Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 297/2023-42

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 76 535,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 876 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 876 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení

a) částky 56 118 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 500,16 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 24 626,61 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 26 088,34 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 212,34 Kč od datum do zaplacení,

b) částky 10 541,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 398,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 698,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 252,44 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 211,50 Kč od datum do zaplacení,

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 876 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 876 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 56 118 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 500,16 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 24 626,61 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 26 088,34 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 212,34 Kč od [datum] do zaplacení, b) částky 10 541,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 398,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 698,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 252,44 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 211,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení nejprve částky ve výši 65 994 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (IČO, dále jen„ právní předchůdce“) uzavřela dne datum a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 3 851 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 717 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 7 200 Kč, vše se zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 5 312 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradila 30 124 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn a jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni datum. Pohledávka byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 24 626,61 Kč, úroku ve výši 1 461,73 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 11 660,68 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 211,45 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 4 283,53 Kč, smluvní pokuty ve výši 21 750 Kč a dále z kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši 5 500,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od prodlení do datum ve výši 3 255,07 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 626,61 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 088,34 Kč od datum do zaplacení. Dále se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 10 541,27 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností ze smlouvy o úvěru, kterou s právním předchůdcem uzavřela dne datum a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, vše se zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradila 24 068 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn a jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni datum. Pohledávka byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 2 211,50 Kč, úroku ve výši 40,94 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 1 006,78 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 190,94 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 369,84 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 721,27 Kč, dále z kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši 698,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od prodlení do datum ve výši 398,60 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 2 211,50 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 252,44 Kč od datum do zaplacení. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěrů vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovanou vě Žádost o úvěr, z pracovní smlouvy, výplatních pásek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má adresu pobytu na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne datum uzavřít smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 3 851 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 717 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 7 200 Kč. Žalovaná se zavázala vše splatit ve 14 měsíčních splátkách po 5 312 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne datum). Dne datum podpisem smlouvy o úvěru žalovaná stvrdila, že v hotovosti přijala částku 40 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne datum). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum). Dne datum zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně kopie podacího lístku).

6. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne datum uzavřít smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne datum). Dne datum podpisem smlouvy o úvěru žalovaná stvrdila, že v hotovosti přijala částku 15 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne datum). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum). Dne datum zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně kopie podacího lístku).

7. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Žalobkyně smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.

26. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko samotné smlouvy o úvěru ze dne datum, datum a žádosti o úvěr ze dne datum, datum. Dle údajů uvedených ve formuláři Žádosti o úvěr ze dne datum se uvádí pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši 21 685 Kč a výdaje na bydlení, energie ve výši 1 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 992 Kč, žádné výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady; žalovaná bydlela v nájmu, byla svobodná a neuvedla žádné vyživované osoby. K žádosti měly být doloženy výplatní pásky a pracovní smlouva, tytoy nebyly přes výzvu soudu předloženy. Stejně tak v žádosti o úvěr ze dne datum se uvádí pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši 14 553 Kč a výdaje na bydlení, energie ve výši 1 200 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 3 320 Kč, žádné výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady; žalovaná bydlela v nájmu, byla svobodná a neuvedla žádné vyživované osoby. K žádosti měly být doloženy výplatní pásky a pracovní smlouva, tytoy nebyly přes výzvu soudu předloženy.

27. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, resp. z uvedených dat vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány; ke zkoumání příjmů nebylo doloženo ničeho. Ve vztahu ke zkoumání příjmů a výdajů žalované však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem žalobkyně nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalované, podložených její pracovní smlouvou a výplatními páskami, tytoy však soudu předloženy nebyly. Nicméně navzdory tomu je nutné konstatovat, že žalobkyně (právní předchůdce) také vůbec nezkoumala, jaké jsou konkrétní výdaje žalované na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětné úvěry. Pokud by se právní předchůdce tímto zabýval, musel by zjistit minimálně rozpor mezi tím, co uvedla žalovaná v žádosti o úvěr v tom smyslu, že její náklady na bydlení činí pouze 1 000 Kč, resp. 1 200 Kč, přestože uvedla, že žije v nájmu. Právní předchůdce zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalované a k tomuto nepředložil žádné podklady (např. nájemní smlouvu, výpisy z účtu žalované aj.), soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

28. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně (právní předchůdce) tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

29. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle , (dále jen „) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Při jednání dne datum soud poučil žalobkyni ve smyslu , 3 a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně označila důkaz, a to výslech svědkyně jméno příjmení, tento důkaz soud neprovedl, neboť jeho provedením nemohla žalobkyně dostát své povinnosti uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované, stejně tak skutečnost, že zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalované, když k tomuto v žádostech o úvěr nebylo uvedeno ničeho.

30. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů a výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej o. z.).

32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o úvěru ze dne datum a ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdcem a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

33. Za situace, kdy je smlouva o úvěru ze dne datum neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne datum v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila částku ve výši 30 124 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 9 876 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne datum, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do datum. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od datum do zaplacení (výrok I.).

34. Za situace, kdy je smlouva o úvěru ze dne datum neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne datum v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila částku ve výši 24 068 Kč, k bezdůvodnému obohacení žalované tedy v tomto případě vůbec nedošlo.

35. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (výrok III.).

37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.