Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 51/2023-62

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 289 090,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 700 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, na jejímž základě se žalobkyně domáhala zaplacení částky 161 390 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 49 772,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 287 490,80 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 728,81 Kč od 5. 1. 2023 do 27. 3. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 090,80 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 700 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba, na jejímž základě se žalobkyně domáhala zaplacení částky 161 390 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 49 772,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 287 490,80 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 728,81 Kč od 5. 1. 2023 do 27. 3. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 090,80 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 27. 3. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 289 090,80 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne 19. 1. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. 1101023732, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 394 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 29,55 % ročně a s dalšími případnými poplatky. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky žalobkyně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když posoudila jeho příjmové a výdajové stránky a rovněž zohlednila klíčové proměnné jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet vyživovaných dětí, způsob bydlení, vedle toho žalobkyně v této souvislosti rovněž nahlížela do externích úvěrových registrů. Žalobkyně svou povinnost vyplývající ze smlouvy splnila, když dne 20. 1. 2021 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr v uvedené výši. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 21. 12. 2022 přistoupila k jeho zesplatnění a dopisem z téhož dne vyzvala žalovaného k jednorázovému splacení celého úvěru. Žalovaný však po zesplatnění úvěru tento neuhradil, a to ani po výzvě ze strany právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši 289 090,80 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 287 490,80 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 0000 Kč. Požadované příslušenství pohledávky pak představuje

-) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 49 772,46 Kč vypočtený jako součet nezaplacených smluvních úroků vynesený v jednotlivých splátkách do dne zesplatnění úvěru a smluvního úroku ve výši 29,55 % z ročně z částky 287 490,80 Kč kapitalizovaným od 22. 12. 2022 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění) do 27. 3. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu),

-) úrok ve výši 15 % ročně z částky 287 490,80 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení,

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 090,80 Kč kapitalizovaný částkou 9 728,81 Kč za období od 5. 1. 2023 (tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru) do 27. 3. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu)

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 090,80 Kč od 28. 3. 2023 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání návrhu) do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 11. 7. 2023 č. j. -23 pak byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a předložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně v podání ze dne 21. 7. 2023 uvedla, že proces zkoumání úvěruschopnost je podrobně popsán v Metodice posouzení úvěruschopnosti, přičemž konkrétní informace, z nichž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému vycházela, jsou uvedeny v Kartě klienta. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného, rovněž přezkoumávala jím poskytnuté informace. V této souvislosti zpracovala před uzavřením smlouvy statistický model a ověřila bonitu žalovaného včetně jeho schopnosti v budoucnosti splácet úvěr. Prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS žalobkyně ověřila, zda měsíční příjmy a výdaje žalovaného skutečně umožňují splácet úvěr, kdy mu bylo rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Žalobkyně současně využila informace z registrů NRKI, CEE a ISIR, dále od žalovaného vyžádala výpisy z bankovního účtu, z nichž vyplynulo, že údaje tvrzené žalovaným odpovídají skutečnosti.

3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky řízení byla dne 19. 1. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. 1101023732, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 394 000 Kč, z něhož byla částka 193 390 Kč poskytnuta na úhradu předchozích dluhů žalovaného u žalobkyně (částka 18 466 Kč) a u společnosti právnická osoba (částka 174 924 Kč), přičemž zbývající částka ve výši 200 610 Kč byla poskytnuta bezúčelově. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splácet formou 48 splátek po 14 000 Kč. Úvěr byl přitom úročen 29,55 % ročně, RPSN činilo 34,4 %. Žalovaný při podpisu smlouvy uvedl, že je důchodce, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, má vysokoškolské vzdělání a bydlí v podnájmu. Jeho čistý měsíční příjem činí 91 874 Kč (důchod 9 540 Kč a 82 334 Kč příjem z podnikání ve společnosti právnická osoba, IČO), příjem ostatních členů domácnosti (manželky) činí 21 000 Kč (viz Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 19. 1. 2021 č. 1101023732 včetně úvěrových podmínek žalobkyně TKH120 platných od 15. 11. 2020, příloha č. 1 k úvěrové smlouvě č. 1101023732, opis výpisu proplacení smlouvy č. 1101023732). V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně dále vycházela z registrů NRKI, MVCR, ISIR a CEE, z nichž nevyplynuly žádné negativní okolnosti o platební morálce žalovaného (viz Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 27. 3. 2023, úvěrová zpráva ze dne 19. 7. 2023), avšak konkrétně z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy i další závazky z jiných úvěrových smluv, včetně dluhů z kontokorentu a z kreditních karet, a již v minulosti úvěry opakovaně čerpal. Ve vtahu k výdajům vycházela z toho, že žalovaný (potažmo jeho domácnost) hradí splátky ze svých dalších závazků ve výši 16 333 Kč měsíčně, přičemž konsolidací z této částky ušetří 701 Kč, splátku kontokorentu u žalobkyně 1 160 Kč měsíčně, splátku na předmětnou úvěrovou smlouvu 14 000 Kč měsíčně. Rovněž vycházela z částky životního minima žalovaného ve výši 3 550 Kč a životního minima domácnosti 6 750 Kč. Jiné informace ohledně majetkové situace žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy zjišťovány nebyly, když i vě označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy toliko obecné informace o metodice posouzení bonity klientů žalobkyně, nikoliv informace týkající se majetkové situace žalovaného (viz Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik ze dne 27. 3. 2023, označená jako Posouzení úvěruschopnosti klienta). Vzhledem k tomu, že žalovaný přestal úvěr řádně a včas splácet (naposledy řádně a včas uhradil dne 15. 9. 2022 19. splátku), přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 12. 2022 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 317 761,70 Kč do čtrnácti dnů ode dne sepsání této výzvy (viz označená jako Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 21. 12. 2022). Žalovaný byl před podáním žalobkyni vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 326 193,13 Kč představující dluh plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy (viz Předžalobní výzva ze dne 19. 1. 2023 včetně podacího archu ze dne 20. 1. 2023). Žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 266 300 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě č. 1101023732).

