Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 239/2023-34
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 6 072 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 310,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 224 Kč a částky ve výši 217 Kč, 100 Kč a 755 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00% ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 310,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 224 Kč a částky ve výši 217 Kč, 100 Kč a 755 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 6 072 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do datum Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě (online) tzv. verifikační platbou, tedy tím, že žalovaná provedla verifikační platbu ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně, čímž souhlasila s uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované a následně úvěr žalované poskytla tak, že částku 5 000 Kč zaslala na účet, ze kterého byla odeslána verifikační platba. Žalovaná však úvěr neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, dle podmínek smlouvy o úvěru. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a na předžalobní upomínku ze dne datum nereagovala. Žalobkyně se po žalované domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 755 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 224 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 310,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 324 Kč a zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení z částky 5 000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s příslušenstvím v celkové částce 6 224 Kč do datum (ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a ze dne datum). Na základě smlouvy žalovaná obdržela převodem na účet celkem částku 5 000 Kč (z výpisu účtu). Žalovaná však úvěr neuhradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu s podmínkami smlouvy právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, a konečně náklady s vymáháním dlužné částky spojené (z obchodních podmínek smlouvy o úvěru). Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně potvrzení o úplatě za postoupení a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Dále žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne datum (z předžalobní výzvy včetně podacího archu).
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 2991 o.z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. V daném případě vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěru finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč Smlouvu však soud vyhodnotil jako absolutně neplatnou, protože žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). S ohledem na znění ustanovení § 9 předchozího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru při zohlednění pouze jazykového výkladu nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 obsažené v § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. a s ohledem na smysl i účel tohoto zákona je na místě posoudit neplatnost smlouvy o úvěru jako absolutní (ex offo). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Žalovaná na svůj dluh řádně nehradila a zbývá jí tedy uhradit částku 5 000 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl. V této části shledal soud žalobu důvodnou, přičemž má za to, že den následující po doručení žaloby jako prokazatelně první výzvy k plnění z titulu bezdůvodného obohacení se žalovaná dostala do prodlení, a tudíž jej uznal povinnou uhradit od datum též zákonný úrok z prodlení.
19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, a to včetně úroků a smluvních pokut, které měly oporu v neplatné smlouvě, a úroků z prodlení, které byly požadovány za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).