Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
59 C 109/2023-61
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19 701,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 701,76 Kč, úrok ve výši 39,9 % ročně z částky 4 875,59 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 875,59 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 649,67 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 955,33 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 499 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 701,76 Kč, úrok ve výši 39,9 % ročně z částky 4 875,59 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 875,59 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 649,67 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 955,33 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 499 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podáním došlým soudu dne datum domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru zaplacení částky ve výši 19 701,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ banka“) a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 36 měsíčních splátkách po 494 Kč počínaje od února 2017 s ujednaným úrokem 39,90 % ročně. Žalovaný však nehradil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení, a nehradil ani na základě výzvy k úhradě ze dne datum, kterou žalovanému banka zaslala, načež banka využila svého práva a k tomuto dni zesplatnila celou dlužnou částku z úvěru. příjmení a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které se žalobkyně stala novým věřitelem pohledávky za žalovaným, a to s účinností k datu datum. Tuto skutečnost banka oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. příjmení, které se žalobkyně domáhá sestává z neuhrazené části jistiny ve výši 4 875,59 Kč, z dlužného obchodního úroku ve výši 649,67 Kč ke dni datum, z neuhrazeného obchodního úroku z neuhrazené části jistiny za období od datum do datum ve výši 6 955,33 Kč, z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která ke dni podání žaloby činí částku ve výši 5 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z neuhrazené části jistiny za dobu od datum do datum ve výši 1 699,61 Kč, a z neuhrazeného poplatku za poštovní upomínku ve výši 499 Kč. V souvislosti s těmito nároky žalobkyně žádá i obchodní úrok ve výši 39,90 % z dlužné jistiny a zákonné úroky z těchto částek. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud opakovaně jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci:
4. příjmení coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy banka poskytla žalovanému převodem na účet uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit bance poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 39,90 % ročně z poskytnuté částky ve 36 měsíčních splátkách po 481 Kč (celkem 17 179,02 Kč) splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2017. Žalovaný se rovněž zavázal hradit pojištění schopnosti žalovaného splácet ve výši 13 Kč měsíčně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky). Součástí smlouvy byla i ujednání o postizích v případě, kdy se dlužník dostane se splácením do prodlení, která v případě prodlení dlužníka opravňují zesplatnit celou dlužnou částku a sjednávají pro tento případ smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zároveň bylo účastníky ujednáno, že banka má nárok na poplatek za poštovní upomínku, kterou banka dlužníka v prodlení vyzvala k zaplacení dlužné částky. Před uzavřením smlouvy banka prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr a dospěla k závěru, že čisté příjmy klienta činí 15 000 Kč měsíčně, celkové měsíční náklady žalované činily dle výpočtu banky 10 969 Kč (životní náklady 3 410 Kč, náklady na bydlení 4 559 Kč, splátky ze stávajících úvěrů činily 3 000 Kč), volné zdroje žalovaného proto činily dle názoru banky 4 031 Kč. Na základě výše uvedených údajů provedla banka tzv. scoring žalovaného (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. příjmení prověřila, že žalovaný nebyly v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne datum, žádostí o úvěr). Po uzavření smlouvy žalovaný uhradil bance pouze částku 11 424,53 Kč, a to v období do konce roku rok (výpisy z účtu žalovaného za roky rok číslo). Žalovaný se tak dostal do prodlení s uhrazením zbývající dlužné částky ve výši 5 754,49 Kč, přičemž banka úvěr zesplatnila na základě ujednání smlouvy uzavřené mezi bankou a žalovaným (oznámením o zesplatnění ze dne datum včetně podacího archu). Po zesplatnění celého úvěru žalovaný rovněž neuhradil ničeho, načež banka postoupila pohledávku na žalobkyni s účinností k datum (oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, předávacím protokolem ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum). Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum, podacím archem ze stejného dne).
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud postupoval v souladu s § 132 o.s.ř.
6. Shora popsaný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně:
7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru).
8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. příjmení a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 39,90 % ročně z poskytnuté částky ve 36 měsíčních splátkách po 494 Kč (celkem 17 179,02 Kč). Výše RPSN uvedená ve smlouvě činila 48,18 %. příjmení vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.
13. Soud dospěl k závěru, že banka nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nedoložila podklady ke zkoumání příjmové a výdajové stránky klienta. příjmení zhodnotila příjmovou stránku úvěruschopnosti žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, zkoumání výdajové stránky se soudu rovněž jeví jako nedostatečné (vycházela z životního minima 3 410 Kč, nikoli skutečných výdajů žalované, náklady na bydlení 4 559 Kč jsou podezřele nízké, nejsou nijak doloženy). Poskytovatel úvěru má zkoumat reálné výdaje spotřebitele (plynoucí např. z předložených výpisů z účtů), k tomu však důkazy předloženy nebyly. Usnadňovat si (ne-li obcházet) takovýmto způsobem zákonnou povinnost nelze (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dle něhož je sice možné využívat i veřejně dostupné informace, jako jsou údaje o životním a existenčním minimu, tyto je však nutné porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, ne pouze tvrzenými informacemi o jeho příjmech a výdajích). Jelikož banka nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, je již jen z tohoto důvodu smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Žalobkyně v této problematice odkazovala na rozsudek Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem byla rovněž otázka zkoumání úvěruschopnosti dlužníka při poskytování spotřebitelského úvěru. V případě řešeným Vrchním soudem v Praze však při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka spatřuje zdejší soud významné rozdíly, kdy věřitel ověřoval příjmovou stránku klienta, zároveň si opatřil údaje o běžných výdajích klienta a ověřil skutečné výdaje klienta na bydlení. V tomto případě však banka vycházela pro zhodnocení výdajové stránky z údajů o životním minimu, a v případě zbylých informací se spoléhala jen na tvrzení žalovaného. Z důvodu, že banka nevynaložila ani podobnou míru zkoumání, jako žalobce ve shora uvedeném řízení, soud považuje argumentaci tímto rozsudkem za nepřijatelnou.
14. Pohledávka z úvěrové smlouvy uzavřené mezi bankou a žalovaným byla bankou postoupena na žalobkyni. Z neplatné smlouvy však bance (ani následně žalobkyni) nevzniklo právo na zaplacení smluvních úroků s odpovídajícím příslušenstvím ani smluvních pokut, co do těchto částek je tak žaloba bez dalšího nedůvodná. Jelikož je posuzovaná smlouva neplatná, žalovaný se v době připsání peněžních prostředků, které měly být předmětem úvěru bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč, jelikož tyto prostředky nebyly poskytnuty na základě platného právního jednání. Tuto částku však žalovaný bance ve splátkách zaplacených v období od února 2017 do prosince 2018 již celou uhradil, proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu.
15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný sice měl ve věci plný úspěch, avšak žádné náklady mu v souvislosti s tímto řízením nevznikly, pročež bylo soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.