Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 270/2023-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 13.757,89 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 13.280,39 Kč, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12.738,51 Kč od 11.1.2023 do zaplacení a částky 477,50 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 13.280,39 Kč, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12.738,51 Kč od 11.1.2023 do zaplacení a částky 477,50 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 13.280,39 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 12.738,51 Kč od 11.1.2023 do zaplacení a částky 477,50 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce podal v rámci své inzerce výzvu k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a poskytnutí kreditní karty. Žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí karty a revolvingového úvěru. Žalobce žádost posoudil a zaslal žalované anonymizováno příjmení. Tímto procesem byla mezi účastníky na základě žádosti žalované ze dne 21.12.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20.000 Kč. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo ze strany žalované dne 21.12.2018. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 52.426,61 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy, když se žalovaná dostávala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, byly žalované zaslány upomínky. Na tyto upomínky žalovaná nereagovala. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, žalobce dopisem ze dne 21.12.2022 sdělil žalované, že došlo dnem 21.12.2022 k zesplatnění všech závazků ze smlouvy, současně žalovanou vyzval, aby do 20 dnů uhradila dlužnou částku. Žalobce požaduje celkem částku 13.757,89 Kč skládající se z částky 4.775 Kč (splátky splatné do zesplatnění pohledávky), z částky 7.763,51 Kč (doplatek jistiny), částky 477,50 Kč (smluvní pokuta), částky 91,88 Kč (úrok z prodlení), částky 450 Kč (poplatek za odeslání upomínky po 150 Kč) částky 200 Kč poplatek za odeslání sdělení o zesplatnění). Pro případ prodlení žalované s úhradou plnění byla sjednána smluvní pokuta dle sazebníku ve výši 10% z dlužných splátek. Žalované byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 477,50 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.
V podání ze dne 31.10.2023 žalobce doplnil, že si je vědom povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr a tuto svou povinnost naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli: z nebankovních registrů, registru SOLUS a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalované. Žalobce v NIP nezjistil o žalované žádné negativní informace. Žalobce zjistil, že žalovaná nemá žádné další dluhy mimo žalobce. Žalovaná neměla platební historii ve právnická osoba s.r.o. Žalobce v Explicitních listech nezjistil o žalované žádné negativní informace. Podle insolvenčního rejstříku proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Trvalé bydliště žalované se nenachází na adrese obecního nebo městského úřadu a žalovaná nebyla nalezen v seznamu hledaných osob. Pokud jde o příjem žalované, zaměstnavatel uvedený žalovanou nebyl v databázi nalezen jako rizikový, nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení, existoval a nebyly o něm zjištěny žádné negativní informace. Žalobce vycházel z doložených výplatních pásek za období 10-11/2018, kde zaměstnavatel zasílal pravidelnou mzdu v průměrné výši 22.000 Kč. Pokud jde o výdaje, žalobce posuzoval nejen výdaje sdělené žalovanou, ale konfrontoval je s právními instituty v oblasti státní sociální politiky. Žalovaná uvedla výdaje na bydlení 2.000 Kč, kterou žalobce porovnal se statistickými údaji a započetl jako výdaje na bydlení částku 2.300 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, 2 vyživovací povinnosti, proto žalobce započítal konstantu za vyživovanou osobu 2.100 Kč. Na dotaz soudu, jakou částku žalovaná na úhradu úvěru zaplatila, žalobce nereagoval. Následně odkázal na platební historii.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z výplatní pásky za měsíc 10/2018 soud zjistil, že čistá mzda žalované činila částku 17.151 Kč. Z výplatní pásky za měsíc 11/2018 soud zjistil, že čistá mzda žalované činila částku 21.358 Kč.
Z úvěrové smlouvy číslo ze dne 21.12.2018 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba s.r.o. a žalovanou smlouva o úvěrovém rámci. Žalobce poskytne žalované na dobu neurčitou bezúčelový úvěr prostřednictvím kreditní karty. Úvěrový rámec činí 20.000 Kč. Výše splátky (jistina a úrok) činí 1.660,62 Kč. Roční úroková sazba činí 19,48%, RPSN 29,78%. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalované. Její zaměstnavatel (právnická osoba), kdy je zaměstnána od 1.4.2016 na dobu neurčitou, jako řemeslník, opravář. Čistý měsíční příjem žalované činí 22.500 Kč, měsíční příjem domácnosti 55.000 Kč, výdaje na bydlení činí 2.000 Kč, splátky ostatních úvěrů činí 0 Kč ostatní měsíční výdaje 0 Kč. Žalovaná je vdaná, má 2 vyživované osoby, bydlí v pronajatém bytě.
Z přehledu plateb a tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem částku 52.426,61 Kč, z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem částku 60.874,23 Kč.
Dopisem ze dne 20.8.2022 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky splatné k 14.8.2022 ve výši 955 Kč a dalších poplatků a to neprodleně.
Upomínkou ze dne 20.9.2022 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky splatné k 14.8.2022 ve výši 955 Kč a k 14.9.2022 ve výši 955 Kč a dalších poplatků. Současně ji upozornil, že její kreditní karta byla zablokovaná.
Upomínkou před zesplatněním ze dne 20.10.2022 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky splatné k 14.8.2022 ve výši 955 Kč, k 14.9.2022 ve výši 955 Kč, k 14.10.2022 ve výši 955 Kč a dalších poplatků. Současně ji upozornil, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, může žalobce prohlásit všechny dosud nesplatné dlužné částky za okamžitě splatné.
Dopisem ze dne 21.12.2022 žalobce oznámil žalované, že v důsledku jejího prodlení došlo k 21.12.2022 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 13.735,91 Kč, které má uhradit nejpozději do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 21.12.2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr. Žalovaná na základě smlouvy vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 52.426,61 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a žalobce úvěr dopisem ze dne 21.12.2022 zesplatnil. Žalovaná uhradila celkem částku 60.874,23 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a porovnání tvrzení žalované se statistickými údaji. Ve smlouvě žalovaná uvedla svého zaměstnavatele, kdy je zaměstnána od 1.4.2016 na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem ve výši 22.000 Kč, který žalobce ověřil z výplatních pásek za měsíce 10/2018 a 11/2018, kde průměrný příjem činila částka 19.254,50 Kč. Příjem domácnosti ve výši 55.000 Kč, výdaje na bydlení 2.000 Kč a ostatní měsíční výdaje 0 Kč, splátky ostatních úvěrů 0 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující měsíční příjem domácnosti a výdaje žalované. Podle tvrzení žalobce informace poskytnuté žalovanou následně konfrontoval s výstupy z celé řady registrů. Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých příjmech a výdajích předkládala, žalobce pouze ověřoval tvrzení žalované se statistickými údaji. Žalobce se ani nezajímal, co tvoří měsíční příjem domácnosti ve výši 55.000 Kč a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkými a nijak nedoloženými ostatními měsíčními výdaji ve výši 0 Kč (výdaje na bydlení činila částka 2.000 Kč), kdy žalovaná byla vdaná a měla 2 vyživované osoby. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (přehledem plateb a tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 52.426,61 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 52.426,61 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 60.874,23 Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobci vyšší částku, než činilo její bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy žalovaná byla v řízení úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.