Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 199/2023-53
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 824 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jež se týká 966,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. jdoucím ze 12000 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2252 Kč k rukám zástupce žalobce.
IV. Postupem dle ust. § 96 o. s. ř. je řízení zastaveno v části, jež se týká 4656 Kč, protože žalobce omezil žalobu v témže rozsahu.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jež se týká 966,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. jdoucím ze 12000 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2252 Kč k rukám zástupce žalobce. IV. Postupem dle ust. § 96 o. s. ř. je řízení zastaveno v části, jež se týká 4656 Kč, protože žalobce omezil žalobu v témže rozsahu.
1. Žalobce podal dne 17. 8. 2023 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 4. 10. 2022 uzavřel věřitel právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru č. 536818004 Smlouvu uzavřeli s pomocí prostředků dálkové elektronické komunikace, prostřednictvím internetových stránek věřitele webová adresa Žalovaný dokončil svoji žádost o úvěr zasláním tzv. verifikační platby ze svého bankovního účtu na účet věřitele. Touto symbolickou platbou doložil svoji totožnost. Věřitel poskytl žalovanému dohodnutý úvěr 12000 Kč na účet, z něhož mu žalovaný převedl verifikační platbu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými splátkami, do 3. 11. 2022, celkem 14732 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobci úroky a, v případě prodlení se splácením, smluvní pokutu. Žalovaný však nic nesplatil. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku žalobci.
2. Žalobce předložil soudu úvěrovou smlouvu č. 836818004 datovanou 4. 10. 2022, která obsahuje dohodu o úvěru 5000 Kč, se závazkem žalovaného splatit celkem 6150 Kč do 3. 11. 2022 (celkový úrok 1150 Kč, tj. 279,83 % p.a.). Dále předložil úvěrovou smlouvu stejného čísla, datovanou 5. 10. 2022, jež je, dle obsahu, doplňkem předešlé smlouvy, rozšířila úvěr na 12000 Kč a žalovaný se na oplátku zavázal splatit věřiteli 14732 Kč do 3. 11. 2022. Verifikační platbu žalobce neprokázal – předložil sice soudu výpis z bankovního účtu věřitele, v němž se zaznamenán převod 1 haléře z účtu žalovaného, avšak převod proběhl 24. 1. 2022, takže chybí časová souvislost s oběma smlouvami. Dvěma výpisy z bankovního účtu u právnická osoba doložil žalobce převod 5000 Kč na účet žalovaného, dne 4. 10. 2022 a 7000 Kč dne 5. 10. 2022. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitel splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Proto nelze na smlouvy hledět jako na smlouvy platné ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
3. Postoupení pohledávky žalobci doložil žalobce postupní smlouvou. Výzvu k vrácení půjčené částky do 10 dnů doložil dopisem původního věřitele z 18. 4. 2023. Z podacího archu pošty plyne, že zásilka byla podána na poště 19. 4. 2023. Ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku tak lze považovat za den doručení zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání - 24. 4. 2023.
4. Posuzovaný případ je sporem na základě nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. Žalovaný dostal 12000 Kč na základě neplatné smlouvy, tj. bez právního důvodu. V této části tedy soud vyhověl žalobě.
6. Ve zbytku soud žalobu zamítl – jednak v části, jež se týká požadavku žalobce na poplatky za upomínku a smluvní pokutu. Tyto nároky měly být založeny smlouvou, pro neplatnost smlouvy je tak není možné žalobci přiznat.
7. Dále nebylo možno přiznat žalobci ani úroky z prodlení. Zde soud vychází z ustálené judikatury vyšších soudů, jak je vyjádřena např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262: 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, iniciála., příjmení, iniciála, příjmení, iniciála, příjmení, iniciála, příjmení, iniciála. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
8. Žalobce požadoval též náhradu nákladů vynaložených na předžalobní vymáhání pohledávky 217 Kč jako nákladů na 2 návštěvu vymahače. Tyto náklady neprokázal (interní výpis žalobce o návštěvě terénního pracovníka u žalovaného není dostačujícím důkazem o jejich vzniku ani výši), a proto soud žalobu zamítl v téže části.
9. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. (ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. (ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.) Žalobce uspěl pouze s převážnou částí svého nároku, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
V občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč … 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč. Ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů. Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7. Celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 je omezena výší tarifní hodnoty. Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3. (ust. § 14b odst. 1 - 5 advokátního tarifu) Žaloba se soudu jeví jako tzv. formulářová žaloba ve smyslu ust. § 14b advokátního tarifu.
10. Za tarifní hodnotu soud považuje 12000 Kč. Zástupce žalobce účelně vykonal účelně 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a podání žaloby u soudu. Náleží mu odměna ve výši 3 x 300 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 100 Kč. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Dále žalobci náleží i náhrada zaplacených soudních poplatků ve výši 800 Kč Celkem tak mu soud přiznal právo na náhradu 2252 Kč.
11. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soudu nejsou známy důvody pro určení jiné lhůty k plnění. Nikdo z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu spisu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních, rozhodne o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.