Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 73/2023-63
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 62 694,74 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 694,74 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 908,33 Kč, s úrokem v částce
2 618,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 170,98 Kč od
datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 010,77 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 694,74 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 908,33 Kč, s úrokem v částce 2 618,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 170,98 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 010,77 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 694,74 Kč s příslušenstvím
s odůvodněním, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru číslo
na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč s úrokem v pevné výši 2 888 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou jistinu včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 788 Kč a poplatku za možnost úhrady splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč, tj. celkem 55 776 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem v částce 2 888 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč, tj. celkem 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru, tj. 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předpis splátek, který tvoří přílohu číslo smlouvy. Ve Smlouvě o úvěru si účastníci sjednali, že v případě, že žalovaný poruší povinnost uhradit jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a tato smluvní pokuta je splatná následující den po tomto prodlení. Transakční historií bylo prokázáno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze
2 splátky po 4 000 Kč dne datum a datum.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že společnost x právnická osoba, sídlem adresa, IČO postoupila svoji pohledávku žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne datum.
6. Dopisem ze dne datum odeslaným žalovanému dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 70 833,96 Kč nejpozději do datum (viz. výzva před podáním žaloby, poštovní podací arch).
7. Žalobkyně byla vyzvána k dotrvzení skutečností a doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Ohledně příjmů žalovaného žalobkyně sdělila, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 17 637 Kč a výše měsíčních výdajů činila 11 000 Kč. Přestože žalobkyně odkazovala na žádost žalovaného o úvěr ze dne datum, soudu nebyla doložena, stejně jako nebyla doložena ani pracovní smlouva, výplatní pásky, ani výdaje žalovaného. Prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet tak zůstalo pouze v rovině tvrzení. Nebylo zjišťováno, že by žalovaný byl veden v některém z externích registrů. Ověření příjmů či výdajů nebylo doloženo žádnou z listin.
8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon
o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. ,
o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat
a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry
v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud
k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv
a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.
19. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 17 637 Kč
a měsíčních výdajů ve výši 11 000 Kč, tyto však nevyplývají z předložených listin. Žalobkyně zcela rezignovala na lustraci v základních registrech dlužníků a spokojila se pouze s tvrzením žalovaného. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít,
že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.
20. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021
čj. 29 ICdo 3/2021 -55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona
o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.
21. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení dvou zaplacených splátek ve výši 8 000 Kč. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 22 000 Kč.
22. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že …„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.
23. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo,
aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned,
ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak,
aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti
a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.
24. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona
o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností
a schopností žalovaného, když žalovaný byl však v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě, žalovaného vyzvala k vrácení dlužné částky již datum předžalobní výzvou, soud má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (tedy shodné
s § 160 o.s.ř. ). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky
z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022
sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
25. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by bylo možné mu přiznat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.