Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 246/2023-38
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Hackerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 13 926,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 508 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 6 508 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 7 418,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 015,92 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 750,32 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 10 704,17 Kč od datum do datum a z částky 4 196,17 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 508 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 6 508 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 7 418,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 015,92 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 750,32 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 10 704,17 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 196,17 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 13 926,13 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že spol. právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a zaplatit 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná řádně nehradila sjednané splátky, přičemž zaplatila pouze částku 8 492 Kč. Žalovaná nezaplatila na jistině částku 10 704,17 Kč a dále neuhradila kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 732,63 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 111,89 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 969,47 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 877,84 Kč a kapitalizovaný úrok za období od datum do datum ve výši 1 324,09 Kč (v žalobě společně označeno jako kapitalizovaný úrok).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k níže uvedeným skutkovým zjištěním.
4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná dne datum požádala spol. právnická osoba o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 9 571 Kč a celkové měsíční výdaje má ve výši 6 289 Kč. V žádosti není vyznačen žádný dokument, kterým by žalovaná údaj o svém příjmu doložila. právnická osoba informovala žalovanou dne datum o podmínkách poskytnutí úvěru v uvedené výši (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že spol. právnická osoba a žalovaná dne datum podepsaly smlouvu, podle které se právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 1 444 Kč, kdy úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek v částce 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že dne datum převzala v hotovosti částku 15 000 Kč.
6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a jejího dodatku, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právnická osoba postoupila svoji pohledávku vůči žalované žalobkyni. právnická osoba dále přípisem ze dne datum odeslaným dne datum (podací arch) vyrozuměla žalovanou o tom, že postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a vyzvala ji k úhradě dluhu žalobkyni ve lhůtě do 10 dnů.
7. Žalobkyně dále opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, jak vyplývá z přípisů ze dne datum, datum a podacího archu.
8. Z dalšího provedeného důkazu (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.
9. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum žalovaná požádala právnická osoba o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, přičemž schopnost žalované splácet byla posouzena porovnáním žalovanou sdělených údajů o příjmu a výdajích. Téhož dne právnická osoba a žalovaná podepsaly smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 12 888 Kč. Spol. právnická osoba dne datum poskytla žalované v hotovosti 15 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila částku 8 492 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě do 10 dnů přípisem odeslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne datum, kterým právnická osoba zároveň vyrozuměla žalovanou o tom, že došlo k postoupení pohledávky žalobkyni. Přes opakované výzvy žalovaná neuhradila žalobkyni 6 508 Kč.
10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). V projednávané věci bylo sice prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná učinili projev vůle směřující k uzavření smlouvy o úvěru (jenž je zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), žalobkyně však neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši svého příjmu a výdajů, z provedených důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tyto údaje jakkoliv ověřila či že by posuzovala úvěruschopnost žalované také z příslušných databází či jiných zdrojů. Pokud žalobkyně tvrdila, že v žádosti o úvěr byly uvedeny rovněž listiny či doklady, které byly předloženy žalovanou k ověření uvedených údajů, uzavřel soud, že z předložené žádosti o úvěr tato skutečnost nevyplývá. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Pouhé doplnění číselných údajů do formuláře o hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho byly získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně tak neprokázala, že její právní předchůdce náležitě splnil své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud proto uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 22 Co 244/2021 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1As 30/2015). Soud byl připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k jednání nedostavila a o možnost poučení se tak sama připravila.
11. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, posoudil soud věc podle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku, o bezdůvodném obohacení, když žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byla povinna obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů dopisem doručeným jí dne datum (§ 573 občanského zákoníku) a byla tak povinna uhradit uvedenou částku nejpozději dne datum (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná nezaplatila částku 6 508 Kč, a protože je počínaje dnem datum v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla jí podle § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka vůči žalované byla postoupena ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně věcně legitimována.
12. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 6 508 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl, přičemž ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když z větší části byla ve sporu úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
14. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.