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Žalobkyně tak měla povinnost před uzavřením smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti.

11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. -77 vyložil, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech, přičemž na tomto ničeho nezmění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že povinností věřitele je nejen aktivně zjišťovat a prověřovat majetkové poměry dlužníka, ale tyto údaje rovněž náležitě ověřit (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů, výpisy z bankovního účtu apod.).

12. V daném případě soud dospěl k přesvědčení, že žalobkyně nedostála své povinnosti předvídané v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy vycházela z nedostatečných informací týkajících se majetkové situace žalovaného. Žalobkyně si konkrétně před uzavřením smlouvy vyžádala toliko daňové přiznání společnosti právnická osoba za období roku 2019 a výpisy z bankovního účtu žalovaného za období říjen 2020 a listopad 2020, avšak ve zbytku vycházela toliko z informací vyplývajících z příslušných registrů a z informací poskytnutých žalovaným, které však posléze neověřila z příslušných dokumentů (podnájemní smlouva, rozhodnutí o přiznání důchodu,....). Žalobkyně dle názoru soudu dále nedostatečně prověřovala zejména výdaje žalovaného (kromě jeho závazků u jiných společností), když vycházela toliko z normativních nákladů na bydlení a životního minima. Až v doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že ve vztahu k výdajům domácnosti žalovaného počítala s částkou 18 500 Kč, neboť v kartě klienta byla tato kolonka nesprávně nazvaná„ splátky jiným společnostem“. Tuto částku však žalobkyně fakticky nijak neověřila, neboť si od žalovaného ani nevyžádala například podnájemní smlouvu, případně jiné doklady o dalších nutných výdajích žalovaného, i o těch nepravidelných, což bylo ostatně její povinností (k tomu dále srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 5. 1. 2021 sp. zn. ). Rovněž z přiložených výpisů z bankovního účtu žalovaného nemohla žalobkyně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného, když ve výpisu za říjen 2020 měl žalovaný počáteční zůstatek bezmála mínus 70 000 Kč, v listopadu pak sice činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného téměř 40 000 Kč, avšak konečný zůstatek činil opět bez mála mínus 70 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně prokazatelně věděla, že si žalovaný opakovaně půjčuje u úvěrových společností, a dále s ohledem na rozhodně nikoliv bagatelní výši jistiny poskytnutého úvěru, bylo povinností žalobkyně zjistit a ověřit majetkové poměry žalovaného daleko důsledněji, než tomu tak bylo v posuzovaném případě. Předložila-li žalobkyně soudu daňové přiznání společnosti žalovaného, na závěru soudu to ničeho nemění, jestliže příjem žalovaného z této společnosti žalovaný inkasoval na svůj bankovní účet (jak z tohoto vyplývá), když i přes tuto skutečnost měl žalovaný svůj bankovní účet v záporných hodnotách. Konečně ani skutečnost, že žalovaný zpočátku hradil své splátky řádně a včas, nesvědčí ničeho o jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně tak pro všechny shora uvedené důvody před uzavřením smlouvy v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

13. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nedostála shora uvedeným požadavkům, stala se předmětná spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. dostupný na www.nalus.usoud.cz).

14. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému částku 394 000 Kč prokazatelně poskytla, proto je žalovaný povinen s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tuto žalobkyni vrátit coby bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z., avšak ve výši snížené o již uhrazené splátky na předmětnou úvěrovou smlouvu. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. -262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl, nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.

15. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak soud zavázal žalovaného k zaplacení (vrácení) poskytnuté jistiny úvěru ponížené o již uhrazenou částku, tedy v celkové výši 266 300 Kč (394 000 Kč - 266 300 Kč). Tuto povinnost pak žalovanému uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku ( ), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit mu lhůtu k plnění delšího trvání. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal, k v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.