Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 227/2023-57
Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 28 850 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 582,19 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč jdoucího od datum do datum ve výši 15 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 46 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 094,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 582,19 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč jdoucího od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 46 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 094,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 850 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen právní předchůdce žalobkyně či poskytovatel úvěru), dne datum smlouvu o úvěru číslo, platnou a účinnou ve znění ze dne datum, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 30 521 Kč spolu s příslušenstvím do datum Smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, žalovaný svůj souhlas vyjádřil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 0,1 Kč na účet poskytovatele úvěru. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dne datum byla mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě které byla pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Žalobkyně požadovala v rámci příslušenství pohledávky i náhradu nákladů účelně vynaložených na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 46 Kč, tyto náklady přitom žalobkyni měly vzniknout odesláním dopisu ze dne datum.
2. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně na výzvu soudu žalobu tak, že uvedla, právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty formou bezhotovostního převodu finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Následně byla smlouva o úvěru číslo měněna dodatky, a to ze dne datum, na základě tohoto dodatku byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 4 000 Kč, ze dne datum, na základě tohoto dodatku byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 2 500 Kč ze dne datum, na základě tohoto dodatku byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 1 500 Kč, ze dne datum, na základě tohoto dodatku byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 2 000 Kč, ze dne datum, na základě tohoto dodatku byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 1 000 Kč, ze dne datum (další 1celkem dva dodatky), na základě těchto dodatků byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 1 500 Kč a 1 700 Kč, ze dne datum (celkem tři dodatky), na základě těchto byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 1 200 Kč, 1 000 Kč a 600 Kč, ze dne datum, na základě tohoto dodatku byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 1 000 Kč, ze dne datum (celkem dva dodatky), na základě těchto dodatků byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 500 Kč a 1 500 Kč a ze dne ze dne datum, na základě tohoto dodatku byl žalovanému poskytnut dodatečný úvěr ve výši 2 000 Kč Celkem tak žalovaný obdržel od poskytovatele úvěru částku 25 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že verifikační platba byla provedena toliko dne datum, čímž byl dokončen proces uzavření již dříve sjednané smlouvy o úvěru a pokud žalovaný opětovně zažádal o úvěr, nebylo nutné realizovat verifikační platbu opakovaně.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo k částečnému zpětvzetí žaloby řízení, co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 621 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 850 Kč, zastaveno.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil
5. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, soud proto jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum se podává, že poskytovatel úvěru se zavázal poskytnout žalovanému na bankovní účet finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, RPSN mělo činit 1 141,2 %, celý úvěr měl být splacen do 30 dnů. Ze doplňku smlouvy o úvěru shodného číslo ze dne datum bylo prokázáno, že touto se měl poskytoval úvěru zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky v úhrnné výši 25 000 Kč. Úrok byl sjednán na 268,69 % ročně, RPSN ve výši 2 484,6 %, splatnost opět měla činit 30 dní. Obě smlouvy (resp. dodatek) byl podepsán zadáním kódu, který byl zaslán na telefonní číslo tel. číslo, přičemž soud ze zprávy právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že toto je evidováno na jméno jméno příjmení.
7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet, vedeného u právnická osoba, ze dne datum má soud za prokázané, že tento den byla z bankovního účtu č. bankovní účet převedena částka 0,01 Kč. Ze zprávy banky právnická osoba ze dne datum má soud za potvrzené, že majitelem uvedeného bankovního účtu byl žalovaný. Z téže zprávy soud ve spojení s výpisy z účtu poskytovatele úvěru zjistil, že žalovaný postupně obdržel na jeho bankovní účet dne datum částku 3 000 Kč, dne datum částku 4 000 Kč, dne datum částku 2 500 Kč, dne datum částky 1 500 Kč a 2 000 Kč, dne datum částky 1 000 Kč, 1 500 Kč a 1 700 Kč, dne datum částky 1 200 Kč, 1 000 Kč a 600 Kč, dne datum částku 1 000 Kč, dne datum částky 500 Kč a 1 500 Kč a dne datum částky 1 500 Kč a 2 000 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z dopisu ze dne datum a podacího archu k tomuto má soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovaného o změně v osobě věřitele a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky do datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu k této soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění svého dluhu.
9. Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud neuhradil ničeho.
10. Další důkazy pro nadbytečnost prováděny nebyly.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná, byť z jiného než žalobkyní tvrzeného důvodu, neboť soud shledal danou úvěrovou smlouvu ve znění všech jejích dodatků za absolutně neplatnou pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny v celkové výši 25 000 Kč uhradit úrok ve výši 268,69 % ročně. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období (rok 2022), kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila 10,63 % ročně. Soudu je známo, že úvěry s dobou splatnosti v rozmezí několika málo měsíců či dokonce dnů, jsou hodnoceny jako vysoce rizikové a současné judikatorní závěry dospívají k závěru, že v případě těchto úvěrů lze toto riziko vyvážit zvýšeným úrokem nad rámec výše uvedeného. Soud v daném případě ovšem nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto extrémně vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, a to ani s ohledem na 30 denní splatnost. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smluv, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěry bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvy (formulářové), které neumožňují, aby byly jakýmkoli způsobem měněny na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání obou smluv, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvy jako celek
16. Stranou pak soud ponechává jednak skutečnost, že potvrzovací kódy, jimiž mělo docházet k podpisu smluv, resp. dodatků, byly zasílány z telefonního čísla osoby odlišné od žalovaného, a jednak skutečnost, že poskytovatel úvěru požadoval po žalovaném verifikační platbu, sloužící, jak žalobkyně sama uvádí, k ověření totožnosti žalovaného, pouze jedenkrát a to dva měsíce před podpisem smlouvy o úvěru a navíc ve vztahu k již dříve sjednané smlouvě o úvěru. O neplatnosti uvedené smlouvy o úvěru pak rovněž svědčí fakt, že poskytovatel úvěru zcela rezignoval na prověřování schopnosti žalovaného konkrétní výši úvěru, navíc postupně navyšovaného i několikrát denně, splácet. Vzhledem k výše uvedenému právnímu závěru soudu ohledně absolutní neplatnosti smlouvy se ovšem soud těmito skutečnostmi nezabýval
17. S ohledem na shora uvedené má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč, neboť bylo v řízení prokázáno, že žalovaný tuto částku obdržel na svůj bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ, jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, kde byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě do datum. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od datum do prodlení s plněním svého peněžitého závazku.
18. Soud žalobu kromě části zákonného úroku z prodlení zamítl rovněž co do částky 46 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, konkrétně za jeden odchozí dopis ze dne datum. V první řadě je nutno poukázat na fakt, že výše těchto nákladů nebyla žádným způsobem ve smlouvě ujednána, když tyto náklady vznikaly až samotné žalobkyni poté, co jí byla pohledávka za žalovaným postoupena. V situaci, kdy byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, na což žádným způsobem nereagoval, mohla žalobkyně předpokládat, že žalovaný svůj dluh nemá v úmyslu platit. Žalobkyně tak toliko neúčelně navyšovala výši žalované částky, když zjevně bezúspěšně žalovaného vyzývala k úhradě pohledávky. V tomto ohledu je nutno přihlédnout rovněž k faktu, že žalobkyně, coby profesionální inkasní agentura zabývající se vymáháním jí postoupených pohledávek především z nebankovních úvěrů, jistě disponuje zkušenostmi s platební morálkou žalovaných. Pokud tedy žalobkyně argumentuje tím, že sice mohla pohledávku uplatnit soudně ihned po jejím postoupení, ale přesto ku prospěchu žalovaného vyvinula snahu řešit celou záležitosti mimosoudně, nelze k tomuto argumentu z výše uvedených důvodů přihlédnout, neboť z dosavadního vývoje smluvního vztahu muselo být žalobkyni jasné, že žalovaný svoji povinnost dobrovolně plnit nebude.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. u tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 094,52 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 %, po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby a příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování soudu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 154 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 28 850 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
20. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud dle ustanovení § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.