Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 203/2023-102
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 16 818 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 616 Kč, s 8,50 % ročním úrokem z částky 5 616 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 8 620 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 13 814 Kč od datum do datum, z částky 8 198 Kč od datum do zaplacení a s 94,86 % ročním úrokem z částky 8 787,31 Kč od datum do datum ve výši 528,24 Kč, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 22 896 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 616 Kč, s 8,50 % ročním úrokem z částky 5 616 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 8 620 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 13 814 Kč od [datum] do [datum], z částky 8 198 Kč od [datum] do zaplacení a s 94,86 % ročním úrokem z částky 8 787,31 Kč od [datum] do [datum] ve výši 528,24 Kč, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 22 896 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 818 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy mu žalobkyně poskytla dne datum úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 94,86 % ročně po 18 měsíčních plátkách ve výši 1 096 Kč. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 36 Kč. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru dne datum částku 2 192 Kč a dne datum částku 2 192 Kč, tj. celkem 4 384 Kč, avšak poté, co se ocitl v prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu. Po zesplatnění dluhu žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 10 782,30 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 1996 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 94,86 % ročně ze zbývající dlužné jistiny ve výši 8 787,31 Kč od datum, zákonný úrok z prodlení od datum z částky 13 814 Kč a částku 36 Kč jako úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, žalovaný však již neuhradil ničeho.
2. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a anonymizováno, bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. K výzvě soudu žalobkyně detailněji popsala proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a opětovně doložila potvrzení o příjmu žalovaného a dvě výplatní pásky žalovaného za období číslo a číslo.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy, předsmluvním formulářem, smlouvou o spotřebitelském úvěru, dodatkem číslo k návrhu smlouvy o úvěru, prohlášením klienta, výpisem z účtu žalovaného a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Oznámením o schválení úvěru, předpisem splátek, pojištěním schopnosti splácet úvěry, přílohou číslo ke smlouvě o úvěru, přihláškou do pojištění a informacemi o pojištění bylo prokázáno, že se žalovaný zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 94,86 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 1 096 Kč, když součástí splátky byl i měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 36 Kč. Z hodnocení klienta, výplatních pásek a potvrzení o příjmu vyplývá, že žalovaný byl v době sjednávání úvěru zaměstnán u společnosti právnická osoba s čistým příjmem za březen 2021 19 340 Kč a za 02/ 2021 18 528 Kč (průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce 18 864 Kč), jeho celkové výdaje činily 6 463 Kč (životní minimum 3 860 Kč a bydlení 2 603 Kč). Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně a karty klienta uhradil do zesplatnění úvěru celkem 4 384 Kč, poté se však dostal do prodlení a žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu, jak vyplývá z jednotlivých výzev k plnění a oznámení ze dne datum. Předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalovaného, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientem (žalovaným). Všechny důkazy, které žalobkyně předložila, se týkají osvědčení příjmů žalovaného, ale žalobkyně ničím neprokázala, že by jakkoli zkoumala výdaje žalovaného. Ohledně výdajové stránky se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného, neměla žádné doklady osvědčující například výši nákladů na bydlení, které žalovaný uvedl v poměrně nízké výši. Otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný na tuto částku žalobkyni (jak sama žalobkyně uvedla) zaplatil celkem 4 384 Kč, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 616 Kč, s 8,50 % ročním úrokem z částky 5 616 Kč od datum do zaplacení. Soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši od doručení žaloby žalovanému. Lhůtu k plnění určil v souladu s § 160 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu – co se týká smluvních úroků, smluvních pokut a poplatků za pojištění – soud žalobu zamítl, jelikož má podklad v neplatné smlouvě.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).