Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 236/2023-33

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 44 270 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 770 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 17 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 790 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 770 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky ve výši 17 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 790 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí s tím, že uzavřela se žalovanou dne datum dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři, na jejímž základě byla nahrazena všechna práva a povinnosti smluvních stran ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni částku ve výši 46 618 Kč, a to formou 20 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 330 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 2 330 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku ve výši 44 270 Kč neuhradila, stal se dluh žalované splatný v celém rozsahu a od datum je v prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné dohody o narovnání na základě lustrace v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna dluh splácet.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně (původně vystupující pod názvem právnická osoba) s žalovanou uzavřela dne datum dohodu nazvanou„ dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři“, v níž strany prohlašují, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 29 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 46 618 Kč. Žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavazuje, že uhradí žalobkyni částku ve výši 46 600 Kč, a to formou 20 pravidelných splátek ve výši 2 330 Kč počínaje měsícem říjnem 2022 (výpis z obchodního rejstříku, dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři). Žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, na smlouvu o revolvingovém úvěru číslo uhradila ze svého účtu celkem částku ve výši 2 330 Kč, tj. splátka za měsíc říjen 2022 (výzva k úhradě – zesplatnění ze dne datum). Žalovaná byla v roce 2021, kdy uzavírala shora uvedenou smlouvu nazvanou„ dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři“ zaměstnána u společnosti právnická osoba, obec, její příjem za měsíc září 2021 činil částku 29 904 Kč (potvrzení o příjmu žalované). Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do datum (výzva k úhradě – předžalobní upomínka ze dne datum a podacím archem z téhož dne).

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná dohoda nazvaná dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, splňuje náležitosti dohody o narovnání ve smyslu ustanovení , .

7. Podle ust. , (dále jen o. z.) platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

8. Podstatou narovnání tak je odstranění sporných nebo pochybných práv a povinností mezi smluvními stranami s tím, že se původní závazek zruší a zároveň je nahrazen novým závazkem vyplývajícím z dohody o narovnání. K tomu Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. ze dne 22. 4. 2010, dále rozvedl, že„ institut narovnání slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům. (…) Účelem narovnání ve smyslu ustanovení je odstranit spornost nebo pochybnost vznikající např. o tom, zda byly splněny předpoklady vzniku nebo zániku určitého práva, spornost nebo pochybnosti týkající se výše pohledávky, její splatnosti apod., přičemž spornost nebo pochybnost může být skutková i právní, objektivní i subjektivní.

9. Z obsahu shora uvedené dohody vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 29 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 46 618 Kč, žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavázala, že uhradí žalobkyni částku ve výši 46 600 Kč, a to formou 20 pravidelných splátek ve výši 2 330 Kč počínaje měsícem říjnem 2022. Z obsahu dohody tedy není vůbec patrné, v čem má spočívat spornost ohledně těchto práv a povinností. Z dohody dále není zřejmá ani spornost ohledně výše dlužné částky a dále závazek žalované, že uhradí celkovou částku ve výši 46 600 Kč formou splátek. V situaci, kdy žádná práva a povinnosti označená v dohodě nejsou mezi účastníky sporná a není zřejmé, jakým způsobem došlo k jejich narovnání, nelze uvedenou dohodu za narovnání ve smyslu o. z. považovat. Podobně se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. ze dne 29. 5. 2002, když zjistil, že„ nelzeu označenou jako„ dohoda o narovnání“ považovat za narovnání podle a násl. obč. zákoníku, když z textu tétoy je zřejmé, že důvod ani výše dluhu nebyla mezi účastníky sporná či pochybná; naopak tento dluh (závazky) byl žalovaným uznán co do důvodu i výše.“

10. Podle § 574 o. z. platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Současně podle § 575 o. z. platí, že má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

11. Shora uvedená dohoda dle soudu podle svého obsahu představuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., když je z ní zřejmá vůle žalované uznat svůj dluh z původní smlouvy o revolvingovém úvěru v určité výši. Uznáním dluhu však nedochází ke vzniku nového závazku, tento pouze zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. V daném případě tak na základě dohody nedošlo ke vzniku nového závazku, ale k uznání dluhu žalované vůči žalobkyni dle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum.

12. S ohledem na shora uvedené se soud proto dále zabýval otázkou, zda byla před uzavřením této smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

13. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z potvrzení příjmu za měsíc září 2021 a z lustrací v evidencích. Žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum

ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem

na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,

že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle

§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

29. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

30. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

31. Jelikož v řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně žalované poskytla částku 29 100 Kč, kterou jí žalovaná vrátila pouze v rozsahu 2 330 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 26 770 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu (tj. v částce 17 500 Kč) žalobu zamítl. Co se týká zákonného úroku z prodlení z částky 17 500 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl. Soud však přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení dle o. z. ve výši stanovené v rozsahu požadovaném žalobkyní jdoucím ode dne datum do zaplacení.

32. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle Žalobkyně byla procesně úspěšná pouze z části, a to z 60 %, a žalovaná ze 40 %. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 20 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 3 949 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 771 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny:

- částkou 1 500 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1

bod 3 vyhl. č. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 500 Kč,

- paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč

(§ 14b odst. 5 písm. a) AT)

- a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle ve výši 378 Kč.

Poměrná část nákladů ve výši 20 % činí po zaokrouhlení částku 790 Kč.

Aplikace vyhl. č. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

33. Třídenní lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle Soud neshledal důvod pro prodloužení lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.