Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 41/2022-23
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 83 197,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 3 197,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 197,87 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od datum do datum, úrok ve výši 9,43 % ročně z částky 83 197,87 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 3 541,75 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 897,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 3 197,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 197,87 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 9,43 % ročně z částky 83 197,87 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 3 541,75 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 897,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 83 197,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova (dříve právnická osoba), dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 2 813 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 9,43 % ročně. Žalovaná svou povinnost nesplnila, když nesplácela řádně a včas, proto došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná doposud neuhradila ničeho. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých bance klientem a dále z interních a externích databází, zejména databáze BRKI, NRKI, ISIR a databáze Ministerstva vnitra ČR. Příjmy a výdaje žalované byly odhadnuty na základě historických dat ČSÚ. Předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to rámcovou smlouvou ze dne datum včetně produktových podmínek, výpisem z čerpání účtu, oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum včetně podacího archu a smlouvy o postoupení pohledávek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvodním dopisem ze dne datum, sazebníkem poplatků, předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího archu, potvrzením o připsání úplaty na účet, výpisem z registru BRKI, odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne datum a veřejnými obchodními podmínkami.
5. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum rámcovou úvěrovou smlouvu, podle které předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč bezhotovostně v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úroky a poplatky v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 2 813 Kč, přičemž úvěr byl úročen sazbou ve výši 9,43 % ročně. Žalovaná tak měla celkově uhradit částku ve výši 83 197,87 Kč. Žalovaná však své povinnosti neplnila řádně a včas, když dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána náhledem do bankovních i nebankovních registrů, a prostřednictvím informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, náklady na bydlení činí 8 500 Kč a čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč. Dopisem ze dne datum, bylo žalované oznámeno odstoupení od úvěrové smlouvy. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky. Předžalobní upomínky byla vyhotovena dne datum a zaslána žalované.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
10. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházela převážně z informací od žalované, kdy měl mít při uzavírání smlouvy k dispozici pouze jí poskytnuté informace ohledně jejich příjmů a výdajů. U příjmu bylo uvedeno, že tento činí 20 000 Kč. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem zkoumány, tedy nebyly zjišťovány ani ověřovány, pouze žalobkyně předložila výpis z bankovního registru, ze kterého vyplývá, že žalovaná již jeden úvěr aktuálně splácí. Dokazováním nebylo možno zjistit, zda příjmy žalované jsou dostatečné, aby mohla splácet poskytnutý úvěr, když nebyly zkoumány její pravidelné měsíční výdaje, zejména náklady na bydlení, telefon, internet, vyživovací povinnost apod. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne datum neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne datum žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná dosud nevrátila ničeho, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 80 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, který ji byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. 3. 6. 2022, ve kterém byla uvedena lhůta k vrácení poskytnutého úvěru do datum. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 80 000 Kč dne datum a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 9,43 % ročně od datum do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny včetně příslušenství 92 567,67 Kč (80 000 Kč jistina a 12 567,67 Kč příslušenství), což představuje 91 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství celkem 9 224,96 Kč (3 197,87 Kč jistina a příslušenství ve výši 541,49 Kč, 952,88 Kč, 990,97 Kč a 3 541,75 Kč), což představuje 9 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 82 %.
14. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5 . ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 4 460 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 13 380 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 1 , 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč) a 21 % DPH (počítáno ze základu 14 280 Kč) ve výši 2 998,80 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 328 Kč by činily 20 606,80 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 82 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 16 897,58 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.