Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 104/2023-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 13 290,29 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 068,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 068,50 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 221,79 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,47 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 245,10 Kč, úrokem ve výši 18,7 % ročně z částky 10 653,22 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 290,29 Kč od 23. 4. 2022 do 18. 8. 2022 a z částky 6 221,79 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 068,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 068,50 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 221,79 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,47 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 245,10 Kč, úrokem ve výši 18,7 % ročně z částky 10 653,22 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 290,29 Kč od 23. 4. 2022 do 18. 8. 2022 a z částky 6 221,79 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13 290,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru (expres půjčka), na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Úrok byl úročen úrokovou sazbou ve výši 18,70 % ročně. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr a sjednané úroky splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný porušil své závazky vyplývající ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně s prodlením s úhradou sjednaných měsíčních splátek, a proto využil právní předchůdce žalobkyně oprávnění ze smlouvy, dopisem ze dne datum ukončil poskytování úvěru a k témuž dni úvěr zesplatnil. Právní předchůdce žalobkyně uplatnil právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 14 589,78 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od datum žalobkyně požaduje také zaplacení úroku z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 30 905 Kč s tím, že je zaměstnán na dobu neurčitou, má vlastní bydlení a že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek vůči právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 9 694,47 Kč a vůči ostatním subjektům závazky ve výši 2 674 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Po provedení individuálního ohodnocení žalovaného dospěl původní věřitel k závěru, že žádosti o úvěr lze vyhovět. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem doručeným doporučeně. Žalovaný do podání žaloby uhradil pouze 10 931,50 Kč, zbývající část dluhu neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila v podání ze dne datum.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako smlouva o úvěru ze dne datum, Všeobecné produktové podmínky účinnost, všeobecné obchodní podmínky účinnost, zesplatnění pohledávky ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum vč. seznamu pohledávek (příloha číslo), dohoda o úplatě ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum vč. podacího lístku ze dne datum, platební historie, výpis z úvěrového účtu, vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne datum. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru (Expres půjčka), podle které právnická osoba, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč neúčelově. Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o příslušenství v 24 měsíčních splátkách po 904,73 Kč, počínaje datum. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou s čistou mzdou 30 905 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy domácnosti měly činit v době podpisu smlouvy částku 50 000 Kč, přičemž byl v domácnosti pouze jeden zdroj příjmu. Výdaje zkoumány nebyly, pouze interní splátky ve výši 9 694,47 Kč měsíčně a externí splátky ve výši 2 674 Kč měsíčně. Žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastní nemovitosti a má dvě vyživovací povinnost. Dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Z platební historie vyplývá, že žalovaný za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 10 931,50 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena datum a odeslána datum.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

9. V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným zjistil, že žalovaný je výdělečně činný, přičemž jeho výše příjmů dosahuje 30 905 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti měly činit 50 000 Kč, přičemž byl v domácnosti pouze jeden zdroj příjmu. Příjmy žalovaného ani jenom domácnosti nebyly žádným způsobem ověřovány než pouze jeho samotným sdělením. Výdaje žalovaného nebyly vůbec zjišťovány ani následně ověřovány vyjma interních splátek u právního předchůdce žalobkyně ve výši 9 694,47 Kč měsíčně a externích splátek ve výši 2 674 Kč měsíčně. Dokazováním tak nelze dospět k závěru, že je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce měl ověřené příjmy žalovaného a znal výdaje žalovaného. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětných smluv dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 18. 9. 2019 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 10 931,50 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 7 068,50 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 7 068,50 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, který mu byl doručován datum prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 9. 8. 2022 a lhůta stanovaná v předžalobní výzvě k vrácení poskytnutého úvěru uplynula datum. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 7 068,50 Kč dne datum a dle o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 7 068,50 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 6 221,79 Kč a dále mnohem větší část příslušenství (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.