Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 71/2023-70

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 4. 2018 do 2. 3. 2020 a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 3. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 4. 2018 do 2. 3. 2020 a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 3. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 4. 2018 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 3. 2017 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba s žalovanou uzavřela dne 2. 3. 2017 smlouvu o hotovostním bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč. Celkovou dlužnou částku včetně poplatku se žalovaná zavázala splatit do 2. 4. 2018. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru bylo od dlužníka požadováno uvedení příjmů a výdajů. Dále byla s negativním výsledkem provedena lustrace v registru centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku a byla vypracována finanční analýza a úvěrový scoring na základě dokladů předložených žalovanou. Žalovaná neuhradila na pohledávku žalobkyně dosud žádnou částku.

2. Podáním ze dne 5. 8. 2023 opravila žalobkyně pro předchozí administrativní pochybení své podání tak, že požaduje úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 3. 2017 do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle , (dále jen ), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru č. 1 2017 soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, byla dne 2. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úrok poskytnut, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 280 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit 13měsíčními splátkami po 1 569 Kč do 2. 5. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 2. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření její úvěruschopnosti, a to čestné prohlášení, rozhodnutí o přiznání dávek, nájemní smlouvu a předpis záloh na dodávky elektrické energie. Žalovaná zde uvedla, že je svobodná a žije v nájmu spolu se třemi nezletilými dětmi. Měsíční příjem žalované z rodičovského příspěvku uvedla žalovaná částkou 9 210 Kč. Běžné průměrně měsíční výdaje žalované pak uvedla ve výši 5 860 Kč a 750 Kč na bydlení a energie, ve výši 2 500 Kč na stravování a výživné a ve výši 500 Kč na ostatní výdaje.

6. Ze smlouvy o nájmu bytu, sjednané s žalovanou s účinností ode dne 1. 2. 2017 a platebního kalendáře ze dne 16. 2. 2017, soud zjistil výši nájemného 11 720 Kč, výši měsíčních záloh na energie 1 500 Kč a seznam osob trvale bydlících s žalovanou, tedy dvou nezletilých dětí a přítele žalované. Z přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory soud zjistil výši příspěvků na děti v celkové výši 1 610 Kč měsíčně, přiznaného třem nezletilým dětem žalované a výši rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč měsíčně, přiznaného žalované. V čestném prohlášení ze dne 2. 3. 2017 žalovaná uvedla, že žije ve společné domácnosti s přítelem, který jí přispívá částku 20 000 Kč měsíčně.

7. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce číslo, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce číslo (notářský zápis ze dne datum, sepsaný notářkou anonymizováno jméno příjmení pod sp. zn. anonymizováno číslo).

8. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a 9. 6. 2021 a jejich příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost právnická osoba a dále na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno podáním právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 5. 10. 2022 a 6. 2. 2020.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, odeslanou žalované dle podacího archu dne 2. 3. 2020, byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu.

10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen "o. z."). Podle o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

15. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně předložila žádost žalované o poskytnutí úvěru, potvrzení od dávkách sociální podpory žalované, rozpis měsíčních záloh na úhradu energií a nájemní smlouvu ze kterých vyplývá, že jediným příjmem žalované, který měla v době sjednání smlouvy o úvěru v péči tři nezletilé děti, byl rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně a zároveň náklady na bydlení vynakládané měsíčně žalovanou představovaly částku 13 220 Kč. Příjmy žalované a nezaopatřených dětí s ní společně posuzovaných dle , o životním a existenčním minimu, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o úvěru, se již před uzavřením smlouvy pohybovaly na hranici minimálních peněžních příjmů fyzických osob nutných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb.

16. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru celkem částku 12 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

17. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem, vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019:„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ V odst. 20 téhož rozhodnutí:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k , zvláštní část - k ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Přitom například právě Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. formuloval jeho odůvodnění i výrok v situaci - odkázav na nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. zde ze "strany povinného byla naprostá pasivita jak v rámci řízení rozhodčího tak v rámci řízení exekučního". Zjevně tak ani pro Nejvyšší soud nebyla určujícím kritériem skutečnost, zda si dlužník zvýšenou ochranu "zaslouží" či nikoliv, ale zda může být tehdy posuzovaná úvěrová smlouva hodnocena jako rozporná s dobrými mravy (a proto by byla neplatná i na ni navazující rozhodčí smlouva a nebyla by dána pravomoc rozhodce a byl by tu dán důvod pro zastavení exekuce podle ). V odst. 21:„ Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila - řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá.“

18. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které jí žalobkyně poskytla ve výši 12 000 Kč a o které se tak žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,5 % ročně. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalované tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávky ze dne 26. 2. 2020 dnem 3. 3. 2020. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 26. 2. 2020, třetím pracovním dnem od odeslání je považována za doručenou, tj. 2. 3. 2020.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšná ve věci byla žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byla nečinná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.