Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 269/2023-30
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Traxlerovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa, obec a číslo - část obce,
zastoupen anonymizováno jméno příjmení jméno, anonymizováno
se sídlem adresa, obec a číslo
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem adresa žalovaného, obec,
o zaplacení částky 122 505,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 66 855,30 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 455,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 713,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 897,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 201,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 703,46 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 45 703,46 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 66 855,30 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 455,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 713,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 897,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 201,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 703,46 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 45 703,46 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 122 505,30 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřel se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Nedílnou součástí smluv byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 307 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 20,82 % ročně, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 15 měsíčních splátkách po 2 488 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Požadována je dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 15 096,65 Kč, úrok ve výši 20,82 % ročně z nesplacené jistiny od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 5 713,93 Kč) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 3 455,83 Kč). Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 57 783 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 450 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne datum. Požadována je dlužná jistina ve výši 45 703,46 Kč, dlužný poplatek ve výši 41 705,19 Kč, úrok ve výši 24,24 % ročně z nesplacené jistiny od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 9 201,33 Kč) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 7 897,18 Kč). Všechny žalované pohledávky nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce tak, že vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením každé jednotlivé smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva.
7. Z žalobcem předložených zákaznických karet ze dne datum a datum, které jsou zároveň žádostí o spotřebitelský úvěr, vyplývá, že žalobce ohledně úvěruschopnosti žalovaného vyšel ze zjištění, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bytě bez dalšího spolubydlícího. Je zaměstnaný na plný úvazek, jeho čistý příjem zjištěný na základě předložených výplatních pásek se pohyboval od 23 962 Kč do 24 026 Kč měsíčně, je zde uveden další příjem domácnosti 35 resp. 40 000 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou pak v částce 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl při uzavření první smlouvy, že nehradí žádné splátky u jiné společnosti ani u původního věřitele. Při uzavření druhé smlouvy uvedl, že hradí interní splátky PF ve výši 4 450 Kč. Žalobce v kolonce ověřené dokumenty označil pracovní smlouvu, výplatní pásky za dva měsíce. Součástí karet je i prohlášení spotřebitele o pravdivosti údajů, které původnímu věřiteli poskytnul. Kromě zákaznických karet žalobce nepřipojil k žalobě žádný jiný důkaz vztahující se k jeho povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Již ze samotných karet je zřejmé, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Ze shora citovaného ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. se podává, že poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž vychází z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z dostupných databází nebo i z jiných zdrojů. Z tvrzení žalobce a ze zákaznických karet vyplývá, že žalobce pouze prověřil příjmy žalovaného (za předpokladu, že mu byly tvrzené výplatní pásky a pracovní smlouva skutečně předloženy), o řádném posouzení a prověření se však v žádném případě nedá hovořit, pokud jde o výdaje žalovaného. Z karty klienta je zřejmé, že se vychází z odhadovaných měsíčních výdajů 3 000 Kč, aniž byla jejich výše patrně jakkoliv doložena nebo jinak ověřena, navíc tato částka je zjevně nepřiměřená, zejména za situace bydlení v nájmu. Rozporné jsou i údaje o tom, že žalovaný má nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti, současně je v kartě uvedeno, že bydlí bez dalšího spolubydlícího. Je tedy zřejmé, že původní věřitel řádně neprověřil výdaje žalovaného a nemohl tak řádně posoudit jeho schopnost splácet poskytnuté úvěry. Současně vyšel pouze z prohlášení spotřebitele o pravdivosti poskytnutých údajů, aniž tyto dále ověřoval. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ K tomu soud podotýká, že žalobce ani netvrdí jakékoliv další ověřování údajů ve veřejně přístupných databázích. Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal, že by jeho předchůdce při uzavírání smluv s žalovaným řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce se nedostavil na jednání, které bylo ve věci nařízeno, ačkoliv byl řádně předvolán, proto nemohl být soudem poučen o neunesení důkazního břemene.
8. Protože právní předchůdce žalobce nepostupoval při uzavírání shora uvedených smluv v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to pokud jde o obě shora uvedené smlouvy, tedy smlouvu číslo smlouvu číslo jsou tyto smlouvy absolutně neplatné.
(§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků vrácených původnímu věřiteli formou uhrazených splátek. Z uzavřených smluv (byť neplatných) vyplývá, že finanční prostředky převzal žalovaný hotově při podpisu smlouvy, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Žalobce rovněž tvrdí, kolik bylo na jednotlivé smlouvy splaceno, což dokládá tabulkami umoření. Z nich vyplývá, že na základě smlouvy číslo byla žalovanému poskytnuta částka 49 000 Kč, na ní uhradil celkem částku 13 350 Kč. Výše bezdůvodného obohacení je pak vyčíslena jako rozdíl těchto částek, tedy celkem 35 650. Dle smlouvy číslo bylo žalovanému vyplaceno 20 000 Kč, na splátkách neuhradil ničeho. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému zaplatit žalobci částku 55 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum, když žalobce vyzval prokazatelně žalovaného k vrácení dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum, ve které stanovil lhůtu k plnění do datum, následující den tak nastalo prodlení žalovaného. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl.
9. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když z přílohy k této smlouvě vyplývá, že předmětem postoupení jsou i žalované pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak shora uvedeno, postupitelem.
10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch obou účastníků je srovnatelný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.