč, náklady s uplatněním pohledávky ve výši 256, smluvní pokutu ve výši 1 713,48 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 379 Kč se zákonným úrokem ve výši 11. 75% ročně z částky 17 379 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 551,6 Kč to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit částku 2 316,16, se zákonným úrokem od [datum] z částky 2 316,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 282,01 Kč, náklady s uplatněním pohledávky ve výši 256, smluvní pokutu ve výši 1 713,48 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu úvěrové smlouvy. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba IČO úvěrovou smlouvu, na základě níž žalovaný obdržel v hotovosti částku 22000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli celkem částku 40894 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2921 Kč. Žalovaný uhradil pouze celkovou částku 4621 Kč. Žalobce kromě jistiny a úroku požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 17282,01 Kč, náklady na vymáhání ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 1713,48 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek svůj dluh za žalovaným žalobkyni a tuto skutečnost oznámil žalovanému. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když původní věřitel měl k dispozici výplatní pásky žalovaného a doklady o výši jeho příjmů.

2. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.

4. Zy nazvané„ smlouva o úvěru“ ze dne datum číslo soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl závazek věřitele přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a závazek žalovaného tyto peníze vrátit ve splátkách po 2921 Kč spolu se sjednaným smluvním úrokem a poplatkem ve výši 18894 Kč. Žalovaný ve smlouvě podpisem stvrdil, že přijal hotovost ve výši 22 000 Kč při podpisu smlouvy.

5. Soud měl dále k dispozici, upomínky, výzvy k úhradě a dáleu označenou jako žádost o úvěr ze dne datum. Z ní je patrno, že žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil údaje o svých příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy pobíral mzdu ve výši 15609 Kč a měl výdaje 1000 Kč za bydlení, za dopravu a jídlo a osobní náklady uvedl výdaje 3960 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.

6. Z předložené výplatní pásky žalovaného za listopad 2020 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem 13859 Kč, za období prosinec 2020 příjem 11886 Kč. Z kopie výpisu z internetového bankovnictví žalovaného soud zjistil, že žalovanému přišla od společnosti právnická osoba v únoru 2021 částka 20 482 Kč. Z kopie pracovní smlouvy soud ověřil, že žalovaný měl uzavřen pracovní poměr se společností právnická osoba od datum.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci a tuto skutečnost oznámil žalovanému.

8. Z předžalobní upomínky bylo ověřeno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.

9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení , (dále jen o. z) a , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: a) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. b) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. c) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům číslo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne datum, v řízení OPR- právnická osoba proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci , resp. , , tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

17. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

18. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Po provedené dokazování soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Vycházel ze situace, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 15 600 Kč (přičemž z výplatních pásek za dva měsíce před uzavřením smlouvy pobíral žalovaný mzdu v průměru pouze 12 000 Kč čistého, v době uzavření pak na jeho účet přišla částka zhruba 20 000 Kč). Původní věřitel vycházel z předpokladu, že žalovaný hradí 1000 Kč za bydlení, dále vycházel z částky necelých 4000 Kč jako výdaje na celý měsíc na jídlo, dopravu léky, ošacení a podobně. Žalobkyně nedoložila žádné další důkazy o případných výdajích žalovaného. Podle názoru soudu závěry žalobkyně, že žalovaný je schopen měsíčně hradit částku 2921 Kč je nesprávný. Obecně částka 3 960 Kč na měsíc na všechny potřeby žalovaného je nedostačující a neodpovídá realitě. Výše sjednané splátky je v porovnání s výši příjmu žalovaného příliš vysoká. Žalobkyně navíc nedoložila žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční výdaje žalovaného. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti. Žalobkyně se k jednání nedostavila, tudíž ji soud nemohl poučit dle , aby doplnila důkazy týkající se úvěruschopnosti žalovaného.

20. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru neprokázala, že právní předchůdce dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 17 379 Kč, neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslal předchůdce žalobce, uhradil 4621 Kč. Soud rovněž žalobě vyhověl v části týkající se zákonných úroků jdoucí z dlužné jistiny, zbytek zákonných úroků zamítl. Soud dále zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu a to z důvodů neplatnosti smlouvy.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu . Žalobce byl v dané věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.