Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 162/2023-57
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 904,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 904,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 904,12 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 904,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 904,12 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 6. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 5 904,12 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 29. 6. 2023 do zaplacení, požadovala rovněž náhradu nákladů řízení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne 25. 1. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, úvěr byl zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 9. 2019 ulice jistina činila 49 228,21 Kč. Součástí smluvního ujednání bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, přičemž bylo dohodnuto, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše 200 000 Kč. Jelikož žalovaný své závazky neplnil, bylo zahájeno soudní řízení a dne 21. 12. 2020 byl vydán rozsudek Okresního soudu v Kroměříži č. j. 5 C 229/2020-52, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a 17 598,88 Kč, kdy druhá z částek představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny 49 228,21 Kč od prodlení do 5. 10. 2020. Prodlení žalovaného trvá i po posledně uvedeném datu, žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 6. 10. 2020 do 12. 6. 2023 ve výši 5 904,12 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Na výzvu soudu žalobkyně dne 25. 9. 2023 (č.l. 33-36) svou žalobu doplnila tak, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, na základě dokladů o příjmech a výpisů z databází anonymizováno a příjmení. Žalobkyně zjistila, že celkový měsíční příjem žalovaného činil 16 040 Kč, celkové měsíční náklady 5 210 Kč. Dále zjistila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručena na adresu shora, kde si zásilku nepřevzal, a proto m byla po uplynutí desetidenní úložní doby vhozena do schránky dne 20. 10. 2023 v souladu s § 49 o. s. ř. Jednání ve věci bylo nařízeno na 6. 11. 2023, k jednání se dostavila žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Smlouvou byly sjednány podmínky splácení, které žalovaný neplnil, proto byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Jelikož tuto neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na Okresní soud v Kroměříži, který dne 21. 12. 2020 rozhodl rozsudkem pro zmeškání č. j. 5 C 229/2020-52 mj. o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 17 598,88 Kč, přičemž šlo o smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny 49 228,21 Kč od počátku prodlení do 5. 10. 2020. Výše smluvní pokuty byla sjednána ve smlouvě. Žalovaný ani poté ničeho neuhradil.
6. Před uzavřením výše uvedené smlouvy o úvěru zjišťovala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným, a dále na základě listin jím předložených, konkrétně oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu (16 002 Kč). K dalším listinám předloženým žalobkyní (zejména smlouva o poskytování služeb uzavřená mezi žalovaným a právnická osoba, kopie občanského průkazu) soud uvádí, že těmito listinami nelze prokázat posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, stejně tak pokud jde o výpis z registru příjmení, který byl proveden ke dni 30. 1. 2019, tedy teprve po uzavření smlouvy (kterou žalovaný podepsal dne 25. 1. 2019, žalobkyně 28. 1. 2019). Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná.
7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Jelikož předmětem žaloby je smluvní pokuta sjednaná smlouvou o úvěru číslo zabýval se soud nejprve otázkou, zda byla tato smlouva mezi účastníky sjednána platně, v souladu se zákonem. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.
17. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
18. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence
v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných
a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Soud má v předmětné věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména proto, že ačkoli ověřovala příjem žalovaného, nezkoumala dostatečně rovněž výdajovou stránku, v tomto směru vycházela pouze z informací od žalovaného, které dále nijak neověřovala. Dále nevěnovala náležitou pozornost lustraci žalovaného v registrech dlužníků či registru zahájených exekucí, nedoložila, že by žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, kromě toho nezkoumala také další hlediska, jako způsob bydlení žalovaného, počet spolužijících osob, celkový příjem a výdaje domácnosti, počet vyživovaných osob atd. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., a to v celém rozsahu, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě. Jelikož smluvní pokuta, která je předmětem tohoto řízení, byla sjednána neplatně, musel soud žalobu v celém rozsahu zamítnout.
20. Ve sporu byl úspěšný žalovaný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.