Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 182/2023-26
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 10 763,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 655 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 21. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 108,40 Kč, co do zákonného úroku z částky 1 377,96 Kč za dobu od 21. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 5 941,91 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 655 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 21. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 3 108,40 Kč, co do zákonného úroku z částky 1 377,96 Kč za dobu od 21. 12. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 5 941,91 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2023 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 10 763,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 032,96 Kč za dobu od 21. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 15. 3. 2022, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 7 655 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet ve formě 12 pravidelných měsíčních splátek ve výši 771 Kč, splatných vždy 15. dne v měsíci, počínaje dnem 15. 4. 2022 žalovaný neuhradil žádnou splátkou a dopisem ze dne 30. 11. 2022 vyrozuměla žalobkyně žalovaného, že v důsledku jeho prodlení došlo k zesplatnění veškerých závazků ze smlouvy ke dni 16. 11. 2022. Žalovaný na svůj závazek ničeho neplnil, dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.
4. Z úvěrové smlouvy č. SU číslo, soud zjistil, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel dne 15. 3. 2022 jako klient – fyzická osoba nepodnikatel s žalobkyní, přičemž žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnou úvěr na koupi zboží, pořizovací cena zboží činila 7 655 Kč shodně s výší úvěru, prodejce právnická osoba Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 12 měsíčních splátkách ve výši 771 Kč, první splátka byla splatná dne 15. 4. 2022. Ze smlouvy o obchodním zastoupení číslo ze dne 20. 11. 2017 soud zjistil, že právnická osoba s.r.o. na základě této smlouvy pro žalobkyni vyvíjela jako nezávislý podnikatel činnosti k poskytování úvěrových produktů žalobkyně, a to spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , pro účely financování nákupu služeb či zboží jiného než automobil nebo formou kreditní (úvěrové karty). K úvěrové smlouvě uzavřené s žalovaným se váže formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru č. SU číslo. Žalovanému byl úvěr dle smlouvy, ve výši 7 655 Kč poskytnut poukázáním platby na účet prodejce, právnická osoba, což bylo zjištěno z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru.
5. V úvěrové smlouvě samé jsou uvedeny údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného, a to, že je svobodný, profesí nekvalifikovaný pracovník (zaměstnavatel právnická osoba), s celkovým měsíčním čistým příjmem 30 000 Kč, výdaje na bydlení činí 6 990 Kč, ostatní pravidelné výdaje 8 500 Kč, splátky ostatních úvěrů 2 590 Kč.
6. Žalobkyně se rozsáhle, v písemném vyjádření ze dne 10. 8. 2023 podaném na základě výzvy soudu, vyjadřovala k procesu posuzování úvěruschopnosti při poskytování spotřebitelských úvěrů. V dané konkrétní věci v písemném podání tvrdila, že další závazky žalovaného zjišťovala z bankovních a nebankovních registrů, k tomu byl součástí podaní snímek obrazovky z interního systému žalobkyně, v němž však bylo uvedeno, že do registru NRKI (registr nebankovních spotřebitelských úvěrů) nebyl ohledně žalovaného učiněn dotaz, nebylo uvedeno, že by byl činěn dotaz do jiného registru. Ohledně výše výdajů na bydlení žalobkyně uvedla, že tyto neověřovala neboť porovnal žalovaným uvedené částky se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a došla k závěru, že tvrzená výše výdajů byla vyšší než statistická. Žalobkyně neověřovala tvrzení žalovaného ohledně výše jeho příjmu, ani to, zda je skutečně zaměstnán u uvedeného zaměstnavatele (právnická osoba).
7. Z přehledu plateb ke smlouvě č. SU číslo soud zjistil, že žalobkyně neeviduje žádnou platbu od žalovaného, shodné bylo zjištěno z tabulky umoření.
8. Z dopisu ze dne 30. 11. 2022 a kopie poštovní dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k uhrazení zesplatněného úvěru do 20. 12. 2022.
9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 25. 5. 203 k úhradě dluhu před podáním žaloby (zjištěno z dopisu samotného a potvrzení o uhrazení ceny za podání poštovní zásilky).
10. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
11. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, která je ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen„ ZoSÚ“), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na smlouvu tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a předmětem smlouvy je peněžitá zápůjčka (žalobkyně poskytla na základě předmětné smlouvy žalovanému finanční prostředky a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem žalobkyni vrátit ve sjednaných splátkách). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb. , zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče, definovaly v návaznosti na účel zákona, jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
14. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně nijak neověřovala tvrzenou výši čistého příjmu žalovaného, jestliže neměla postaven najisto tento zásadní parametr pro posuzování úvěruschopnosti žalovaného, pak nelze dojít k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla řádně, s odbornou péčí. To navíc za situace, kdy od žalovaného měla informaci, že již splácí jiné spotřebitelské úvěry, a úvěr byl poskytnut za účel nákupu mobilního telefonu, tedy nikoli nezbytně nutné životní potřeby, z čehož je možno dovozovat jistou lehkovážnost žalovaného, který ačkoli nemá dostatečné prostředky, pořizuje si zboží, a za rok trvání úvěru přeplatí na kupní ceně 7 655 Kč, částku 1 597 Kč.
15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
16. Je –li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 7 655 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Žalovaný na jistinu ničeho neuhradil. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do této částky Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 30. 11. 2022 k úhradě dluhu do 20. 12. 2022, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Jelikož žalovaný dluh ve stanovené lhůtě neuhradil, dostal se dne 21. 12. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co do ostatních nároků byla proto žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 72,41% nároku, žalovaný byl tedy úspěšný z 27,52%, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 44,89% svých účelně vynaložených nákladů řízení, tj. 5 941,91 Kč z celkových 13 236,62 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 800 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a 3 ve spojení s § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu), 1 540 Kč za účast na jednání před soudem dne 19. 10. 2023, kdy tarifní hodnota činí 10 763,40 Kč; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 600 Kč za 4 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky, tj. 3× 100 Kč za každý úkon právní služby hrazený podle § 14b odst. 1 vyhlášky a 300 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) hrazený podle § 14b odst. 3 vyhlášky; d/ náhradu za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky za čas strávený na cestě z obec do obec a zpět k jednání dne 19. 10. 2023 v rozsahu 18 půlhodin po 100 Kč, e/ náhradu cestovních výdajů advokáta podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z obec do obec a zpět k jednání dne 19. 10. 2023 osobním automobilem zn. Škoda Rapid, registrační značka (ujeto celkem 786 km, 5,10 l průměrná spotřeba benzínu na 100 km, při ceně za 1 litr benzínu a sazby základní náhrady za 1 km jízdy podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 2 158,42 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 10. 8. 2023, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého advokáta reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.