Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 172/2023-56
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 008,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 008,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 13 008,18 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 008,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 13 008,18 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 13 008,18 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne datum žalovaný podepsal smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši
40 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil své závazky vyplývající ze smlouvy, a proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila, čímž vznikla nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 29 824,93Kč O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne
datum. Žalovaný se dále zavázal pro případ prodlení s nehrazením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 10. 2020, č.j. 11 C 252/2020 - 74, kterým bylo rozhodnuto tak, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty ve výši 998 Kč a výši 5 993,82 Kč, když tato částka představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 29 824,93 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do datum. Prodlení žalovaného trvalo i po datu datum a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty i za následující období. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení svého dluhu z titulu smluvní pokuty ve výši 13 008,18 Kč, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 27 434,50 Kč od datum do datum, předžalobní upomínkou ze dne datum, na kterou nijak nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil.
2. V doplněném podání žalobkyně uvádí, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla řádně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází anonymizováno a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů vyplynulo, že celkový čistý příjem žalovaného činí 16 000 Kč, náklady činí 4 410 Kč, z toho náklady na bydlení činí 1 000 Kč (nájemné + inkaso). Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Příjmy žalovaného tak převyšovaly jeho výdaje.
3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne datum účastníci podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v pravidelných
18 měsíčních splátkách po 3 793 Kč. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z prohlášení o splnění povinnosti úvěrujícího). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum (z oznámení ze dne datum). Žalovanému byla soudem uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 232,50 Kč s příslušenstvím a částku 5 993,82 Kč. Rozsudek nabyl právní moci datum. Žalobkyně vzala před zahájením zmíněného řízení žalobu částečně zpět, a to v částce 2 389,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení a úroku ve výši 41,25% ročně z částky 25 406,28 Kč od datum do zaplacení a v této části bylo řízení zastaveno (z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne
27. 10. 2020, č.j. 11 C 252/2020 - 74). Na předžalobní upomínku ze dne datum žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a z podacího archu).
5. Dále soud zjistil, že ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela, kromě registru příjmení, i z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo uvedeno, že jeho měsíční příjem činí 16 000 Kč, výdaje činí 4 410 Kč (3 410 Kč životní minimum, 1 000 Kč nájemné a inkaso), dále zde bylo uvedeno, že je od datum zaměstnán na dobu určitou u společnosti právnická osoba, je svobodný a žije u rodičů; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení. Žalovaný k žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi ČKV obec spol. s r.o. a žalovaným dne datum na dobu určitou do datum a výpisy z účtu za listopad 2018, kdy jeho čistý příjem činil 16 811 Kč a za prosinec 2018, kdy jeho čistý příjem činil 19 570 Kč.
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jeho výdajů a dalších informací, které mají vliv na jeho úvěruschopnost, zahrnujících věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 a 87 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Nárok uplatněný žalobkyní soud zamítl v plném rozsahu, neboť smluvní pokuta a příslušenství sestávající z úroků mají oporu v neplatné smlouvě pro rozpor s dobrými mravy a z úroků z prodlení, které jsou požadované za období, kdy jednotlivé částky nemohly být splatné.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, resp. žádné neúčtoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).