Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 160/2023-70
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, Slovensko
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.
Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>II. </b> Ve zbylé části se žaloba zamítá. <b>III. </b> Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky částka s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. To vše se zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum, celkem uhradil částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla uhrazena ke dni datum, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka ode dne datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,74 % ročně. právnická osoba postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku částka skládající se z jistiny ve výši částka, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši anonymizována dvě slova K4 a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužných úhrad ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka, úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. To vše se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. právnická osoba postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení uhradil žalobce pouze částka a pohledávka za žalovaným činila částku částka skládající se z jistiny ve výši částka, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a dlužného poplatku za asistenční služby ve výši částka. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužných úhrad ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka, úroků ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení. Žalobkyně dále obecně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne datum, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 a 18. Místně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (o.s.ř.).
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti v částce částka. Žalovaný se zavázal zaplatit společnosti jistinu, administrativní poplatek ve výši částka, úrok ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso ve výši částka, celkem částka v 90 týdenních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla stanovena na datum. Strany se dohodly, že část úvěru bude započtena na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru uzavřeného v minulosti a po započtení bude žalovanému vyplacena částka částka Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vzal za prokázané, že právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti v částce částka. Žalovaný se zavázal zaplatit společnosti jistinu, administrativní poplatek ve výši částka, úrok ve výši částka, poplatek za asistenční služby ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso ve výši částka, celkem částka v 60 týdenních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla stanovena na datum Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení ze dne datum včetně podacího lístku). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne datum k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (z předžalobní výzvy).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv, soud provedl důkaz žádostí o úvěr, karta zákazníka, která byla vyplněna a podepsána žalovaným dne datum, soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že bydlí s partnerkou v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je v pracovním poměru u příjmení příjmení, stavbyvedoucí s příjmem částka. Výdaje odhadl celkovou částkou částka, z nichž interní splátky činí částka, náklady na bydlení částka. Dle odškrtnutých políček v žádosti žalovaný doložil k ověření svého příjmu a výdajů pracovní smlouvu a výplatní pásku, fakturu za elektřinu/vodu/plyn, které však soudu spolu s žádostí doloženy nebyly. Dále soud provedl důkaz žádostí o úvěr, karta zákazníka, která byla vyplněna a podepsána žalovaným dne datum, soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že bydlí s partnerkou v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je v pracovním poměru u příjmení příjmení, stavbyvedoucí s příjmem částka. Výdaje odhadl celkovou částkou částka, z nichž interní splátky činí částka, náklady na bydlení částka. Dle odškrtnutých políček v žádosti žalovaný doložil k ověření svého příjmu a výdajů pracovní smlouvu a výplatní pásku, fakturu za elektřinu/vodu/plyn, které však soudu spolu s žádostí doloženy nebyly.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř.). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2 o.s.ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o.s.ř.) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a o.s.ř.).
9. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchudkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalovaného dané úvěry splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně po výzvě uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejichž základě nemohla učinit závěr o individuální schopnosti žalovaného dluh splácet. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy.
10. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ze dne datum a smlouvu o úvěru ze dne datum absolutně neplatné, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti celkem částku částka, na kterou žalovaný uhradil celkem částku částka a je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni ještě částku částka, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení předžalobní upomínky.
11. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platných smlouvách, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení).
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).